Vědecký klíč k nesmrtelnosti objeven?

Podle týdeníku Sunday Times se vědci domnívají, že objevili skupinu genů, která je klíčem k "nesmrtelnosti".

Experimenty s muškami octomilkami vedly k objevu genů, které umějí udržet buňku při životě donekonečna, protože jsou schopny opravovat její poškození. Když jsou tyto geny aktivní, vede to k tomu, že mušky žijí třikrát déle než je jejich normální délka života. Teoreticky by mušky mohly vydržet i ještě déle - kdyby smrt nezpůsobovalo opotřebování jejich křídel a životně důležitých tělesných orgánů.

Vědci se domnívají, že obdobný mechanismus existuje i u lidí. V důsledku toho prý budou moci lidé, kteří se rodí nyní, žít až do 22. století. Dožijí se věku 140 let a více.

Michael Rose, profesor evoluční biologie na univerzitě v Kalifornii, v těchto dnech informoval, že se mu podařilo vypěstovat novou generaci mušek octomilek, které obsahují ještě silnější tyto geny. Po identifikaci chemických látek, které tyto geny produkují, budou lékaři prý posléze schopni nabízet pilulky nebo injekce, které budou schopny opravovat buňky.

Rose, kontroverzní vědec, výsledky jehož práce byly podle listu Sunday Times "neochotně přijaty" vědci, zabývajícími se mechanismem stárnutí, konstatoval, že jeho nejnovější generace mušek octomilek dokáže žít až 130 dní, což je trojnásobek jejich normální délky života.

Rose tvrdí, že mušky neumírají na starobu, ale jsou oslabeny mechanickým selháním - ulámou se špičky jejich nohou a křídel a mušky nejsou schopny soutěžit při získávání potravy.

Rose přirovnává tento vývoj k poškození tělesných orgánů, jako třeba postupné ucpání tepen a žil v lidském těle, které podle něho nejsou součástí procesu stárnutí, ale důsledkem ekologických škod, způsobených žitím.

"Jsem přesvědčen, že už existují nesmrtelní lidé a nesmrtelné mušky," konstatuje. "Musíme prostě jen přenést působení těchto genů, vyvolávajících nesmrtelnost, na mladší lidi, než utrpí příliš silné mechanické poškození."

Britská organizace Research into Ageing (Výzkum stárnutí) financuje studium buněk, které je podobné práci, jakou vykonává Michael Rose. Britští vědci zkoumají genetické "vypínače", které vyvolávají příchod rozkladu a smrti. Vědci se snaží porozumět tomu, proč se někteří lidé dožívají 90 let, aniž by byl jakkoliv poškozen jejich zrak, sluch či intelekt, zatímco jiní jsou už ve středních letech postiženi demencí.

Britští odborníci jsou přesvědčeni, že proces stárnutí ovlivňuje celá řada různých genů. Skutečnou hodnotou tohoto projektu bude zřejmě jeho schopnost zlepšit kvalitu života starších lidí.

Vědci také zkoumají stárnutí u jiných zvířat, jako jsou želvy a krokodýlové, kteří dál rostou po celý život a také umírají v důsledku zranění, nemocí nebo vyhladovění a nikoliv v důsledku poškození buněk.

Leonard Hayflick, profesor anatomie na univerzitě v Kalifornii a jeden z hlavních světových odborníků na stárnutí, uvedl: "Logika Rosovy práce je nepopiratelná. Existují geny, které ovlivňují dlouhověkost. Avšak jestli si budou schopni bohatí lidé kupovat léčbu, která jim prodlouží život, vyvolá to chaos."