Nedostatky zpravodajství Radiožurnálu
Nejen televizí, ale i rozhlasem žije společnost:
Pokus o vyvolání diskuse o zpravodajství v Radiožurnálu
Už delší dobu se v BL přetřásá stav v České televizi, a přitom se bez povšimnutí přešlo, že v jiném veřejnoprávním médiu, Českém rozhlase, bylo nedávno (v říjnu 98) Radou Českého rozhlasu schváleno dosavadnímu řediteli prodloužení jeho funkčního období na dalších šest let - a to bez nového výběrového řízení. Generální ředitel rozhlasu Vlastimil Ježek sice na začátku letošního roku navrhl, aby Rada výběrové řízení vypsala, a prohlásil, že ke konci června na tomto postu skončí. Rada mu však doporučila, aby se výběrového řízení zúčastnil - nepřímo tak naznačila, že by ráda v této funkci viděla opět Vlastimila Ježka.
Znamená to tedy, že v Českém rozhlase všechno běží jako na drátku a neexistují žádné problémy? Ne tak docela. Jde spíše o to, že kolem rozhlasu se netočí tolik peněz a nemá takový dosah jako televize. Proto se o něj nezajímají dokonce ani politici - kteří se jinak u nás snaží "mluvit" do všeho.
Jaké jsou citlivé body v Českém rozhlase, které by stály za širší diskusi? První, co mě napadne - i z hlediska dosavadního zaměření Britských listů na zpravodajství - je Radiožurnál.
Na první pohled této stanici není co vytýkat: nejposlouchanější rozhlasová stanice v republice, zpravodajské bulletiny pětkrát denně (kromě krátkých zpráv každou hodinu), nejrozsáhlejší síť zpravodajů včetně stálých zpravodajů zahraničních, atd. Problém je v obsahu, který se za tím skrývá.
Posluchač je nesvéprávný
Současné vedení Radiožurnálu zastává názor, že v našich "specifických českých" podmínkách nemá místo tzv. "all news radio", tedy stanice, kde by nepřetržitě běžely zpravodajské, příp. zpravodajsko-publicistické pořady. Navíc posluchač prý není schopen vstřebat delší souvislý hovor, protože rádio poslouchá vždy jen na půl ucha. Proto Radiožurnál používá systém zpravodajství "do proudu" (hudby), jinak řečeno - chvilku písnička, chvilku zprávička. Je to stejný systém, jaký používají u nás ta komerční rádia, která na zpravodajství úplně nerezignovala.
Zpravodajství Radiožurnálu je sice o poznání kvalitnější než u komerčních stanic, a také má o něco více veřejnoprávní nádech, ale kvůli časovému omezení je často povrchní a plytké. Pár pravidelných pořadů, které alespoň naťuknou hloubku problému (např. Radiofórum, Pod kůži, O kom se mluví) tuto mezeru nestačí vyplnit, a kromě toho jsou (ty druhé dva) vysílány v nevhodnou dobu.
Ilustrace ČSÚ a podivné průzkumy
Stejně tak výběr zpráv ve zpravodajských bulletinech se velice podobá tomu, co Jan Čulík nazývá "ilustrací zpráv ČTK". Ekonomické zprávy ovšem vypadají spíše jako ilustrace zpráv ČSÚ (Český statistický úřad), případně České národní banky.
Měsíc co měsíc jsou občanům předkládána čísla inflace, HDP či obchodní bilance - vždy s podrobným vysvětlením, co ten pojem znamená; snad týden co týden (ne-li častěji) se probírá kurs koruny, i když se pohne o minimum, pak vždy dostane slovo nějaký analytik banky nebo investičního fondu, aby vysvětlil, co onen posun znamená, a ukáže se, že nic. Praktický užitek těchto informací je pro většinu občanů nulový, jsou to informace pro odborníky z finanční branže, kteří je stejně dostanou každé ráno na stůl. Co se děje s konkrétními penězi daňových poplatníků, které stát rozděluje z rozpočtu, se občan nedozví, i když by ho to asi zajímalo mnohem víc.
Čelné místo ve zpravodajských bulletinech Radiožurnálu zaujímají také nejrůznější průzkumy veřejného mínění, buďto pravidelné, kterými neúnavně zásobuje IVVM a STEM, opět s patřičným výkladem-přežvýkáním pro občana, aby pochopil, co si o nich má myslet. Stálými hosty jsou v tomto případě ředitel STEM Jan Hartl a ředitelka IVVM Eliška Rendlová, kteří se díky tomu stali v podstatě mediálními osobnostmi.
Posledním takovým průzkumem, o kterém opravdu nevím, k čemu sloužil, byl "bleskový exkluzivní průzkum" o tom, že přes polovinu našich občanů si o politice myslí, že je špína. Radiožurnál jej vysílal v sobotu 20.února. Jediné vysvětlení, které se tady nabízí, je, že Radiožurnál takto vyplňuje nedostatek zpráv o víkendu. (Nehledě na to, že tzv. bleskové průzkumy se provádějí až na polovičním počtu respondentů, takže jsou velice nepřesné. Radiožurnál je přesto hojně využívá.)
Opět ustupování politikům
Je diskutabilní, jakou informační hodnotu mají průzkumy veřejného mínění pro obyčejného občana, ale faktem je, že zejména průzkumy volebních preferencí dovedou velmi zvednout adrenalin českým politikům. Stejně tak jim ale zvedá adrenalin, pokud se mají v rozhlasovém studiu (samozřejmě to platí i pro televizi, o tom psaly BL nesčetněkrát) sejít s nějakým svým oponentem. Před senátními volbami např. Jakub Železný prozradil, že mu tehdejší primátor Jan Koukal odmítl přijít do studia, pokud tam bude Martin Bursík, jeho vyzyvatel. Ale to je jen jeden případ z mnoha, který náhodou vyplul na povrch.
Závažnější byly diskuse před parlamentními volbami, kdy vedení Radiožurnálu a Česká televize "nabídlo" politikům, že namísto přežitých volebních šotů udělají debatní volební studia, kde by mohli politici v polemice obhajovat své názory a programy. Většina politiků to odmítla - například poslancům ODS se nelíbilo, že by museli diskutovat s "nějakým důchodcem za životní jistoty". Vedení obou veřejnoprávních médií politikům ustoupilo. Proč? Hrozil by jim postih? Podle mého názoru by tím mnohem více naplnily svůj úkol sloužit veřejnosti, který mají ze zákona.
Poslední, podle mého názoru také mírně řečeno nestandardní situace v Radiožurnálu a Českém rozhlase vůbec, je zpravodajství "z Hradu". Protože si prezident Havel kdysi zvolil Český rozhlas za své oblíbené médium (jako protipól politikům, kteří chtějí hlavně do televize), toto médium mu dodnes oplácí stejně vlídnou mincí. Netvrdím, že dříve pravidelné týdenní Hovory z Lán nebyly ve svých počátcích užitečné. Ale jsme o deset let dál, a jak vypadá nynější stav? Pro pana prezidenta je stále vyčleněna speciálně vybraná redaktorka Eva Hůlková, která se jej vlídným a tesklivým hlasem ptá na věci, na které pan prezident chce odpovídat. (Kromě prezidenta občas paní Hůlková promluví ještě s kardinálem Vlkem.) Aura s nápadně tatíčkovsko-masarykovským zabarvením nesmí být narušena.
(Jen na okraj a spíše dotaz: Václav Havel uspořádal za minulý rok v ČR dvě tiskové konference. Kolik jich za rok uspořádá například Bill Clinton nebo Jacques Chirac?)
Nejen z těchto uvedených příkladů vyplývá, že Radiožurnál je velice mírný vůči politikům a má ještě velké rezervy, aby naplňoval poslání sloužit veřejnosti opravdu významným obsahem.
Iva Nachtmannová
Autorka studuje masovou komunikaci (předtím žurnalistiku se specializací rozhlas) na Fakultě sociálních věd UK, je šéfredaktorkou časopisu Síťnice
Poznámka JČ: Britské listy loni na podzim stručnou notickou na hlavní straně upozornily, že je podivné, že vypršelo šestileté období generálního ředitele ČRo a nebyl vypsán žádný nový konkurs. Vážným problémem, který by bylo ve zpravodajství ČRo nutno zkoumat, je otázka, do jaké míry proniká do vysílání ČRo vliv nepřímé reklamy. Jiná věc je, do jaké míry si pletou někteří redaktoři Českého rozhlasu tuto veřejnoprávní instituci s vlastní hlásnou troubou. Pracovník veřejnoprávního rozhlasu a televize totiž smí ve vysílání projevovat profesionální úsudek nikoliv vlastní, osobní či politické názory.
