Hlasování v americkém Kongresu:
Republikánská cháska pomáhá Miloševičovi
Tento článek reportéra Andrewa Sullivana vyšel v neděli 2. května v týdeníku Sunday Times.
Potřebujete-li důkazy, že je dnešní americká Republikánská strana trapnou parodií toho, čím bývala v minulosti, minulý týden ty důkazy poskytl. Po určitou dobu po začátku války o Kosovo vládla naděje, že černá moc ještě v Republikánské straně nepřevládla. Senátor John McCain víceméně definoval - a to způsobem, jímž to neučinil nebo nemohl učinit prezident Bill Clinton - prostředky a cíle účinné války. Vedoucí republikáni, kteří doufají, že budou moci kandidovat na prezidentský úřad - George Bush Junior a Elizabeth Dolová, ho podpořili. Izolacionisté ve Washingtonu byli šokováni, že jejich moc se rozložila.
A pak se do věci vložil ten tým, který přinesl na vaše obrazovky soud s Clintonem ohledně Lewinské. Hlasování ve Sněmovně reprezentantů minulý týden bylo tak neobyčejně beze smyslu, že se tomu ani nedá věřit. Nejprve sněmovna hlasovala, že ji Clinton musí žádat o svolení, než vyšle do Kosova pozemní vojska.
Republikáni využili starého zákona o válečných pravomocích a zachovali se jako Demokraté v sedmdesátých letech. Ochromili prezidentovu ústavní pravomoc provádět zahraniční politiku. A pak ještě odepřeli prezidentovi neformální podporu sněmovny pro nynější letecké údery. Tím vyslali Slobodanu Miloševičovi signál, že v každém případě vyhraje každou válku nervů, kterou vede proti Washingtonu.
A posléze sněmovna zdvonásobila množství peněz, o něž žádal prezident, aby mohl vést tuto válku! Ano, podporujeme Pentagon, zdálo se, že poslanci argumentují, pokud nebude dělat nic užitečného a bude jen vydávat peníze na zvládnutí porážky, ne na vytvoření vítězství.
Státnickost? Dennis Hastert, předseda sněmovny, hlasoval sice pro letecké útoky, ale počkal si s hlasováním, aby neovlivnil celkový výsledek ve prospěch prezidenta. Veškeré důležité manévrování provedl Hastertův poskok Tom de Lay, parlamentní činitel pro stranickou disciplínu, který zosobňuje fundamentalismus a izolacionismus, který je nyní podstatou šíleného křídla washingtonské pravice.
Je to Clintonova válka, skandovali Republikáni unisono. Chtěli se vyhnout odpovědnosti za válku i stigmatu, že opouštějí americkou armádu, která je v bojové činnosti. Avšak skutečně opouštějí americkou armádu za války a přitom se chovají politicky nesmírně neobratně.
I kdyby totiž Miloševič nyní v Kosovu vyhrál, Republikáni budou právem obviňováni za to, že mu v té věci pomohli. Jestliže naopak vyhraje NATO, Clinton bude moci poukázat na hlasování z minulého týdne jako na důkaz, že ho v obtížné situaci Republikáni zradili. Jedinou silnou kartu, kterou mohou Republikáni dosud použít proti Demokratům - totiž že Clinton a jeho viceprezident Al Gore pokazili celou americkou zahraniční politiku - odevzdávají tím Republikáni svým soupeřům bez boje.
Co se týče hlasování ve významnějším Senátu, situace byla jen o zlomek méně deprimující. Představa o rozhodnosti, jakou zastává vedoucí parlamentní většiny Trent Lott spočívala v tom, že Lott rozhodl odložit hlasování co nejdéle. Když pak v pátek Senátu vnutili společnou rezoluci McCain a Joe Biden, senátní výbor ji poslal do senátu k hlasování bez konkrétního doporučení.
Lott a Tom Daschle, šéf demokratické menšiny, se zapřísáhli, že zabrání, aby se o rezoluci hlasovalo. Takže konzervativní i liberální establishment se shodly na tom, že nejlepší je neudělat nic. Je to jako vojenská strategie v Kosovu.
Částečnou vinu přirozeně nese Clintonova vláda. Jakmile skončila minulý týden vrcholná schůzka NATO, Bílý dům začal do všech směrů vysílat signály, že nechce ve válce v Kosovu vyhrát. Tonyho Blaira, který požadoval vyslání pozemních vojsk, všichni ignorovali.
Tím, že Bílý dům dovolil, aby do Bělehradu cestoval Jesse Jackson, učinil další hloupost. Jackson si prohlédl vybombardovanou část města a prohlásil v srbské televizi: "Bombardování nemůže být řešením. Ale totéž platí pro násilné vyhánění etnických Albánců z jejich domovů v Kosovu." Takže je podle Jacksona boj NATO proti Miloševičovi morálně rovnocenný systematickým masakrům civilistů?
Naštěstí se zdá, že ani Clinton nemá prostor ke kompromisu, protože by tím rozložil jednotu NATO. Ale pokud existuje nějaký způsob, jak by se mohl prezident Clinton vzdát, učiní to, protože intenzívně signalizuje, že takový způsob energicky hledá.
A takto, jak se zdá, nyní vede Amerika válku. Začne tím, že zakáže použití prostředků, jimiž by bylo možno válku vyhrát. Pak válku vede podle výsledků průzkumů veřejného mínění. Když dojde ke kritické válce nervů s nepřítelem, Kongres vyjádří v té chvíli hlasováním nedůvěru ve způsob vedení války.
Kdyby Clinton vložil jen zlomek energie do získávání podpory pro válku v Kosovu, jakou dává do své kampaně například na zavedení povinných školních uniforem, na hranicích Kosova by byla vojska už o tomto víkendu.
