Ministr Peltrám měl těžký den
Smutné představení sehrál včera ministr dopravy Antonín Peltrám. Kdo sledoval jednotlivé etapy jeho vysvětlování, proč že se vlastně sešel s předsedou představenstva německých drah Johanesem Ludewigem, mohl jen žasnout. Způsob, jímž se ministr od rána pokoušel vykroutit z nepříjemné šlamastyky, kterou mu v pondělí nachystal železniční odborář Jaromír Dušek, když poskytl novinářům zprávu, že Peltrám hodlá s Ludewigem jednat o prodeji českých drah, byl až čítankově trapný.
Nejnehoráznější byla hned první výmluva, že se s panem Ludewigem sešel jen zdvořilostně, neboť německý velvyslanec usoudil, že by ho měl přijmout. Až mi zatrnulo, jak je to se suverenitou naší vlády a jestli se nevracejí doby, které jsme už kdysi zažili. Naštěstí se vzpamatoval i ministr a začal vydávat už jen informační šumy. Třeba že i privatizace je vlastně restrukturalizací a že to ví i odborář Dušek, neboť u něho skládal v prvním ročníku vysoké školy zkoušku. Podezření, že tématem naplánovaného setkání byly námluvy, jak by se německé dráhy mohly nejen radou, ale i majetkově podílet na privatizaci, pardon, restrukturalizaci Českých drah, však jen posílil a stále hlouběji zapadal do pasti, kterou na něho odborář Dušek nastražil..
Ironické na té lapálii je, že rovnou nepadla otázka, co by vlastně bylo špatného na tom, kdyby skutečně německé dráhy na privatizaci těch českých participovaly. Účast na privatizaci přece neznamená totální výprodej. Jistě, leckdo z těch, kdo jsou železnicí placeni, by to asi odnesl. Avšak my, co naopak dráze platíme, za to že ji používáme, bychom na tom s velkou pravděpodobností vydělali.To ministr Peltrám vysvětlit buď nechtěl nebo nedokázal.
Vysílá se ve středu 14. července ráno.
