Stane se Kosovo evropským Vietnamem?
ptal se v úterý 23. února deník Independent.
Stažením mezinárodních pozorovatelů z Kosova spálilo NATO poslední most důvěryhodnosti, argumentuje Rupert Cornwell. Kdyby nyní NATO neučinilo nic, rovnalo by se to stejné zradě, jako byl Mnichov v roce 1938 nebo Budapešť v roce 1956. Nikdo ovšem neví, co se bude dít dál. Generálové mají vždycky tendenci znovu vést poslední válku. Jenže v případě Kosova, jaká to byla válka?
Kosovo ovšem není Vietnam. Méně než 10 procent z 2 miliónů kosovského obyvatelstva jsou Srbové. A Bělehrad nebude ochoten, tak jako byl Hanoj, vytrpěl celou generaci bombardování, aby si zajistil své cíle. Ale Kosovo a Srbsko není ani Irák - divoká, pustá rovina, kde není kam se schovat a kde se nepřítel nemůže bránit. Srbský a kosovský terén je hornatý, je to trochu jako Švýcarsko. Jednotky jsou rozptýleny, zakopány v kopcích, tradičně se bojuje o každý metr.
NATO má více než 400 nejmodernějších stihaček, Srbsko má asi 80 sovětských letadel, většinou stárnoucích Migů 21. Avšak, i když je možno zničit střediska protivzdušné obrany, Bělehrad má mobilní radarové jednotky a mnoho personálu se střelami země-vzduch.
NATO zřejmě bude nejprve útočit na komunikace a jednotky protivzdušné obrany a pak na skladiště munice. Ale před osmi lety rozsáhlejší útok nevyřadil v Iráku jednotky řízených střed Scud.
Vzdá se tentokrát Miloševič tak rychle, jako před čtyřmi lety, kdy se podrobil Miloševič daytonským dohodám?
Potíž je, že Bosna byla nezávislý stát, Kosovo je z právního hlediska součástí Srbska.
A NATO bude mít celou řadu velmi vážných potíží. Přirozeně musí usilovat o co nejmenší množství civilních obětí. Přitom však přicházejí zprávy, že Bělehrad už schválně přesunul skladiště munice do oblastí hustě obydlených civilisty. Bomby, které dokáží přesně zlikvidovat jen jediný malý cíl, musejí být odpalovány ručně z letadel. Dá se tedy čekat, že při útocích zahynou letci NATO. To bude mít v členských zemích NATO nejisté politické důsledky.
Nikdo dost dobře neví, co se stane, odmítne-li Miloševič kapitulovat. Jakmile zaznamená NATO ztráty na životech na své straně, začne vítězit logika války. Letecké útoky pak budou pravděpodobně rozšířeny na silncie, železnice a elektrárny.
Tak se ale stane NATO de fakto letectvem Kosovské osvobocenecké armády, poskytne jí možnost, aby zahájila pozemní ofenzívu.
A na rozdíl od situace v Bosny, toto všechno bude bez souhlasu Organizace spojených národů. Bude se to dít navzdory otevřené opozici dvou z pěti stálých členů Rady bezpečnosti, kteří mají právo veta. Jeden z těchto členů je tradičním spojencem Srbska, Rusko.
V této situaci budou nervy v Londýně a v Paříži napjaty k nesnesení. A co když se Miloševič ani teď nevzdá, a jeho armáda, za pomoci zásob z Ruska, zmasakruje etnické Albánce?
Pak dojde k realizaci nejhoršího možného scénáře. Buď bude muset NATO rozšířit bombardování a způsobit tak, aby se Srbové postavili za svého vedoucího představitele, anebo bude muset NATO poslat do oblasti pozemní vojska.
Jinými slovy, to bude invaze do "suverénní" Jugoslávie a začátek pozemní války proti Bělehradu.
Šéf britských liberálních demokratů tento týden varoval Západ právě před tímto scénářem. Logicky by jediným možným řešením byl nyní kompromis, v němž by všechny strany získaly méně, než chtějí - autonomní Kosovo, součást Srbska, v němž by mír udržovaly mírové sbory NATO.
Avšak pokud se to nepodaří, vznikne, jak varuje Ashdown, "velká pozemní válka na evropském území, největší v druhé polovině dvacátého století".
Obdoby pro to pocházejí z první, nikoliv z druhé světové války. Možná jsou vzdálené, ale nikoliv o to méně hrůzné, varuje Independent.
