Britské listy

Věda dokáže vyslat člověka na měsíc, ale nedokáže zprostředkovat člověku jistotu, napsal včera deník Guardian v rozsáhlejším zamyšlení nad rolí vědy v dnešním světě. Nikdo vám nezaručí, píše Guardian, že bude konzumace geneticky pozměněných rajčat stoprocentně bezpečná. Vědci vám ani nezaručí, že je stoprocentně jisté, že dnes večer bude na obloze měsíc.

"Nedá se říct o ničem, že je to stoprocentně zaručeno," konstatuje sir Robert May, matematik, který se stal biologem a pak hlavním vládním poradcem pro vědecké otázky. "Je sice možné říci, že dvě a dvě jsou čtyři, protože tento druh definice je zabudován do struktury a podstaty systému, avšak nedá se říci se stoprocentní jistotou, že zítra vyjde slunce. Je to jen dost dobrá pracovní hypotéza... a na nižší epistemologické úrovni je možno vypočítat, jak je asi pravděpodobné, že nám na hlavu během této konverzace spadne letadlo."

Britská debata o geneticky pozměněných potravinách je také debatou o vědě a debatou uvnitř vědecké komunity. Občanští aktivisté a voliči požadují na vědcích něco, co nikdo nedokáže přislíbit: jistou budoucnost. Vědci však mohou konstatovat jen tolik, že jak se zdá, některé geneticky pozměněné potraviny jsou bezpečné, ty, které nejsou, se nebudou používat a dál - neexistují žádné jednoduché odpovědi.

A stejně neexistují žádné potraviny bez rizika. John Beringer, biolog, který předsedá výboru britské vlády pro vypouštění substancí do životního prostředí, konstatuje, že i tradiční plodiny mají svá rizika: "Málokteré tradiční plodiny by prošly bez nehody přísnými testy, jimž se musejí podrobovat geneticky modifikované plodiny."

Maarten Chrispeels z University of California at San Diego byl jedním z oněch jednadvaceti vědců, kteří nedávno podepsali ono slavné prohlášení, které podpořilo Arpada Pusztaie z aberdeenského ústavu Rowett Research Institute. Pusztai konstatoval, že brambory, které byly geneticky modifikovány tak, aby v nich vznikal přírodní jed proti hmyzu, lektin, vypůjčený ze sněženek, ochromil imunitní systém krys a způsobil, že se jejich orgány vyvíjely pomaleji. Posléze zkoumala Pusztaiova data skupina auditorů z Rowett Institutu a dospěla k závěru, že z jeho dat nevyplývají jeho zjištění. Pusztai byl propuštěn. Mučedník, za kterého se posléze postavili kolegové vědci?

"Není to tak jednoduché," konstatuje profesor Chrispeels. "Naše prohlášení poukazovalo na to, že bylo s Pusztaiem naloženo nespravedlivě. Dovolte mu vrátit se do práce, ať může s experimenty pokračovat. Naše prohlášení neuvádí, že by měly být geneticky modifikované potraviny zakázány."

Auditoři konstatovali: "Pusztai nezískal ještě řádné důkazy, měl počkat, až získá všechna data." Pusztai proti tomu argumentoval: "Podívejte se, já mám dvacetiletou zkušenost s lektiny a získal jsem určitá data, z nichž vyplývá, že bychom měli postupovat opatrně."

Tyto experimenty je možno interpretovat nejrůznějším způsobem. Vzniká daleko větší množství otázek než odpovědí. Tak je tomu vždycky v počáteční fázi výzkumu. Bude zapotřebí velmi přesvědčivých vědeckých důkazů na podporu argumentu, že jsou geneticky modifikované potraviny nebezpečné. "Ve Spojených státech se pěstují geneticky modifikované plodiny na 20 miliónech hektarech a nikdo se zatím neproměnil v tuřín," říká profesor Chrispeels.

V debatě vycházejí na povrch argumenty o samotné podstatě vědy. Lewis Wolpert, inženýr, který se stal embryologem, před časem argumentoval, že veškerá vědecká praxe je stejně nepřirozená a že vědecké myšlení často protiřečí zdravému rozumu. (Lewis Wolpert, The Unnatural Science, Faber, 1992.) Jezdit na kole je lehké, avšak vysvětlit, proč má jízdní kolo za jízdy stabilitu už tak lehké není.

Přírodovědec, který se zabývá novými myšlenkami Edward O. Wilson nedávno charakterizoval hledání objektivní reality jako "osvobozené, hypertrofované náboženství". (Edward O. Brown, Consilience Little Brown, 1998.) Někteří sociologové argumentují, že věda je lidský vynález, a tak nemá o nic větší platnost než žádná jiná kulturní víra. Avšak pro většinu profesionálů je věda metoda, postupné zkoumání problému, část po části, podle všeobecně schválených pravidel.

Vědci nepovažují nic za automaticky dané, zkoumají všechno, i věci, které se zdají být naprosto jasné: je jídlo pro krysy například pro ně víc výživné než dřevo? A pak to zkoumají znovu, jiným způsobem, aby měli jistotu, a pak zase jiným. Pak předloží své výsledky uznávanému vědeckému časopisu a ten pošle jejich zjištění skupině zkušených vědců z oboru. A ti se začnou ptát: Použili jste krysy z téže rodiny? Téhož věku? Použili jste krysy, které byly zvyklé hlodat dřevo? Jaké dřevo jste používali? Kolik pilin bylo v krysím žrádle jako náplň? Tyto poznámky jsou odeslány zpět původnímu vědci, který pokračuje ve výzkumu tak dlouho, dokud nejsou všichni spokojeni. Pak jsou výsledky publikovány. Pak někde na druhém konci světa si článek přečte jiný vědec a zahájí vlastní experimenty ve snaze ukázat, jak rychle se mu podaří prokázat, že je článek nespolehlivý.

To je proces, kterému každý vědec rozumí. Někdo navrhne hypotézu a podloží ji důkazem, a zveřejní to všechno. Ostatní se pokoušejí dokázat, že je hypotéza neplatná. Pokud jsou výsledky ostatních experimentů stejné jako výsledky původního vědce, pak je hypotéza prohlášena za robustní. Pozor, ne za správnou, jen za dočasně dobrou pracovní hypotézu. A výzkum pokračuje od tohoto bodu dál. Karl Popper měl pravdu, když konstatoval, že věda je proces vyvracení hypotéz, spíše než jejich potvrzování.

Za několik let, nebo za několik desítek let dojde možná k úplně novému objevu. Bude to umožněno novým způsobem pohledu na svět, novými otázkami, nebo novými technikami. A nynější pracovní hypotézy bude nutno změnit.

Všechny biologické "zákony" jsou ve skutečnosti jen pracovními hypotézami, které se neustále testují. Je to cesta směrem k jistotě, neexistuje však záruka, že bude jistoty někdy vůbec dosaženo.

Získáme-li vědecké výsledky a pokud se nám podaří přesvědčit ostaní vědce, že jsou správné - někdy vědci výsledky falšují a někteří vědci projevují pochopitelnou tendenci potlačovat špatné výsledky a soustřeďovat se jen na dobré - zůstává pak velká otázka jejich interpretace.