Debata o jaderné energii
Ekologické problémy na začátku výrobního procesu
Dovolil bych si prijit tez se svoji trochou do mlyna, aniz bych chtel s
nekym prudce polemizovat a jadernou energii jako takovou odsuzovat. Nejsem
odborne obeznamen s problemy bezpecnosti jadernych elektraren, ale myslim,
ze Jiri Jirovec (BL, 27. 11.) ma pravdu v tom, ze zde hlavni problem
pouzivani jaderne energie neni.
Jaderna technologie, jako kazda jina, pouziva surovinu k vyrobe energie.
Touto surovinou je uranova ruda, ktera se musi tezit z lozisek ruzneho
geologickeho puvodu. Hlavni uranovou rudou je smolinec (UO2), ktery je
silne radioaktivni a nachazi se obvykle v drobnych zilkach spolu s ostanimi
rudami. Hlavnim nalezistem smolince v Cechach byval Jachymov (dnes vytezen)
a okoli Pribrami. V CR se v soucasne dobe objevuji uvahy o obnoveni tezby
uranu v Strazi pod Ralskem, kde se mluvi o variante dotezeni uranovych
zasob z likvidovanych dolu. Zprava CTK, ktera se zminuje o obnove tezby
uranu v CR, pise, ze na svetovych trzich prevysuje uz nyni poptavka po
uranu nabidku. To se mi zda byt chybne tvrzeni, protoze celosvetove uranove
rudy je dostatek a jeji cena spise klesa nezli stoupa.
Kdo je obeznamen treba se "Zpravou o zivotnim prostredi CR" prof. Moldana a
kol. z pocatku 90. let vi, ze tezeni uranove rudy prinasi nemaly negativni
dopad na zivotni prostredi. Jen jednou vetou bych se zminil o teto
problematice v byvale NDR, kde v dobe komunistickeho rezimu pusobila
sovetsko-nemecka akciova spolecnost Wismut (Sowjetisch-Deutsche
Aktiengesellschaft Wismut). Nejinak tomu je v Kanade, kde na tezbe uranove
rudy zbohatnul slovensky, dnes jiz zesnuly, multimilonar pan Stefan Roman.
Nejsem detailne obeznamen s tim, jak dnes vypada oblast Elliot Lake v
severnim Ontariu, kde se uranove doly pana Romana nachazely, ale vim, ze
zastaveni uranovych dolu, napr. prave v Elliot Lake, probiha velmi
komplikovanym a byrokratickym zpusobem, kteremu se v anglictine rika
"decommissioning". Likvidace uranovych dolu je tedy ekologicky patrne
stejne obtizna jako likvidace nepotrebnych jadernych elektraren, na
kteryzto problem upozornil pan Marcel Derian (BL, 3. 12). V Kanade se nasla
velka loziska uranu jeste pred druhou svetovou valkou v okoli Velkeho
Medvediho jezera a dnes se jevi coby perspektivni loziska v severnim
Saskatchewanu.
Oddeleni uranove rudy od hlusiny je dalsi proces, ktery nutno povazovat za
potencialne skodlivy pro zivotni prostredi. Pri zpracovani uranove rudy
vznika tak zvany nizkoradioaktivni a chemicky, casto velmi toxicky, odpad.
V Kanade doslo nejen k zamoreni oblasti Velkeho Medvediho jezera, kde se
uranova ruda dobyvala, ale i mesta Port Hope, v zcela jine oblasti Kanady,
kde se ruda zpracovavala.
Port Hope, male mesto vychodne od Toronta, je vystraznym prikladem, jak
uranovou rudu nezpracovavat. Zde se rafinovalo nejprve radium a pote uran,
ktery byl pouzit pro znamy valecny projekt Manhattan, ktery vyustil v sh
ozeni dvou americkych atomovych bomb na Japonsko.
Dnes je v Port Hope zamoren cely pristav a nikdo zatim jeste nenalezl
zpusob, jak tento pristav asanovat. Poblize mesta Port Hope je skladka
nizce radioaktivniho odpadu, ktera predstavuje potencialni nebezpeci, neb
se nachazi, ve velmi nevhodnych geologickych podminkach, primo na brehu
jezera Ontaria, odkud napr. obyvatelstvo velkomesta Toronto cerpa pitnou
vodu. Breh jezera je dik vlnam vystaven erozi a tak je nejvyssi cas skladku
prestehovat nekam jinam, coz jiz bylo (na skladku dohlizejicimu personalu)
znamo pred vice nez deseti lety. Prelozeni skladky je nijak laciny, ale
technicky resitelny problem. Neni to vsak problem resitelny politicky, diky
znamemu faktoru NIMBY (not in my backyard), o kterem psal jiz Jiri Jirovec.
Dodavam, ze k erozi prispiva toxicky vyluh s anomalne vysokou hodnotou pH
13, ktery hubi vegetaci. Na vlastni oci jsem videl ekologicky hruzostrasny
priklad chemie v prirode, kde zasadity vyluh byl par metru od brehu jezera
neutralizovan pomoci silne kyseliny.
Coby inzenyrsky geolog, obeznameny s problemy pobrezni eroze, jsem byl pred
vice nez deseti lety pozvan na nekolik schuzek s odborniky zabyvajicimi se
osudy sklady, ktera byla spolu s pristavem (Port Hope) designovana z
ekologickeho hlediska jako tzv. "oblast ohrozeni" (Area of Concern)
kanadsko-americkou Mezinarodni spolecnou komisi (International Joint
Commission) pro Velka jezera. Techto "oblasti ohrozeni" se vyskytuje v
oblasti Velkych jezer (jak v Kanade, tak i USA) asi 42, avsak jen Port Hope
ma problemy s nizkoradioaktivni skladkou a nizkoradioaktivne kontaminovanym
sedimentem. Po absolvovani nekolika schuzek v Port Hope jsem dosel k
pesimistickemu zaveru, ze na jednani jsem byl pozvan coby politicky
potrebny, avsak jinak naprosto nevyznamny sachovy pesak do poctu. Cela
problematika toxicke a nizkoradioaktivni skladky byla totiz rizena
politickymi, nikoliv odbornymi motivacemi. Skladka do dnesniho dne je tam,
kde by nemela byt a zadny odbornik s ni nehne, dokud nedojde k politickemu
konsensu (na urovni komunalnich uradu) a rozhodnuti (nejakym vetsim
vyborem), kde by skladka mohla byt bezpecneji umistena.
V kratkosti jsem se zminil o problemech na zacatku procesu pouzivani
jaderne energie. U kazde technologie je zadouci, aby byla ekologicky
posouzena v celem svem procesu, jak se rika "od kolebky az po hrob" (from
cradle to tomb). Likvidace jaderneho odpadu (zejmena vysoce radioaktivniho)
je jinym zavaznym celosvetovym problemem, kterym se nechci zabyvat v ramci
tohoto prispevku. Opakuji, ze nejsem odpurcem jaderne energie, neb mi je
znamo, ze kazda jina varianta ziskavani energie ma tez nejaky negativni
ekologicky dopad.
