|
Poznámka ke článku Novoroční kopání do presidenta aneb Zbabělci českého tiskuJiří JírovecJan Mezdříč má pravdu, že doba hájení Václava Havla skončila a že osoba presidenta přestala být tabu. Jinde se taková věc stává daleko dřív.
Václav Havel je u moci (de facto od sametové revoluce, de jure od svého zvolení presidentem Československa a pak České republiky) nepřetržitě devět let. Podle jeho názoru není republika v dobrém stavu. Snad s výjimkou toho, že "blbá nálada" (kvůli tomu, jak to v republice vypadá) se v Havlově podání změnila na "dobrou mysl" (přestože to tak v republice vypadá). Je tedy zcela na místě ptát se, jaký je jeho podíl na tomto stavu.
President Havel není řadový president, který podle ústavy zasedl na Hrad, přijímá velvyslance, klade věnce k pomníkům, udílí vyznamenání a amnestie, jak praví formální popis jeho práce.
Role Václava Havla byla od počátku daleko významnější a širší vzhledem k okolnostem, za nichž se dostal k moci, i vzhledem k tomu, co si od něj občané slibovali díky jeho nebývalé podpoře doma a autoritě v zahraničí. Měl neobyčejně silné postavení a lidé věřili, že je uplatní v obecném zájmu při formování post-komunistické společnosti. Pokud měl svoji vizi, měl najít politické prostředky, jak ji prosazovat. Stalo se tak? - domnívám se že nikoli.
Můj názor je samozřejmě jen jedním z mnoha. Nepochybuji o tom, že když nikdo jiný, tak zcela jistě Britské listy by ochotně zveřejnily analýzu toho, jak se Havlovy teorie setkaly s praxí a jak positivní dědictví po sobě president jednou zanechá.
Novoroční projevy presidentů ČSR a ČSSR bývaly svým způsobem tečkou za silvestrovskou nocí (či estrádou, chcete-li) a návratem do reality. Kdo byl někde na chalupě, vypnul radio nebo televisi a začal balit. Tak mírné měřítko ovšem nelze na Havla uplatňovat - právě kvůli tomu, co svou autoritou sliboval do let po roce 1989.
Právě proto zaslouží presidentův projev rozbor, právě proto se (konečně) v několika posledních letech začalo mluvit o tom, že přestože má, jak sám tvrdí hodně nápadů, není to v praxi nějak vidět.
Není třeba pochybovat o tom, že mnozí z kritiků presidenta Havla mají vlastní politickou agendu a nacházejí pro ni prostor v soukromě vlastněných (závislých) sdělovacích prostředcích - další důkaz nutnosti fungování nezávislých sdělovacích prostředků (Český rozhlas a ČT).
Jan Mezdříč má pravdu i mezi řádky. Samozřejmě, že existuje nebezpečí, že kritika Václava Havla odvede pozornost od politiků a jejich činů, které jsou momentálně "tabu". Jejich obsáhlý seznam je rukavicí, kterou JM hodil ostatním. Nepochybuji, že ji přispěvatelé do Britských listů (a doufejme, že nejen oni sami) zvednou. Aniž by si zadal, může tak učinit i Jan Mezdříč a zasloužit se o to, aby se jeho vlastní seznam alespoň trochu smrsknul.
Jiří Jírovec
|