Poznámka ke Kosovu
Pane Čulíku,
posílám Vám poznámku ke Kosovu. Dnes ráno jsem poslouchal zprávy na třech
různých stanicích. Třeba Vás bude zajímat, že dvě z nich uvedly, že Srbové
využívají čas (kdy ještě probíhají jednání) k útokum na albánské vesnice v
Kosovu. Třetí popsala tentýž vývoj slovy, že Srbové útočí na postavení
povstalců v albánských vesnicích v Kosovu (tato verse je shodná se slovníkem
používaným při zásazích Izraele v Libanonu).
JJ
Poznámka k analýze Roberta Fiska, zda se můžeme vyhnout nové válce (v Kosovu)
Analýza
Roberta Fiska, týkající se situace v Kosovu, přetištěná v Britských listech
z deníku Independent, se příliš nevymyká tomu, co lze slyšet a vidět v
severoamerických sdělovacích prostředcích.
Mezi její zajímavější části patří konstatování, že NATO udělá vše, aby se
vyhnulo skutečné válce - tedy takové, v níž vlastní vojáci končí v
igelitových pytlích. Fiskův další postřeh, že "místo Bestie z Bagdadu
budeme nyní mít Bestii z Bělehradu" (aby se dal zdůvodnit vojenský zásah) je
v souladu s tvrzením některých komentátorů, že si NATO hledá po padesátileté
zahálce konečně práci.
Zjevnou slabinou Fiskovy analýzy je, že kosovskou krizi zjednodušuje na
problém několika válečných zločinců sloužících pod diktátorským Miloševičem
a z ní vyplývající představy, že převrat v Bělehradě by nebezpečí války
odstranil. Proto se v jeho textu vyskytují výrazy "zlomit Miloševiče",
"aby Miloševičovi zatrnulo" a "Miloševičova hrozba bezpečnosti na Balkáně".
V Kosovu ovšem jde o něco jiného. Jde o možnou změnu pojmu suverenita státu
a právo na sebeurčení. Samozřejmě ne v universální rovině, platné pro
všechny. NATO se chce současně povýšit se do pozice soudce a policajta
zároveň v níž bude rozhodovat (v rámci vlastních zájmů), kdo má nárok na
"lepší" a kdo dostane raketovou lekci.
Na malé ploše Kosova můžeme vidět řadu typických problémů světa a v jejich
zrcadle neschopnost (a pravděpodobně především neochotu) řešit je jinak než
zbraněmi - k velkému potěšení těch, kteří na zbraních vydělávají.
Kosovo je ekonomicky chudá oblast, která byla na obtíž relativně bohatým
republikám jako Slovinsko a Chorvatsko. Není to tak dávno, kdy Albánci
utíkající před Hodžovou vládou hledali útočiště a ochranu v Belehradě
(obrazně i doslova).
Možnost, že již tak chudí obyvatelé této oblasti budou po rozpadu bývalé
Jugoslavie využiti pro politické a případně náboženské cíle ambiciózních
politiků nemohla jistě uniknout pozornosti evropských politiků.
Je zcela legitimní ptát se, proč nic neudělali, proč nepoužili Kosovo jako
model ukázkového řešení jak ekonomicky povznést zaostalou oblast evropského
kontinentu. Z lepší ekonomické situace by se jistě odvinula i větší
náboženská a jazyková snášenlivost. Odpověď na tuto otázku je dvojí. Buď
je Evropa v rukách hlupáků, kteří nejsou schopni nic předvídat nebo jim na
pár lidech někde na Balkáně nesejde.
Vyjednávání o autonomii ani případný vojenský zákrok nepovedou k vyřešení
problému Kosova, protože ve hře jsou nejrůznější politické zájmy a nikoli
osud obyvatel této oblasti. Jednání se ostatně podobají pokru v němž
kosovská strana může předstírat souhlas (s pouhou autonomií), protože ví, že
Srbové nepřistoupí na přítomnost cizích vojáků na svém území - a kdyby bylo
nejhůř ohlásí se renonc a NATO zamíchá karty znova. Tento přístup je dobře
znám z Izraelsko-Palestinského konfliktu.
NATO očividně podporuje (teroristy, povstalce, osvobozeneckou armádu - nech»
si čtenář vybere podle svého přesvědčení) Kosova, ale nemá zájem na tom, aby
vyvoj zašel příliš daleko. Jak by pak svět mohl zvládnout Kurdy, Basky,
Timorce a třeba jednou Číňany v Kalifornii nebo Maďary na jižním Slovensku.
O Palestincích ani nemluvě.
Obávám se, že na lidech "dole", a» již v Kosovu nebo jinde v podstatě
nezáleží. Násilí k němuž tam dochází se nijak nevymyká tomu, co se děje
jinde. Teď na nás zrovna čučí ze všech sdělovacích prostředků a tak nás
dojímá, že ani nevnímáme kolik lidí zrovna umírá někde v Africe nebo kolik
dětí podléhá léčitelným chorobám jen proto, že při slově embargo nemyslíme
víc než na ropovody. To až zase někdy jindy.
Jiří Jírovec
PS Otázka Roberta Fiska, jaká je pravděpodobnost, že by byli západní vojáci
ochotni riskovat svoje životy pro Kosovany, je špatně položena. Měl se ptát
zda jsou západní politikové ochotni riskovat svoje kariéry tím, že budou
riskovat životy svých vojáků pro Kosovany - příliš mnoho mrtvých by se jim
vymstilo. Vojáci do toho nemají co mluvit, ti jenom sloužejí do roztrhání
těla.
