Výchova Klausem v Čechách
ODS opoziční smlouvou převychovává menší strany k větší skromnosti
Vláda sociální demokracie je ještě horší, než většina z nás vůbec kdy
čekala. To prohlásil předseda Klaus v odpovědi na otázku, zda vidí nějaké
varianty vzniku té či oné většinové vládní koalice. Svou odpovědí se dopustil
úhybného manévru, který stojí za pokus o bližší ohledání. Mnohé napovídá
tomu, že nejde jen o obyčejné přeřeknutí.
Klausův výrok nám naznačuje dvě věci. Za prvé to, že ODS umožnila Zemanovým
lidem vládu s jistou představou o způsobech, které při její realizaci budou
užívat, a že je byla ochotna akceptovat. To nemusí nutně znamenat, že by
s očekávanými postupy od samého počátku souhlasila; stejně tak je mohla
považovat za cenu, kterou je třeba zaplatit za získání nějakého jiného
cíle, dosažitelného jen prostřednictvím tolerance vlády ČSSD. Jen tak můžeme
pochopit až úsměšnou otázku místopředsedy Sněmovny Stanislava Grosse, proč
jim tedy ODS opoziční smlouvu nevypoví, vnímá-li vládnutí ČSSD tak tragicky.
Druhým důležitým sdělením Klausova prohlášení je, že ODS v současné
době nemá ani tu nejmenší chuť stát se znovu vládní stranou bez ohledu
na případné koalice. Pokud by se tak stalo, došlo by k tomu navzdory jejímu
záměru: předseda tvrdí, že je to ne vůle prosazovat vlastní program, ale
neschopnost ČSSD vládnout, co nutí ostatní strany ke spolupráci a ke směřování
ke spoluvládě.
Svým způsobem s až odzbrojující upřímností oba tyto vývody potvrdil
Klausův poslanec Jan Zahradil - naznačil, že jeho strana nevidí důvod vyvíjet
nějaké úsilí směrem k sesazení stávající vlády a za jeden z hlavních
účinků opoziční smlouvy neváhal označit "převýchovu" menších koaličních
stran k větší skromnosti. Až se prý "vychovají", bude s nimi snadnější
spolupráce a teprve poté dojde na nějaký program a jeho uskutečňování.
To ovšem stojí za pozornost. Ne že by lidovci a unionisté nevystupovali
způsobem, který byl poněkud neadekvátní jejich volebnímu výsledku. Ne že
by způsob spolupráce neměl stejnou nebo ještě větší důležitost než to,
nad čím se má odehrávat. Že jednání o sestavení vlády po volbách selhala,
to jsem už nejednou označil právě za jejich "hřích".
Teď však jde o něco jiného: zatímco dříve bylo možno jednání ODS vrcholící
opoziční smlouvou interpretovat jako legitimní snahu ubránit se manipulaci,
nyní se karta obrátila. Václav Klaus podle všeho míní za každou cenu US
a lidovce buď vmanévrovat do vlády ČSSD, nebo je přimět k dobrovolnému maximálnímu
osvojení si svých vlastních představ o tom, jak tyto strany mají vypadat
a jak jednat. Malé strany to tuší a tak z jejich nitra můžeme slyšet hlasy,
že se Klaus na jejich blížících se sjezdech chystá "navnadit" delegáty
a nepřímo tak ovlivnit volbu stranických funkcionářů.
Těžko rozhodnout, zda tato Klausova msta za snahu menších stran rozhodovat
o tom, kdo má stát v čele ODS, jak jsme ji před Tošovského vládou mohli
zaznamenat, je promyšleným plánem nebo "pouze" nahodilou výchovnou lekcí.
Nelze ani s určitostí říci, zda jde o předsedovu osobní a přísně soukromou
zábavu ostatními z vedení ODS tolerovanou, nebo zda je to koníček celého
stranického vedení; každopádně může nenapravitelně poznamenat vztahy
mezi blízkými partnery.
Nejzajímavějším rysem této výchovy Klausem ovšem je její krátkozrakost.Většinový
volební systém pro volby do Poslanecké sněnovny totiž zjevně zaveden nebude
a i když navrhované zvýšení počtu volebních obvodů vždy o něco stírá
vliv systému poměrného, není jisté, zda bude možné vládnout bez výrazněji
koaličních vlád.
Navíc se chystá (to už je nad slunce jasnější) politická
rehabilitace komunistů, takže brzy může nastat okamžik, kdy sociální demokraté
žádnou opoziční smlouvu nebudou potřebovat a podobné krytí jednobarevné
Klausově či čí to vládě neposkytnou. Očekáváný zisk se tak nedostaví a
bude pak mít ODS s kým vládnout? Buzerací (snad mi oprávněně rozhořčený
čtenář toto slovo odpustí) se vstřícní partneři nezískávají.
Dost možná myslitelé ze Sněmovní počítají s výrazným voličským přesunem
ke své straně poté, co US vstoupí do sociálně demokratické vlády. To je
ale chyba: voliči Unie svobody jsou výrazněji ve středu než voliči ODS
a podle všeho moc dobře vědí, proč neodevzdávají svůj hlas Klausovi,
zatímco voliči ODS vědí ve své většině hlavně to, že odevzdávají
svůj hlas Klausovi.
Mezi těmito skupinami je jen těžko překonatelný rozdíl.
(Kdybychom to domysleli do důsledku, znamená to, že volba unionistů je
v potenci více programová, zatímco volba ODS je založena spíše pocitově.)
Stručně řečeno: Klausovy výchovné lekce, dříve věcně pochopitelné a
v jistém smyslu i správné, dnes mají blíže k projekci obsedantní představy
držitele jediné pravdy než k pragmatické rozvaze o způsobech získání a
uchování politického vlivu.
Proto se dnešní ODS stále více přibližuje k
metě být nejméně vypočitatelnou stranou našeho politického spektra a tudíž
nejnebezpečnějším pretendentem vládnutí. Ještě stále tam není. Výchova
ke slepé poslušnosti namísto svobodného a oprávněně nezávazného debatování,
kterou od sebe snaživě odhání všechny partnery, však zbývající vzdálenost
povážlivě zkracuje.
Tento článek vychází 17.února také v internetovém týdeníku Metropolitan
3/99