Re: Pařík o Havlovi
Jindřich Pařík není jediný kdo sleduje počínání prezidenta Havla. Havel je v podstatě slušný člověk, na neštěstí jeho zdraví není příliš robustní. Trochu kriticizmu na jeho adresu však škodit nebude.
Pokud si vzpomínám, ihned po listopadu 1989 Havel vyslovil přání, že by si dosavadní komunistická nomeklatura měla vzít svoje výplaty a pense a stáhnout se z veřejného života. V roce 1990 měly Havlovy výroky tolik prestiže, že jejich uskutečnění bylo považováno za jisté. Nyní jsme však o deset let starší a Havlovo přání zůstalo ničím vic než přáním. Stále jasněji vidíme, že on buď ztratil odvahu svoje myšlenky prosadit anebo že změnil názor.
V roce 1989 se Havel těšil důvěře převážné většiny exulantů, tedy těch kteří opustili svoji vlast illegálně, bez úředního povolení. Mnozí z nich byli ochotni vrátit se, alespoň na čas, do své staré vlasti a aktivně pomoct s převýstavbou ekonomie, finančních institucí a také s upravením soudnictví. Dobrá vůle byla také u mnoha cizinců, z nich někteří byli ex-prezidenti multimilliardových světových podniků.
Čeští politici, během svých návštev zemí v nichž exulanti zapustili kořeny, se chovali takovým způsobem, že jakékoliv sblížení exilu s domacími Čechy bylo obtížné. Komunistická anti-exulantská propaganda, které byl celý národ vystaven po více jak čtyřicet let, zanechala svoji pečeť na všech, i na těch nejdůslednějších anti-komunistech. V tom ohledu prezident Havel nebyl vyjímkou. Bylo jasně vidět, že Havel nemá zájem o ty "české cizince" kteří opustili bývalou ČSSR illlegálně. Mnozí exulanti z roku 1948 měli dojem, že jimi pohrdal. Myslim, že jeho jednání se dá vysvětlit jen tím, že tak jako většina současných českých politiků, on také nebyl schopen se vymanit ze zhoubného vlivu komunistické propagandy: "Čestní lidé neutíkají z vězení a nepřecházejí hranice illegálně. Utečenci jsou zrádci". S takovým myšlením jsem se setkal často, v Čechách i na Moravě. Na jedné straně závist, na druhé nedůvěra a pohrdání. Domnívám se, že závist a strach z potenciálních restitucí byly těmi hlavními důvody proč exulanti byli vyloučeni z participace v politickém životě ČSFR a později ČR. A jsou-li skutky tou nejsrozumitelnějščí řečí, Havlovo chování svědčilo, že on (až na několik málo vyjímek) nikterak neměl v úmyslu přiblížit se k té první illegální emigraci.
V praxi to tedy znamenalo odmítnutí kvalifikovaných exulantů a cizinců a konfirmaci ex-komunistické nomenklatury v důležitých pozicích v průmyslu, ve financích a v soudnictví. Jak však to je v té opeře (Traviata), leopardi nemohou vymazat fleky ze svých kožichů. Stejně tak nomenklatura. Je to zvláštní parazitická kasta která nemá místo v demokratické společnosti. Následky začlenění ex-komunistické nomeklatury do českého hospodářství se objevily poměrně rychle; finanční sektor dovoluje nepřehlednost a eventuálně krádež ve velkém a průmysl "po sovětsku" buď zaniká nebo je rekonstruován v německé "maquiladory" jejíchž profit pravidelně opouští českou republiku. Jinak řečeno zmražení jakéhokoliv ekonomicklého pokroku a zařazení ČR mezi ekonomicky méně vyspělé národy.
A ta dobrá vůle z let 1990-91 ze strany exulantů a sympatických cizinců je nyní vystřídána apatií: "Nedá se s těmi lidmi nic dělat." Zbývají jenom vzpomínky na nádherný čas v letech 1990-91 kdy každý věřil že za několik málo let české země vybřednou z post-komunistického marasmu a zaujmou místo po boku nejvyspělejších evropských národů.
Prezident Havel tu svoji "nespornou morální autoritu" o které Pařík píše, nikdy plně nevyužil. Zajisté ji měl, zvláště ty první dva roky svého prezidentství, ale jak já to vidím, on od té své morální autority utekl. Co dnes zbývá je dostatečný kredit pro kandidaturu na Nobelovu cenu. V porovnání co jeho prestíž mohla přinést českému národu je však Nobelova cena pouhý pakatel.
Miloš Kuhn
