(Smích.) Ne nespokojena, ale abych pravdu řekla, vývoj mě trošku překvapil. Protože jsem naprosto předpokládala, že jak říká had Khá v Mauglí, my jsme jedné krve, ty i já.

Že se lidé jedné krve ty i já prostě setkají. To znamená, lidi stejně smýšlející, stejně cítící. A hle, přihodilo se, že vlastně mužská reakce na ženské aktivity začala být buďto vyděšená nebo militantní nebo - nevím, jak to nazvat. Např - například poslední články v Mladých světech. V posledních Mladých světech bylo několik příspěvků. V brněnské televizi se odehrál ironizující rozhovor o ženských otázkách - to bylo ve studiu Netopýr. Průběh tohoto rozhovoru mě velice rozjařil, protože tam opět byl muž, který zaujal roli zlobivého dítěte a začal pošťuchovat a provokovat a vyzývat k boji. A vedle toho bylo asi sedm nebo osm žen, které všechny - předem nedomluvené - hovořily vlastně o tom - o tomtéž, že je třeba jakousi rovnováhu, harmonii, a tak dále, a tak dále. Takže to je věc, která mě strašně překvapila. Ale oni to říkaly ty americký feministky. Já jsem jim vůbec nevěřila. Oni říkaly, jen počkejte, jen počkejte. Oni proti vám vytáhnou. Takže -

No mohli by, samozřejmě, ale nejdřív by museli si dát práci zjistit, jestli jsme extrémistické, jestli jsme levičácké, jestli jsme feministické. Protože myslím si, že pouze člověk, který nevzešel ze spojení muže a ženy může hovořit o  válce mužů a žen. Ale tady šlo o něco úplně jiného. A přihodilo se to, například, ve volbách, které mezitím proběhly, co jsme spolu mluvili, že pravicové organizace umístily ženy na téměř nevolitelná místa, zatímco levicové strany ženami vydláždily svoje vedoucí místa, a když se teď sejde parlament, tak je to samá ženská, a ty ženy, to jsou bojovnice, komunistky, a jsou to prostě ženy militantní starého typu, který jsou jako za to, že jsou ženský. Jestli to říkám srozumitelně, jo? Vnímáme-li schematicky svět a dělíme-li ho na muže a ženy, samozřejmě se pleteme, ale jsme na úrovni bolševika, který uvažoval: 'dělník, inteligent, muž, žena, dítě', a tak dále.

Rozděl a panuj, že jo. V tomhleto parcelováno prostě to fungovalo, a v rámci tohoto parcelování bolševik obsadil a levicové strany obsadily ženy daleko hojněji než pravicové, protože prostě - z nějakejch důvodů. Nevím proč, ale je to tak.

No, svými ženami, no. To jsou ženy, se kterýma teda bych nevlezla na jednu loď.

No, ty jsou (smích) - ty jsou někde doma. A asi se tomu divěj, co se děje. Protože ty ženy na levici, to jsou ženy vojačky. To jsou bojovnice. Ty vnímaj, že nejsou mužský, a takže bojujou jako ženský za to, co jim ta levicová partaj diktuje. Ale o tom ty ženský aktivity ve světě vůbec nejsou, a takzvanej feminismus o tomhletom vůbec není, to je něco úplně jinýho.

(Výkřik vyjadřující odpor k výše řečenému.) (Smích) No, to není ani boj za ženská práva. O co se my tady snažíme, to je zrušení subordinace. To znamená, že není partaj, která by rozhodovala o ostatních, nerozhoduje muž o ženě, nerozhoduje rodič o dítěti. Je to pokus o harmonii a o dorozumění.

Kdo 'my', co?

(Smích.) No, my jsme se nikam nesnažily dostat. Říkám, my, co spolu mluvíme, jak říká Poláček. Tady v Praze je to asi dvacet ženskejch a různě po okresních městech nějaký ženský, který se prostě nějak snaží určitým způsobem. Jde o to, že se snaží dělat jazykový kursy, aby si mohly zvýšit odbornost. Že když se jedná o takový věci, jako je otázka takzvaných samoživitelek, ty single rodiny, abortivum, jo, potrat, a tak dále, to jsou věci, který opravdu by měly být řešené na úrovni a ne být spláchnutý v rámci jakýchsi dutých humanismů.

No, já bych neřekla. Já bych neřekla. Já myslím, že ta podpora by byla, kdyby se hledala. A protože zatím nejsme partaj, nikoho jsme neoslovovali en bloc, tak partaj a masové hnutí neexistuje, ale jsem přesvědčená, že ženskejch, které myslí tímhletím směrem, je strašně moc. Drtivá většina bych řekla.

Na úplně na malinkým příkladě. Jedna kamarádka, která tady začíná jako vydavatelka, vydává nebo už vlastně vydala titul Endlich vierzig. To je Konečně čtyřicet. A inzerovala v denním tisku a myslím že ve Vlastě anebo někde a byla naprosto zděšená a omráčená obrovskou poptávkou, která vznikla a objednávkami, které se jí sešly. Že to vůbec netušila. To svědčí o  tom, že tady je rezervoár žen, které by chtěly být slyšeny a které mají k něčemu co říct a nechtějí být organizovány jako vojáci, jako pěšáci.

Mně nezklamala Občanská demokratická strana! Jenom vnímám, že v parlamentě ženský prostě boužel nejsou, protože nebyly na volitelných místech, ale nám to budiž ukradeno, nejsme politickou partají -

Nemyslím si, že by to byl diskriminační záměr, ale byla to situace naprosto klasická, že byly do jednoho vířidla, do jedné džungle hozeni ženy i muži pohromadě a ženy to nevydržely a selhaly.

Automatická nadřazenost plyne z toho, že silnější vyhrává a  ženy tam silnější nebyly. Ale nebyly ne proto, že by byly horší, ale protože vůbec neměly tu šanci. A naše aktivity jsou jenom k tomu zaměřený, aby ženský v týhle džungli obstály. Aby příště, když budou hozené do stejný situace, aby dokázaly obstát a aby dokázaly podat úplně stejný výkon jako muži. Ony se lekly. Ony skutečně byly slabé, selhaly, nedokázaly se dostat na volitelnější místa.

Ach bože. To není vina. To je skutečnost. Vždyť ještě nedávno byly prodávaný vedle květáku na trhu, ženský. Kde k tomu mohly přijít. Vždyť je nádherný, že vůbec dokázaly za úplně jiný situace do toho parlamentu se dostat, že jo. Nebo do tý partaje a tam fungovat, protože jejich situace soukromá doma je úplně jiná než mužská. To neznamená boj proti mužům, ale to znamená, aby ony, ty které o to stojí, mohly a měly šanci podat stejný výkon.

(Smích.) Na to mám jedinou větu: Směr je tu jediné, co víme o cíli.

Konkrétněji? Panebože, my se musíme asi nějak stát institucí, což bude strašně těžká cesta, protože instituce je Svaz žen, kterej lže.

Existuje, samozřejmě. Z naší aktivity vznikla Rada při České národní radě, komise pro ženu a rodinu a Svaz žen obesílá své členky a píše do novin, že je to z jejich iniciativy a tak dále. To je běžné, že bolševik krade nápady a krade všechno, přivlastňuje si a říká 'my, my, my, my'. S tím se musí počítat. Budeme se snažit -

No, nápady se realizují. Bolševik je nikdy nerealizuje. On je má jako fangli. To je velký rozdíl. A protože on je nerealizuje, to znamená, že krůček po krůčku, formou nabalování sněhové koule se nyní my ženské, které máme zájem, se navzájem kontaktujeme, mimopražské, po celé republice, české, teda, na Slovensko jsme se nekontaktovali, protože čekáme, že se odtrhnou. A jde jenom o to, jaksi se narovnat, nadechnout a ženské, které o to stojej a chtějí, aby obstály, až se dostanou do stejné vřavy, jako ženy v předvolebním boji v  ODS.

No my se jmenujeme. My se jmenujeme Nová humanita a jestli budou vznikat nové, nějaké sesterské organizace, to je možné, ale protože nepřijímáme pyramidální organizační systém, tak nejsme partaj, která by se nějak rozrůstala. Spíš vnímáme ženské, které jsou téhož hlasu. To jest: Jsme jedné krve, ty i já. Ať se dají dohromady se svými kamarádkami ve svém bydlišti, jakkoliv, jmenujou se jakkoliv, můžeme si být navzájem užitečné, můžeme se informovat o stipendiích, o kursech, o zvyšování kvalifikace, co se týče politiky a sociálního působení a tak dál.

(Smích.) Je to hrozné, ale máte pravdu, samozřejmě. Ale já to říkám mlhavě. Je to naprosto konkrétní. Například teď je momentálně problém, ale skutečně problém, protože pozvánek na různé konference a sešlosti v zahraničí, ženských aktivit, je strašně moc, a nejsou ženské, které by tam byly schopné jet. To znamená ale ženské, které můžou na týden opustit rodinu a vyjet. A které mají jakousi jazykovou schopnost. To znamená aktivní němčina nebo aktivní angličtina. Měly jsme kurs asertivity jsme si daly dohromady, který financovala Naumann Stiftung, a teď se budeme pokoušet o další kurs, to znamená, že to je školení pro ženské, které by měly obstát v parlamentě a při situacích, kdy budou někde chtít fungovat a bojovat v mužském prostředí. Ale to není proti mužům. Chceme dokázat, podat stejný výkon jako muži. V témže prostředí.

No, teď to není deprimující, je to potěšující, protože kdyby nebyly zahraniční nadace, tak ty domácí nemají nic.

Je to možný. Prostě nejsme takový kamarádi, aby mi něco dal. Ale on asi ví, co se svými finančními přebytky. My si prostě nějaké peníze na to seženeme, někde, no.

Já doufám, že příště budu mít navrch já.