Musíme bojovat se zlem pocházejícím z nás
Úvaha nad filmem Je třeba zabít Sekala
Nejsem filmový publicista, a k psaní mě přinutilo právě to, že filmoví publicisté jako by tento film neuměli uchopit. Buď píší o nevýznamných detailech, nebo se omezují na nekonkrétní vyjádření typu: "Donutilo mě to zamyslet se nad tím, jak bych se vlastně zachoval já."
Film jsem viděl 11.10.1998 a můj dojem je, na rozdíl od výše zmíněných publicistů, velmi konkrétní:
Z reklam a nekonkrétních recenzí možná tušíte, že je to příběh o boji se zlem. Ano a ne. Je to příběh o podvolení se zlu. A navíc zlu, které jsme sami stvořili.
Děj se odehrává v malé, od ostatního světa vzdálené vesnici během druhé světové války.
Zlo představuje nemanželský syn jednoho ze sedláků, Sekal, ze kterého krutě se chovající okolí vychovalo ještě krutějšího tyrana. A posléze ho vyštvalo z vesnice.
K tomu, aby ve své rodné vesnici dokázal že je Někdo, a zároveň se pomstil, mu dává příležitost až válka. Vrací se a spolupráce s německými okupanty je pro něj zbraň, která mu dává převahu. Zmocní se pozemku jednoho sedláka tím, že ho udá Němcům. Nic víc
už nemusí dokazovat. Bojácní sedláci, nad kterými ostatně má i fyzickou převahu, se mu navenek podvolují. Ale tajně hledají cestu, jak se ho zbavit. Válečné poměry jim přihrávají uprchlíka před gestapem, a k jeho přesvědčení k vraždě Sekala použijí metodu, kterou jako by jim poradil sám Sekal.
Po stránce ideové, kterou hodnotím, není tahle smyčka jediné silné místo příběhu. Dalším je to, jak se sedláci zachovají k přemožiteli Sekala, když potřebuje jejich pomoc.
To jsou pro mě dvě nejsilnější místa příběhu. Spousta dalších mikropříběhů, které jsou navěšeny na osu mezi výše zmíněnými dvěma body, je také velmi dobrých, ale nezmiňuji se o nich zcela záměrně, protože podle mne jen rámují příběh. Ale mají zásluhu na tom, že
celý film působí díky nim kompaktně, promyšleně. A musím se zmínit i o tom, že je dobrý i po technické stránce.
Na začátku jsem řekl, že filmoví publicisté, jako by ten film neuměli uchopit. Myslím že je to horší. Že velmi dobře pochopili jeho poselství, ale bojí se nám ho říct na rovinu. Jedni proto, aby si nás proti sobě nepoštvali, jiní proto aby neuškodili filmu, tím že od něj diváky odradí.
Je to totiž film o nás, bývalých občanech totalitních režimů. O tom, jak jsme si kdysi zvolili komunisty a pak se přidávali na jejich stranu a i svými dalšími činy jejich moc potvrzovali. A zároveň se jich báli. Ale nedokázali se jim postavit.
Spolu s těmi, kdo neříkají otevřeně, o čem ten film je, pochybuji i já o tom, že tento film bude úspěšný v postkomunistické východní Evropě. Budeme si snad chtít připomínat svou bývalou roli, tolik podobnou oněm sedlákům? Myslím že ne.
K tomu poznamenal můj dlouholetý přítel, se kterým chodím do kina, a pak si o filmech povídáme: "Lidé chtějí být ubezpečováni o tom, že boj se zlem za ně vždy, a beze zbytku úspěšně, svede někdo jiný. A proto raději chodí na filmy jako je Armaggeddon."
A
všimněte si, že v těchto filmech zlo vždy přichází z venku, a nikdy se nerodí z přičinění jejich aktérů, tak, jak je to v příběhu filmu Je třeba zabít Sekala.
inženýr-informatik, poradce pro zavádění podnikového informačního systému, 27 let
Praha 11.10.98, 21:00
