Válka je ve slepé uličce
Shrnujeme analýzu, která vyšla v neděli 2. května v týdeníku Observer.
"Nálada je v současnosti dost deprimující. Budeme holt muset dál bombardovat," řekl o minulém víkendu listu Observer jeden britský vládní činitel.
Po washingtonském summitu NATO o předminulém víkendu bylo NATO víceméně jednotné. Podle informací od zpravodajských agentur se prý začínala rozkládat morálka srbské armády, vznikaly otevřené rozpory v Miloševičově vládě a zdálo se, že ruští diplomaté dokáží vyjednat v Bělehradě dohodu.
O pouhý týden později je optimismus pryč a NATO a Rusku hrozí chaos.
Američtí činitelé nyní informují o tom, že letecké údery nemají požadovaný dopad na srbskou armádu. Pentagon tvrdí, že je morálka v srbské armádě vysoká. Pentagon se domnívá, že jugoslávská armáda stále má 80 procent tanků, 75 procent střel země - vzduch a 60 procent stihaček MiG. I když NATO vyhodilo do povětří hlavní železniční spojení do Kosova, pět z osmi hlavních silnic do provincie je stále alespoň částečně průjezdných. Jugoslávská vojska mají stále alespoň polovinu zásobovací kapacity a jsou schopna udržovat 40 000 vojáků v Kosovu a možná počet jednotek dokonce zvýšila.
Tak NATO uvažuje o nové strategii, včetně užívání nových, precizních bomb, o snížení letů až na 3000 metrů nad zemí a o bombardování celých oblastí v Kosovu.
Mnoho vojenských analytiků hovoří o tom, že situace uvázla na mrtvém bodě. I Clinton hovoří o tom, že by bombardování mohlo pokračovat až do července, a humanitární odborníci se tiše připravují na situaci, že by uprchlíci museli žít ve stanových městech ještě i letos v zimě.
Průzkumy veřejného mínění také Clintonovi příliš nepomáhají. Jeho podpora se nezvýšila od té doby, co vede válku. Naopak od začátku leteckých úderů jeho podpora o pět až deset procent poklesla.
Clinton také nepříliš úspěšně usiluje o kontrolu Kongresu, kde nabývá vrchu izolacionistické křídlo Republikánské strany. Wall Street Journal požadoval minulý týden, aby Clinton propustil veškerý svůj tým pro národní bezpečnost, včetně ministryně zahraničí Madeleine Albrightové a ministra obrany Williama Cohena.
V Německu se 1. máje konala velká shromáždění proti válce, na nichž vystoupil bývalý německý ministr financí Oskar Lafontaine, a to vyvolalo tlak na německého ministra zahraničí Joschku Fischera. A reverend Jesse Jackson se proti přání Bílého domu vydal do Jugoslávie, kde se mu podařilo dosíci propuštění tří amerických válečných zajatců. To byl jediný pozitivní výsledek celého týdne.
V pátek Miloševič vypracoval vlastní sedmibodový mírový plán před šesti hodinami rozhovorů s ruským vyslancem Viktorem Černomyrdinem. Plán byl okamžitě aliancí NATO odmítnut.
Ještě na začátku minulého týdne viděli Britové i Američané v diplomacii a v Rusku novou naději. Předminulou neděli strávil Clinton více než hodinu telefonováním s Borisem Jelcinem, lichotil mu a sliboval konstruktivní roli pro Rusko. Do Moskvy pak přijela celá řada zápaadních činitelů: byl tam Nelson Mandela, Kofi Annan, řecký ministr zahraničí Georges Pandreou, kanadský ministr zahraničí Lloyd Axworth, německý ministr obrany Rudolf Scharping.
Využívání Ruska jako diplomatického vyjednavače je riskantní. Vládne nebezpečí, že se Rusko bude považovat za soudce a bude určovat, co je podle jejího názoru spravedlivé narovnání. Kromě toho, Moskva je ochromena loňským finančním kolapsem, má postimperiální komplex a chybí jí mezinárodní prestiž. Nemusí se tedy projevit jako spolehlivý vyjednavač.
Ruský ministr zahraničních věcí Igor Ivanov vysvětlil, jaké ústupky je Miloševič ochoten učinit. Jugoslávský prezident je ochoten podle něho omezit počet svých jednotek v Kosovu na úroveň, jakou měly loni v říjnu, než se začaly připravovat na vyhánění albánského obyvatelstva. Podle odhadů NATO měla tehdy v Kosovu Jugoslávie asi 25 000 vojáků a příslušníků jednotek ministerstva vnitra, nyní je jich tam asi 40 000.
Také se původně zdálo, že Miloševič bude obecně souhlasit s umístěním mezinárodních jednotek do Kosova. Jenže posléze to Miloševioč odmítl a zdůraznil, že povolí vstup do Kosova jen civilní misi pod vlajkou OSN.
To ovšem v žádném případě nesplňuje požadavky NATO. NATO sice uznává, že jednotky pro Kosovo mohou mít vlajku OSN a jejich součástí mohou být Rusové. Ale jádrem jednotek musí být NATO a musejí mít právo vnucovat mírové narovnání, jako jednotky Iprofor v Bosně po Daytonské smlouvě.
Činitelé britské vlády soukromě v pátek poznamenali: "Kosovští uprchlíci by se prostě nevrátili domů bez vojenské podpory NATO. Sedíte-li v uprchlickém táboře v Makedonii, jak budete reagovat, když vám bude sděleno, že se můžete klidně vrátit domů, ale ochraňovat vás budou ruská, ukrajinská a nějaká jiná vojska ze vzdálených zemí, ale přítomny nebudou USA, Francie, Británie a Německo? Ti lidé se z těch táborů nehnou."
Zajímavou otázkou je, jaký vliv má na Miloševiče Rusko. "Společné náboženské dědictví, mlhavá panslavistická filozofie a z obou stran špatně interpretovaná historie dává ruským nacionalistům právo na to, aby hráli na Balkáně výjimečnou roli," konstatoval Rodric Braithwaite, bývalý britský velvyslanec v Moskvě a zahraničněpolitický poradce Johna Majora.
Primakov nemá tyto otázky rád. Řekl: "Co se týče toho, jestli Rusko může Miloševiče přesvědčit, mohou Spojené státy přimět Izrael, aby realizoval dohodu, kterou ta země podepsala ve Washingtonu v přítomnosti amerického prezidenta?"
Poté, co selhalo páteční jednání mezi Ruskem a Srbskem, někteří západní diplomaté jsou soukromě přesvědčeni, že nejlepším výsledkem ruské diplomatické iniciativy bude, že se Bělehrad s Moskvou pohádá. Podle britských zdrojů prý byl Primakov po jednání s Miloševičem v Bělehradě, v první etapě války, na Miloševiče velmi rozhněván. I Miloševič je frustrován tím, že mu Rusko odmítá poskytnout hmotnou pomoc.
Západní diplomaté se domnívají, že Rusko podpoří rezoluci OSN, požadující vytvoření mezinárodní armády. Dosud se proti tomu Rusko stavělo, takže tato rezoluce nebyla předložena Radě bezpečnosti OSN.
