Jiří Jírovec: A znovu, těžkopádně, on "prostě nemohl odolat."
S celou vahou sveho levicactvi cesko-kanadskeho smeru, pan Jirovec svetu sdelil, ze zase "proste nemuze odolat a nenapsat, pokud se Vaclav Havel
obklopuje takovymi poradci jako je Dasa Obereignerova," a s radoby
drtivou prevahou dialektickeho analytika, fusujiciho, diky diverzite
nazoru v BRITSKYCH LISTECH, jako jejich polostaly prispevatel dodava:
"tak je tim mnohe vysvetleno".
Jedine, co je snad vysvetleno je to, ze pan Jirovec (znovu) demonstroval
svuj uzkoprsy a voluntaristicky obzor videni sveta, a nepochopil, ze
myslenka, ktera se prolinala clankem pani Obereignerove byla hlavne o
necem jinem, nez o koncovce prijmeni.
Jeji clanek, podle meho cteni, hlavne clankem slusneho cloveka, ktery ma
Cesko zrejme rad, clanek o zalostnem vztahu Ceske Republiky (vcetne
obyvatele Hradu) k obetem totality, ktere musely, nebo mely odvahu
totalite utect. O xenofobii, ktera misto aby tyto v demokracii, pravnim
state, v trzni ekonomice po desitileti zkusenych lidi (bez ohledu na
jejich povolani a ke svemu prospechu) vyuzila, neni schopna pokusit se o
vstricny vztah k nim ani k tomu, co stejne musi prijit, t.j.
spravedlnost a maximalni naprava napravitelnych skod pro vsechny a
desetileti neustaleho prohlubovani vicemene zapadnich hodnot v zemi,
ktera sebe i cely svet ujistuje, ze tentokrat chce naveky do zapadniho
spolecenstvi narodu.
A pokud se tyka pana Jirovce, jeho tezkopadne rozliceny prispevek
poskytuje posledni a docela vymluvnou diagnozu jeho videni sveta. Kdyz
si nepodlozene, neobjektivne a primitivne ulevuje na adresu "jazykove
tupych americkych uredniku", nesvedci to o jeho zivotni harmonii, ale
jako neamericanovi bych to odpustil. Strefovat se do nejsilnejsi a trend
udavajici zeme je prece tak popularni, a nejenom v Kanade, nebo u
Klausu.
Kdyz ale v rozlicenosti take vystavuje stejnemu neomalenemu zachazeni
"jazykove tupe kanadske uredniky", jeho vlastni diagnoza je zpecetena.
Na clanku od pana Jirovce jiz rozhodne nikdy "nekliknu", nebot s
takovymto videnim sveta a lidi mohou nabidnout malo uzitecneho. Myslim,
ze tam uz nebude zadne pokuseni cist, kteremu "nemohu proste odolat".
Smutne je to, ze ackoliv poziva blahodarneho vlivu demokratickeho
prostredi Kanady, neco velice skodliveho a nezadouciho, co si privezl z
nasi spolecne vlasti, z nej ani nyni nevymizelo.
Jan Vincent
