Moudré rozhodnutí tureckého soudu
Právně vzdělaní a soudně pověření Turci rozhodli, že pan Abdullaha Öcalana bytem Turecko bude pověšen za krk, aby zbytečně nedýchal. Je to rozhodnutí moudré a plně v duchu nového humanismu. Nevěříte?
Turecký Soud státní bezpečnosti číslo dvě na ostrově Imrali v Marmarském moři odsoudil předáka kurdských povstalců Abdullaha Ocalana k trestu smrti za "útoky na jednotu státu a tisíce vražd". Öcalan stál v čele ozbrojeného kurdského separatistického hnutí 15 let a turecký soud mu klade za vinu především to, že během násilné kampaně za vytvoření nezávislého Kurdistánu přišlo o život téměř 37.000 osob.
Před několika měsíci, kdy Öcalana byl zadržen (prý se zpravodajskou pomocí kamarádů z USA) a expedován do Turecka jsem napsal, že pro Turecko by bylo velmi zlé, kdyby spor s Kurdy, zda se mohou oficiálně autonomně Kurdit, skončil smírem. Vypadá to tak, že k tomu asi nedojde a bude-li Öcalana skutečně oběšen, boje budou pokračovat dál.
Provaz chrání klid Evropy
Turecká armáda je garantem proevropsky orientovaného oficiálního státu. Nacionalistický rámec armády v rámci boje s vnitřním nepřítelem kurdského ražení dává vojákům neocenitelný mandát být ochráncem vnitřního pořádku v zemi, což je mimořádně důležité v boji proti radikálním islamistům, kteří by z Turecka rádi učinili islámský náboženský stát se vším všudy. Jenom dokud se budou turečtí vojáci a Kurdové zabíjet, mají vojáci mandát pažbami mlátit a zavírat také islamisty. Mír by znamenal, že armáda by byla nucena vzdát se vnitřní bezpečnostní role.
Vzhledem k tomu, že vliv islamistů stoupá, je mocenská pozice armády důležitá pro stabilitu Středomoří a pohodlný evropský život.
Léčba Öcalany špagátem je proto cílenou provokací, aby se napětí v kurdském problému nesnížilo. A z tohoto hlediska je rozhodnutí soudu také ve prospěch pohodlného evropského pojídání salátů a pořádání fór o humanitě...
Öcalanova oprátka jako Coca cola
Zda bude uškrcen není prozatím vůbec důležité. Öcalanova oprátka má totiž cenu ne nepodobnou ohodnocení firemní značky Coca coly. O oprátku se dá smlouvat jako o modlitební kobereček na bazaru.
Öcalanovi obhájci oznámili odvolání proti případnému škrcení mandanta již předem, proto je rozsudek automaticky postoupen odvolacímu soudu; navíc musí být před případným vykonáním trestu (v Turecku formou oběšení, od roku 1984 však nebyl vykonáván) potvrzen parlamentem a podepsán prezidentem státu. Možné je i odvolání k Evropskému soudu pro lidská práva ve ©trasburku. Turci díky tomu mají čas na licitování, aby jeho oprátku vyměnili za privilegia a výhodné laškovnosti.
Neboť kdejaký politik bude říkat "nevěšte ho, to není moderní, dneska musíte hledět na... (doplňte dle potřeby). A takový politik, který nakonec Turky přesvědčí, aby byli humanisty a jenom toho Kurda zavřeli až zčerná, musí ale za svou pozici supermana, který zachránil kurdský krk něco zaplatit.
Podle tohoto scénáře si může polepšit turecká armáda v rámci nové vlny modernizace, která probíhá a výměna krku za něco může mít i pozitivní obchodní důsledky. Samozřejmě ve vší počestné tichosti.
Turci se mohou jen smát, když čtou: "Proces proti šéfovi separatistické Strany kurdských pracujících (PKK) Abdullahu Öcalanovi podle vysoké komisařky OSN pro lidská práva Mary Robinsonové porušil mezinárodní právní standardy. Robinsonová dnes v Ženevě vyzvala turecké úřady, aby respektovaly Ocalanovo právo na odvolání." Vždyť právě toto odvolání je pro turecký politický maryáš cennou devízou.
Nejpitomnější scénář
Podle agenturních zpráv po ohlášení rozsudku se v Turecku rozneslo mezi lid šílenství obdobného typu jako když naši hokejisté si vybruslili olympijskou medaily. Davová šílenství, turecké vlajky mrskající se v oknech a na balkónech. Každý správný Turek by nejraději oběsil toho Kurda dvakrát...
To nejhorší, čeho se laická na armádu orientovaná politická elita a generálové sami musejí bát je, aby nacionalistická hysterie nevedla k tvrdému a rychlému odmítnutí všech forem odvolání nebo odvolání zamítla rychlým formálním úkonem a přišlo visení. Tím by se ztratilo mimořádně cenné zboží.
Kosovské rozjímání
Konec dobrý, všechno dobré? Ptal se koncem června list France-Soir v souvislostí s ukončením trestné výpravy proti Jugoslávii: No tak. Kdy se postaráme o turecké Kurdy, súdánské křesťany, oběti na Timoru, vyhladovělé ze severní Koreje, zmasakrované v Sierra Leone a o palestinské uprchlíky? Když se dnes zavádí nová planetární morálka, neměli by mocní nadále uplatňovat selektivní rozhořčení. Stane-li se právo na vměšování povinností na intervenci - a proč ne? - bude zapotřebí jít až do konce, na všech místech planety, uvedl France-Soir.
Turecku to nehrozí. Proč? Proto kurdský problém neexistuje. Oficiální Turci tvrdí: Situace v Kosovu a otázka jihovýchodního Turecka nejsou totožné. Mají rozdílné historické, společenské a ekonomické pozadí.
Turci i Kurdové žili společně od osmanských dob, měli stejné náboženství a podobnou kulturu. K roztržce, která mezi Srby a kosovskými Albánci vedla k náboženské nenávisti a nakonec k bratrovražedné válce, mezi tureckými občany tureckého a kurdského původu nedošlo.
Ústava Turecké republiky přiznává rovná práva svým občanům bez ohledu na jejich náboženské vyznání a etnický původ. Turecko nikdy necítilo potřebu degradovat turecké občany kurdského původu na menšinu. Kosovští Albánci na druhé straně cítili potřebu odtrhnout se od federální politické struktury, aby mohli používat autonomie...
Marxisticko-leninská teroristická organizace PKK a její obžalovaný vůdce Öcalan jsou zodpovědni za vraždu 30 000 lidí, jak Turků, tak Kurdů. To je hlavní kořen problému a přirozeně vůdcové demokratických zemí, kteří si jsou vědomi skutečností i čísel, zkoumají každý společenský vývoj v jeho podstatě. Paní Aydan Yamancan, první tajemnice velvyslanectví Turecka v Česko-Moravsko-Slezsku to řekla jasně a srozumitelně.
Situace Kurdů v Turecku je mnohem hrozivější než kosovských Albánců - tvrdí naopak prezident Kurdského institutu v Paříži Kendal Nezan (rozhovor v Právu 23.6.1999).
"V obou případech se ultranacionalistické vlády snaží všemi prostředky zničit identitu menšinové společnosti a kultury. V Turecku tato politika začala už po založení republiky ve 20. letech, kdy byly deportovány desítky tisíc Kurdů. Po přestávce způsobené přechodem k systému více politických stran v tom ankarská vláda pokračuje od 80. let znovu. Tureckými bezpečnostními složkami bylo od té doby zničeno více než 4000 kurdských vesnic a na tři milióny civilistů bylo násilně přesídleno. V bojích mezi Kurdy a vládními oddíly zahynulo přes 30 tisíc lidí, z nichž pět tisíc byli turečtí vojáci a zbytek Kurdové - povstalci i civilisté.
Kromě toho je tu ještě asi 4500 kurdských intelektuálů, kteří s ozbrojenou kampaní a násilnostmi neměli nic společného, avšak přesto byli popraveni nebo zavražděni polovojenskými oddíly.
V určitých ohledech si tudíž myslím, že situace Albánců nebyla zdaleka tak hrozivá, jako tomu je u Kurdů. V Kosovu přitom jde o 1,8 miliónu Albánců, zatímco v Turecku o 15 miliónů Kurdů", řekl pan prezident.
Summa sumarum Turecko je protiislámským špuntem na středomořské láhvi. Pokud by přestalo být reálným členem NATO, stalo by se nástupním prostorem pro islámské puristy a věrozvěsty z Asie do jižního sektoru evropské humanity. Proto co bylo zlé v Jugoslávii je pouze znepokojivé v Turecku. A Turecko bude po zásluze odměněno, ač na první pohled haněno...
Při tom všem je oficiální Turecko ve dvojím ohni. Brání se "zestátnění" islamizace a na druhé straně se od něho technicko - laická Evropa odtahuje. A Öcalanova oprátka se v této situaci stává nástrojem komunikace...
Poznámka JČ: V nedávné reportáži britského rozhlasu v pravidelném pořadu From our Own Correspondent (Od našeho vlastního zpravodaje) se mohl posluchač dovědět o poměrech, jaké vládly v Turecku při nedávném procesu s Ocalanem. Krátce řečeno: byl to demonstrativní monstrproces, celou zemi ovládla nacionalistická proturecká hysterie. Všude vlály turecké vlajky, Ocalanovi obhájci byli ostrakizováni, nemohli například najít nikoho, kdo by jim poskytl kancelář nebo jen i ubytování. Bylo to jak hysterické propagandistické kampaně v Československu sedmdesátých a osmdesátých let - s tím rozdílem, že tentokrát šlo o životy lidí. (Tak vlastně to bylo jako československé kampaně a soudní procesy z padesátých let.) - Pořad From Our Own Correspondent rozhlasové stanice Radio 4 je mimochodem vynikající. Jsou to dvakrát týdně vysílané soubory zahraničně politických reportáží z celého světa. BBC má po světě rozmístěno více než 220 stálých zahraničních zpravodajů. Český rozhlas by učinil velmi moudré rozhodnutí, kdyby uzavřel s BBC dohodu a tento pořad pravidelně překládal a vysílal v plném znění i pro českou veřejnost.
