Komunistický apartheid v oblasti vzdělání a jeho důsledky pro dnešní život jeho obětíOtevřený dopis panu Petru Uhlovi, zmocněnci vlády ČR pro lidská práva
Vážený pane Uhle, jednou z řady nespravedlností komunistického režimu bylo posuzovat způsobilost mladých lidí ke studiu podle tzv. "angažovanosti" jejich rodičů. Tak byly skutečné znalosti a schopnosti uchazečů o studium spojovány se zásluhami rodičů podle toho, jak tito ochotně či neochotně komunistický režim podporovali. Na základě toho pak komunisté konstruovali pořadí, jež určovalo, kdo bude ke studiu přijat - a komu bude posláno vyrozumění o "přednosti dané uchazečům lépe splňujícím předpoklady".Ačkoli by se dalo diskutovat o velmi mnoha mravních i ekonomických důsledcích tohoto apartheidu, v tomto dopise se chci omezit jen na skutečnosti dokazatelné fakty: - Usilovali jsme o přijetí na školy za komunistického režimu a máme od těchto škol záporná stanoviska ohledně přijetí i odvolání. (Přičemž je dnes absloutorium týchž škol tehdy přijatými uznáváno jako dostatečné vzdělání.)
- Po r. 1989 jsme tytéž školy absolvovali.
- V současnosti je zaměstnavateli požadováno buď "mládí" nebo "praxe". To první není možno vrátit; to druhé nám není - v důsledku podřadných míst, která jsme za totality zastávali - uznáno! Znamená to pro nás znovu diskriminaci, tentokrát zejména ekonomickou.
Předem Vám, srdečně děkuji, pane Uhle, pokud se budete zabývat i tímto typem diskriminace u nás a dávám Vám své slovo, že Vaši odpověď na tento dopis rád zveřejním na tomto URL. Vzhledem k tomu, že jde o zcela veřenou věc, jistě se shodneme, že není na závadu, když je dopis podán jako "otevřený", tzn. že s jeho obsahem seznámím nejen Vás, resp. Vládu ČR, ale také sdělovací prostředky.
Praha, 12.10.1998
|