Mají se pronásledovat komunisté?
Úvaha při příležitosti udělování Oscarů
Při letošní oscarové ceremonii dostal za celoživotní dílo cenu i devadesátiletý režisér Elia Kazan. Venku na ulici demonstrovali proti Kazanovi lidé, kteří byli skoro téměř tak staří jako on. Proč?
Kazan dostal svého prvního oscara v roce 1948, za klasicky liberální film - Gentleman's Agreement, který odhaloval antisemitismus v poválečné Americe. Ale čtrnáct dní před tím, než šel film do kin, píše v deníku Independent David Aaronovitch, byl autor scénáře tohoto filmu, Ring Lardner junior, jedním z deseti hollywoodských scénáristů, kteří byli povoláni před Výbor pro neamerickou činnost, která vyšetřovala infiltraci komunismu do amerického filmového průmyslu. Začátkem roku 1950 bylo všech těchto deset scénáristů uvězněno za pohrdání státními úřady. A všem deseti těmto lidem - a stovkám jiných - bylo znemožněno v Americe pracovat. Někteří, jejichž práce na nějakém filmu byla už dokončena, byli svědky toho, jak jejich jméno bylo z filmů odstraněno a titulky uváděly někoho jiného.
V lednu 1952 byl před Výbor pro neamerickou činnost povolán i režisér Elia Kazan, jeden z nejslavnějších hollywoodských režisérů. Byl vyslýchán o době ve třicátých letech, kdy byl šéfem levicové divadelní skupiny. Bylo od něho požadováno, aby jmenoval ty své kolegy, kteří byli členy americké komunistické strany.
Kazan to nejprve odmítl učinit. Pak ale, 10. dubna, se podrobil a jmenoval mimo jiné scénáristy Clifforda Odetse a Lillian Helmanovou. Před síní, kde se konala ceremonie letošních oscarů demonstrovali ti, kteří stále nemohou Kazanovi odpustit to, co považují pořád za jeho zradu.
V sedmdesátých a osmdesátých letech, po vietnamské válce a v období sbližování s východem, se intelektuálové na obou stranách Atlantiku stavěli vůči mccarthyovskému pronásledování a všem těm, kdož s ním spolupracovali, zásadně záporně, pokračuje Aaronovich v Independentu. Několik filmů z této doby pojednává o zákazu výkonu povolání, jak to rozdělovalo přátele, kolik lidí to dohnalo k sebevraždě. Nejznámějším shrnutím kritiky McCarthyho je pravděpodobně drama Arthura Millera The Crucible, Tyglík, o pronásledování údajných čarodějnic v americkém Salemu, které mimochodem velmi přesně pro středoevropské publikum evokuje atmosféru stalinských procesů.
Avšak to, že Elia Kazan nyní dostal oscara za své celoživotní dílo, je důsledkem změny všeobecného postoje. Washington Post nedávno napsal, že Kazanův "způsob" byl špatný, ale proč to udělal (tj. udal své spolupracovníky), to bylo správné. Jinými slovy, bylo správné být antikomunista.
Máme-li pokračovat v Millerově analogii, nynější myšlení argumentuje, že v Salemu skutečně byly čarodějnice. V temných letech rané studené války skutečně bylo Rusko reálným nebezpečím pro demokracii, a místní američtí komunisté byli Stalinovou pátou kolonou. Tento argument byl slyšen i v Británii, když vyšlo najevo, že liberální George Orwell předal britské špionáži seznam svých 35 známých, o nichž si myslel, že sympatizují se Sovětským svazem.
Jenže, argumentuje dále Aaronovitch, Kazan musel vědět, že jeho deset známých - hollywoodských scénáristů, nikterak neohrožuje americký způsob života. Ten neohrožoval ani správce záchodků v New Yorku, který byl tou dobou také propuštěn, protože byl komunista.
Vím, pokračuje Aaronovitch, je obtížné pro nekomunisty přijmout tuto argumentaci, ale hlavní motivací řadových komunistů za Západě v období studené války nebylo pomoci Stalinovi provést ve své zemi světovou revoluci.
Snažili se porozumět světu, v němž viděli, že jsou přistěhovalečtí dělníci vykořisťováni, že jsou oklešťována odborová práva, že vládne nespravedlnost. A často, z dobrých důvodů, nevěřili svým vládám, protože viděli, že život není takový, jak ho vlády popisují. A proč by měly tedy svým vládám věřit, že to bylo v Rusku tak špatné, jak to ty vlády popisovaly?
Potíž je, že v tom Rusku to skutečně tak špatné bylo.
Přesto však to nebylo důvodem, proč Kazan udal své kolegy. Ve své autobiografii se Kazan zmiňuje o rozhovoru s Arthurem Millerem v roce 1952, kdy mu řekl: "Šéf studia Fox Skouras mi dal najevo, že už nebudu moci točit filmy, pokud neprozradím levičáky ve své skupině. A proč sakra bych se měl vzdát točení filmů? Proč bych měl utajovat jejich členství v komunistické straně, o němž si nemyslím, že by mělo být utajováno, a proč bych měl bránit lidi, o nichž vím, že je stejně někdo co nejdřív udá. Dlouhá léta komunisty nenávidím a nevím, proč bych si měl kvůli nim ničit kariéru."
Pouhý měsíc poté, co před Výborem pro neamerickou činnost vystoupil Kazan, vystoupila tam Lillian Helmanová. "Nemohu měnit své svědomí podle toho, co je zrovna letos v módě," řekla výboru.
Dobří Američané nepodporovali Stalina ze zlé vůle, ale proto, že se snažili zorganizovat si vidění světa podle jednoduchého mustru, argumentuje Aaronovitch. Řešením je ale - nechat věci probíhat volně a nenatahovat je na ideologické kopyto.
