Vatikán jedná tak špatně, jako kdysi Inkvizice

Tento redakční komentář vyšel v deníku Guardian ve středu 30. června 1999.

Ve středu bylo zahájeno mimořádné ministerské zasedání Cairo+5, které má zhodnotit pokrok od roku 1994, od konference OSN o populaci a rozvoji. Původně bylo hlavním cílem zmobilizovat politickou vůli a získat od neochotných dárců dostatečné finanční zdroje k tomu, aby se snížila úmrtnost matek při porodu a aby se zlepšilo reprodukční zdraví mladých lidí. Avšak tohle všechno je nyní ohroženo.

Stejně tak jako Svatá stolice manévrovala za scénou v roce 1994, intenzívně za scénou lobuje i v nedávných měsících. Přípravná zasedání zmařila Svatá stolice v součinnosti se Súdánem, s Libyjí, s některými latinskoamerickými spojenci a se stále více patolízalským Slovenskem. Britskou ministryni Clare Shortovou pro mezinárodní rozvoj velmi rozhněvalo, že se Vatikán snaží využít nynější schůzky jako příležitosti k rozmělnění těžce dosažených kompromisů v roce 1994 k tomu, aby nebylo možno slova proměnit ve velmi potřebnou a naléhavou akci.

Ústředním paradoxem papežského úřadu Jana Pavla II. je to, že velmi často sice podporuje kauzu rozvojového světa, ostře kritizuje obchod se zbraněmi a globální hospodářskou nerovnost, jakmile se agenda začne zabývat něčím, co má něco společného se sexem, převládne rigidní doktrinářský fundamentalismus. Uvědomme si, o co tady jde: o zdraví a existenci obrovské generace. Dvacet procent lidí z celkové světové populace je mladší čtyřiadvaceti let. Každý den je 7000 těchto lidí infikováno HIV; přibližně polovina znásilnění je zaměřena proti dětem ve věku 15 let a méně; nejčastější příčinou úmrtí dívek ve věku 15 - 19 let jsou komplikace kolem těhotenství a porodu.

Odmítání uznat ženská reprodukční práva a zabývat se otázkou růstu populace - která letos překročí šest miliónů osob - je spolu s inkvizicí jednou z největších křivd, jaké kdy spáchala katolická církev ve své dlouhé historii.