Steven Saxonberg a jaderná energie
Steven Saxonberg se ve svém článku o výhledech
České sociálně demokratické strany zmínil o tom, že ČSSD zůstává v oblasti
jaderné energii připoutána ke staré levici a dodal že: "Příští generace by
mohly vzpomínat na rozhodnutí stavět jaderné elektrárny jako na největší
zločin tohoto století."
Ve své
kritice
uvedeného článku jsem k tomu poznamenal, že: "Pokud by historii století
tvořily jen jaderné elektrárny, tak by se na "zločinné století" mohlo
vzpomínat v tom nejlepším. Dvě světové války to samozřejmě kazí, ale
předčit je mohou jaderné zbraně, pokud se najde dostatek idiotů, kteří
ukryti v bunkrech, zmáčknou knoflík."
Saxonberg ve své odpovědi přichází
apokaliptickou vizí toho, co se stane během nějakých 100 000 let, v němž
předpovídá ledové doby a horotvorné procesy, které ovšem nebudou ničím
proti pohromám, které způsobí to, že teď hromadíme radioaktivní odpad a
nevíme co s ním. Pasáž věnovaná jaderné energii pak končí konstatováním,
že "dokud nebude takové řešení (jak naložit s radioaktivním odpadem -
poznámka JJ) nalezeno, zůstává velkým morálním zločinem investovat do
jaderné energie".
Zmíněný výrok je zcela demagogický. Je zarážející že jej používá
vysokoškolský učitel, který tvrdí, že u svých studentů postrádá ochotu
ponořit se do hloubky problému a otevírat se novým věcem. Je nepochybně i
důkazem úpadku všeobecného vzdělání ve světě.
Zůstaneme-li v rovině morálních zločinů proti lidstvu, pak se musíme
zabývat především těmi investicemi, jejichž smyslem je vyvinout prostředky
pro zničení života.
Shodou okolností jsem se před několika před několika dny díval na jeden z
mnoha pořadů o studené válce. Ty jsou teď v kursu, nejspíš proto, že se
postupně uvolňují dříve tajné informace. Ten, který jsem sledoval, se
týkal vývoje vodíkové bomby. Bylo tam všechno - rozhovory s vědci i
politiky, pilotem bombardéru
B-36, který s atomovými zbraněmi na palubě nalétaval směrem k Sovětskému
svazu (je pozoruhodné jak nedotčeně vygumovaný zůstal jeho vojensky
mozek), ukázky testů i hysterie příprav atomového útoku v USA.
Ukázky byly samy o sobě hrůzné, ale vyvrcholení pořadu (alespoň pro mě)
bylo ve dvou prostých fotografiích. Na první president Eisenhower, sedící
v koutě jakési místnosti, zachycený po odložení obvyklé masky úsměvu,
určené pro veřejné vystoupení, na druhé Chruščov krátce poté, co převzal
moc (po rozpadu jeho tandemu s Bulganinem) - údajně tenkrát sedm nocí
nespal. Jejich oči prozrazovaly, jak je vnitřně drtí vědomí, jak hrozné
následky může použití nové superbomby přinést, jak je tíží zodpovědnost
prstu na spoušti. Byly to hluboce lidské záběry, které naznačovaly i
osobní tragedii oněch státníků, totiž vědomí, že se rozjelo něco, co půjde
těžko zastavit a že oni v tom jedou taky.
Stevena Saxonberga by měly znepokojovat radioaktivní prvky uložené kdesi
pod kontrolou vědců, ledové doby a další radosti nastávajícího
stotisíciletí, ale atomové zbraně, které mají pod palcem politikové a
vojáci. Ty mohou zničit svět zítra, za týden, za rok. Dřív než jeho dcera
vyroste z plenek a moje doroste do svatebních šatů. Toho by se měl bát,
protože politika na rozdíl od vědy v právě končícím století moc daleko
nepokročila.
Jiří Jírovec
