Na čem závisí úspěch na Internetu?
Každý z vydavatelů i-novin se snaží o to, aby návštěvnost jeho stránek byla co možná největší. Vedou ho k tomu ekonomické důvody.
Zdá se, že vedle obsahu je velmi důležitá i forma i-novin. Není to jen grafická podoba, ale i styl (viz hledání nové podoby zavedené značky i-novin, totiž Neviditelného psa). Osobitost a představivost vítězí nad stylistickou, jazykovou a argumentační čistotou sdělení. Obsah jakoby nebyl důležitý.<
Klasickým představitelem osobitého stylu je Neviditelný pes a jako jeho protipól nám mohou posloužit Britské listy.
Kdo jiný by mohl vydávat i-noviny s takovou dávkou imaginace a osobitosti než pan Neff, původním i současným občanským povoláním spisovatel scifi. Nenechejme se mýlit autorským vysvětlením o původu vzniku tohoto názvu, tj. v jím odpozorované schopnosti jeho psa Gordona učiniti se neviditelným.
Každý dobrý pes v dobré smečce (rodině) pozoruje totiž svou smečku laskavě a shovívavě, s nadhledem a nepozorovaně. Pro lidskou smečku je tato jeho schopnost "neviditelná". A každý pes je hlavně svůj, je osobitý a nezaměnitelný. Právě tak se na nás dívá prostřednictvím svého Neviditelného psa i pan Neff.
Budiž ke cti autora NP, že se sám nesnaží být neviditelný. Žije svým způsobem veřejně i svůj osobní a rodinný život. Víme koho a co má rád nebo naopak nemá rád, co se mu líbí a nelíbí a proč, dovídáme se vše podstatné o jeho různých soukromých i veřejných aktivitách. Když už jsme u toho psa je též v NP "zviditelněn" - podobně jako jeho páník. A to všechno je asi to, co "udělalo" a dělá úspěch NP.
Pan Neff toho udělal pro český internet skutečně hodně.
Svými počátky jsou Britské listy spojeny s Neviditelným psem, právě on jim dopomohl k etablování se na internetu.
Pan Čulík nezaměřuje pozornost svých čtenářů na svůj soukromý život, ale naopak se snaží jejich pozornost přivézt k životu veřejnému. Veškeré jeho snažení je vedeno touhou dobrat se podstaty problému nebo alespoň nasměrovat uvažování čtenářů k tomuto cíli.
Britské listy jsou jedny z mála i-novin, které se snaží o určitou formu investigativní žurnalistiky. BL usilují i o to, aby se jeho čtenáři dokázali podívat na společenské problémy i z jiného úhlu, aby rozšířili samotný úhel svého pohledu, aby se snažili dobrat pravých příčin a vyvozovali z nich správné (pokud možno objektivní) závěry. Tím BL přispívají ke vzniku svobodné občanské pospolitosti, která dokáže více ovlivňovat veřejný život v ČR.
Podobnou cestou co do stylu, jakou jde vydavatel Neviditelného psa, se snaží jít i Dan Dočekal ve Světě Namodro, či Ivan Straka ve svém Gentlemanově deníčku. I zde je patrná snaha o "veřejné žití" na stránkách jejich i-novin.
Ale jejich snažení postrádá ten "rozmach a bohatost děje NP" , i když panu Dočekalovi se povedl zajímavý tah, když k působení na stránkách Světa Namodro přivedl i svoji ženu Markétu, např. její úvodník "Je mi třicet" byl příjemným (ač mírně lechtivým) osvěžením.
Máme zde dva základní modely "oslovování" potenciálních čtenářů i-novin.
Jeden sází na to, že čtenář získá k vydavateli i-novin osobní vztah tím, že mu vydavatel umožní "prožívat" s ním jeho niterný, rodinný i veřejný život. Současně vydavatel píše jazykem, který je blízký běžné mluvě a glosuje dění ve společnosti ve stylu uvažování obyčejného člověka.
Tím dochází k paradoxu - na jedné straně odosobněná komunikace, kterou internet pro svou technologii bezesporu je a na druhé straně "teplo domova", pocit blízkosti a sounáležitosti, který umocňuje zájem se na takto koncipované WWW stránky vracet.
A to je právě to, oč tu běží! Nenazýval bych tento styl "vypočítavou bulvárností".
Bulvárními by se takové i-noviny staly tehdy, kdyby v nich nic jiného než "zveřejněný soukromý život" nebylo a to se o Neviditelném psovi a Světě Namodro rozhodně říci nedá.
"Zveřejněný soukromý život" je šikovný marketingový tah, jak na sebe upozornit, vzbudit a udržet si zájem.
Druhý ze stylů se snaží získat a udržet zájem svých čtenářů a to maximální otevřeností a přímostí ve smyslu snahy pojmenovat příčiny, odhadnout vývoj, jeho gradaci, vazby a důsledky.
Volba témat je často kontroverzní, autoři se mnohdy "naváží" do problémů i s notnou dávkou neznalosti a nepřesností.
Někdy se používá různých triků k oživení "debaty" (zveřejněný obsahu osobních e-mailů, příliš jednostranné hodnocení problému apod). Ale trend tohoto stylu i-novin je jasný: víme o problému, ukazujeme na něj, zajímáme se o něj, formulujeme svůj postoj (!) k němu a to je to podstatné.
Samozřejmě i u tohoto typu i-novin vznikají vazby, ale podstatně složitější, než je tomu tak u prvního typu.
Žádná rodinná pohoda, žádné pocity souznění, ale pocity střetu, konfrontace. A to nejenom mezi čtenáři a diskutéry, ale i mezi oběma typy i-novin.
Existujd ale ještě jiný styl internetového psaní: obhroublý a gramaticky nesprávný styl nevážným až zesměšňujícím i k záležitostem, kdy se to nehodí. Je to bulvár? V tomto případě bezesporu ano!
PS. Na moje články se mi dostalo odezvy, sice jakoby vynucené zejména díky mým "návodným" otázkám, ale i tak za ně upřímně děkuji. Někteří mi v nich dáváte co proto do těla (zejména jsem to schytal od "internetových mazáků"), jiní reagujete pozitivně a velmi slušnou a kultivovanou formou.
(Zkráceno.)
Poznámka JČ: Cílem Britských listů není vydělávat peníze.