Anonymní pamflet o údajných poměrech v České televizi na Neviditelném psu
Anonymní pamflet o poměrech v České televizi, který publikoval pondělní Neviditelný pes, i odpověď Zdeňka Šámala vyvolávají podivný pocit.
Řešit nespokojenost s poměry na pracovišti formou nepodepsaných proklamací už jaksi patří k české komunikační kultuře, nové je pouze to, s jakou pozorností se tento text setkal jak u internetového novináře Ondřeje Neffa, který ho převzal do denního vydání Neviditelného psa, tak u vedoucích pracovníků České televize.
Od května, kdy jsem se po vynuceném odchodu Ivana Kytky začal kauzou České televize zabývat, jsem se dozvěděl o stavu v této instituci mnoho nepříznivých informací, od evidentních výmyslů, přes informační galanterii třídy JPP ("jedna paní povídala"), jaká fungováním tak velké instituce vždy vzniká, po faktické poznatky, které se ukázaly jako odůvodněné, v některých případech závažná obvinění.
Přesto mě ani jednou nenapadlo, abych tato obvinění zkompiloval do pamfletu, kterým bych anonymně obšťastnil nejrůznější média; vždy jsem se snažil jednat pod svým jménem a pokoušel jsem se navázat s lidmi, kteří o České televizi rozhodují, normální komunikaci. Že tito lidé komunikovat ostentativně odmítali, bylo pro mě (a pro čtenáře Britských listů) důležitou informací, na jejímž základě bylo možno problémům uvnitř České televize porozumět.
Nejsem psycholog ani psychiatr, abych mohl posoudit, ale přesto se mi zdá, že jde - podobně jako v případě Šámalova známého "goebbelsovského" dopisu Britským listům - o projev psychicky nevyrovnaného člověka, jemuž chybí sebejistota a jehož osobní integrita je zřejmě narušena do té míry, že vznikají obavy o jeho způsobilost zastávat funkci, pro niž není přirozeně kvalifikovaán a v níž se ocitl víceméně na základě nahodilé shody okolností.
Zdeněk Šámal ("Naš dom - Rossija"?) svědčí o tom, jak nepřátelé chodili po staveništi nového newsroomu a upřímně přáli manažerům neúspěch. Svou dikcí mi připomněl cosi z padesátých let - korpus nadosobního "my" versus jednotliví (a ojedinělí) narušitelé lidově demokratického řádu, kulaci, spekulanti, keťasové....
Domnívám se, že někdo měl s panem Šámalem promluvit a některé věci mu vysvětlit, mimo jiné, že
1. Na anonymní osočení se zásadně neodpovídá, a to ani v případě, že je některý z méně sofistikovaných novinářů uzná za hodna publikace.
2. Základem manažerského úspěchu je nedělit své podřízené na přátele, které protežuji, a nepřátele, s nimiž bojuji, protože "mi nepřejí". Snadno by se mohlo zjistit, že nepřátelé, kterých jsem se zbavil, byli právě ti, kdo dělali v organizaci dobrou práci, kdežto ti ostatní, tvárnější, ve mně a v mé nezkušenosti uviděli příležitost, jak si na ... prvních polepšit.
T.P.
