K ochuzenému uranu a jiným manipulacím
Britské listy nedávno otiskly
článek Jana Charváta týkající se srpnové zprávy amerického ministerstva
obrany o zahájení bezpečnostního výcviku amerických vojaků pro zacházení s
ochuzenym uranem.
Američtí představitelé uvedli, že ochuzený uran vyzařuje "extremně nízké"
dávky radiace gama a "nízké" dávky radiace alfa a beta, které lehce
zachycuje oblečení a lidská pleť. "Měření radiace dozimetrem na střele
obsahující ochuzený uran prokáže radioaktivitu, ale na tak nízké úrovni,
která vás nijak nemůže zdravotně poškodit ani po celou dobu vaší práce v
armádě," uvedla pro zprávu Dee Morrisová, šéfka sekce v Úřadu zvláštního
poradce pro nemoc z Perského zálivu.
Jde o propagandistickou polopravdu, jejímž cílem je naznačit, že americká
armáda nepoužívá "nebezpečné" zbraně, a zároveň se distancovat od
odpovědnosti za onemocnění, kterými řada amerických vysloužilců trpí. V
posledně jmenovaném případu jde jednak o peníze a patrně i o to neodradit
zájemce o službu v armádě.
To, že politikové odmítají odpovědnost za zdraví vojáků, není nic
neobvyklého. Svědčí o tom i následující případ.
Kanaďan Matt Stopford, bývalý "superfit" voják bez zdravotních problémů, je
teď troska. Jeho zdravotní stav shrnul známý kanadský novinář, Peter
Worthington, v deníku The Ottawa Sun do lakonické věty: "Některé dny jsou
pro Matta horší než ostatní, ale všechny jsou špatné".
Proč oslepl na pravé oko, má dýchací potíže a trvalé bolesti kloubů, se
zatím neví. Není ovšem sám, kdo má po návratu z Balkánu potíže a kdo měl
ve svých lékařských záznamech upozornění na to, že při budování bunkrů
manipuloval se zeminou, která mohla obsahovat PCB a jiné zdraví škodlivé
látky.
Lékař upozornil na jedy v dobré víře, aby se v případě onemocnění
nezapomnělo na možnou příčinu potíží. Byl to chrabrý čin, protože je
nepsaným pravidlem, že armáda a její velitelé nikdy za nic nemůže.
Lékařovo prohlášení se komusi znelíbilo a tak kdosi jiný probral záznamy
zhruba tisícovky vojáků a upravil je do stavu armádě libého.
Jenže se na to přišlo a armáda se snaží aféru zlikvidovat, protože se v tom
veze i ministr národní obrany. Ten pod tlakem zvenčí ustavil vnitřní
komisi, která mu ovšem podléhá, a tak nula od nuly pojde. Vedoucí této
komise již odstoupil, protože i on sám má máslo na hlavě a musel by
vyšetřovat sám sebe.
Armáda se v první fázi pokusila zdiskreditovat lékařův záznam. Prý nebyl
podložen fakty, a proto byl vyjmut. Tomu málokdo věří a tak přišla k dobru
varianta sensačního šoku.
Matt dostal 4. srpna 1999 dopis podepsaný generálkou Patricií Sampsonovou.
Stojí v něm, že informace, které tato dáma nedávno získala, naznačují, že
on, Matt, byl nejspíše postupně otravován vlastními vojáky, kteří mu do
vojenské kávy dávali malé dávky nafty a do jídla akumulátorovou kyselinu.
A že se prý o dopisu nemá zmiňovat, protože se toto podezření z kriminální
činnosti pilně vyšetřuje.
Když Matt dotazy u svých bývalých vojáků zjistil, že armáda nikoho z nich
nevyšetřuje - natož pilně - dal dopis tisku. Málokdo je ale ochoten
promluvit veřejně. Peter Worthington k tomu poznamenává: "Nikdy dříve jsem
se v (kanadské) armádě nesetkal s takovým strachem z odvety shora, když
někdo promluví - to samo svědčí o mnohém."
Máme nemocné vojáky z Chorvatska a Bosny i Iráku (americká vláda dlouho
popírala, že by jejich zdravotní problémy souvisely s válečnými operacemi)
a k nim se patrně přidají jejich současníci z KFOR. Jsou s velkou
pravděpodobností obětí kontaktu s nejrůznějšími škodlivými látkami, které
se dostaly do nekontrolovaného oběhu díky vojenským akcím. Platí zdravím a
zmršeným nebo předčasně ukončeným životem za vítězství. Možná dostanou
metál, možná vybojují trochu lepší invalidní důchod a pak se na ně
zapomene.
Vráťme se ale k ochuzenému uranu. Paní Morrisová má pravdu v tom, že
nepoužitá uranová munice představuje jen malé nebezpečí pro vojáky, kteří s
ní manipulují (záření gama je slabé a záření alfa a beta nepronikne pláštěm
střely), ale cudně pomlčela o tom, co se stane, je-li munice použita - ať
již cvičně nebo naostro.
V této souvislosti se nabízí paralela lovce manipulujícího s patronami do
brokovnice. Jemu rovněž nehrozí žádné nebepečí dokud se nezačne rýpat v
patronách, vysypávat broky a zkoušel jejich kvalitu mezi zuby. Na místě
dopadu je situace jiná, o čemž svědčí otrava vodních ptáků olovem, pokud se
jim "zatoulané" broky dostanou s potravou do žaludku.
Problém s uranovou municí je v tom, že se po dopadu z valné části promění
na malé částice, které se různými mechanismy dostávají do lidského těla
(například dýcháním). Tyto částice produkují stejné záření jako původní
materiál, jenže v tomto případě již není alfa záření zachyceno pláštěm
střely nebo vzduchovou vrstvou, ale buňkami, které jsou v nejbližším okolí
zachycené částice. To, že alfa záření buňky poškozuje je všeobecně známé.
Alfa zářiče jsou ostatně považovány radioaktivně za daleko jedovatější (o
několik řádů) než zářiče beta nebo gama stejné intenzity.
Velmi zajímavý a dobře zdokumentovaný přehled informací o výrobě, použití a
účincích ochuzeného uranu
sestavil fyzik
Vladimír S. Zajíc. Neměl by uniknout pozornosti čtenářů, kteří vládnou
angličtinou.
Na tomto místě z něj vybírám několik podstatných informací.
Použití munice s ochuzeným uranem ve válce proti Iráku bylo veřejně
odhaleno v 1992, když policie zabavila německému vědeci Dr. Siegwart-Horstu
Guentherovi střelu, kterou našel v Iráku a vezl do Německa. Byl obviněn z
"nezákonného uvolnění ionizujícího záření" a v roce 1993 potrestán pokutou
pro porušení zákona týkajícího se jaderné energie.
Personál, manipulující s ochuzeným uranem a vyrábějící munici, je v USA
zařazen do kategorie pracovníků s radioaktivitou (radiation workers).
Vztahují se na ně, podobně jako na pracovníky v jaderných elektrárnách,
různá preventivní i kontrolní opatření, jejichž smyslem je udržet dávky
záření v rámci předepsaného limitu.
Ministerstvo obrany USA považuje za pracovníky s radioaktivitou pouze
personál, který provádí dekontaminaci. Směrnice Nuclear Regulatory
Commission, vyžadují používání masek a ochranných obleků.
V roce 1992 spadlo u Amsterodamu letadlo izraelské společnosti El Al.
Teprve o rok později se veřejnost dozvěděla, že se pro vyrovnávací zátěž
(1500 kg) Boeingů 747 používá wolfram a ochuzený uran a že v havarovaném
letadle bylo celkem 380 kg ochuzeného uranu. Z tohoto množství bylo na
místě nehody nalezeno 150 kg. Zbytek zůstal v půdě - posléze odstraněné do
hloubky 40 cm.
Jedna tanková střela (5.3 kg ochuzeného uranu) obsahuje dostatek
radioaktivního materiálu, aby zamořila 38 ha na úroveň překračující limit
(údaje Ministerstva energie USA) pro veřejnost. Jinými slovy na takto zamožené
území by neměla mít veřejnost přístup.
V Iráku bylo použita munice obsahující 305-340 tun ochuzeného uranu. Podle
některých pramenů byla uranová munice použita i při letecké válce NATO
proti Jugoslavii. (A proč taky ne, proto se přece vyrábí - poznámka JJ).
Zpráva cituje pramen, podle kterého byla po celou dobu akce NATO intenzívně
bombardována oblast Djavolnje Stene (Devils Walls) v okolí města Vranje.
Podle něj použili Američané (US Air Force) tuto oblast, v níž nejsou
pozemní komunikace a nebyly tam žádné civilní nebo vojenské cíle, jako
střelnici. Zdá se, že se tím vyhnuli domácím střetům s Environmental
Protection Agency a US Fish and Wildlife Service. V USA totiž zbývá pouze
jedna střelnice (Nellis Air Force Base v Nevadě) pro testování zbraní typu
vzduch-země které obsahují ochuzený uran. Dočasné povolení, které navíc
omezuje počet ročních akcí na 19, vyprší na konci roku 1999.
Přístup vlády USA (Ministerstva energie a obrany), Environmental
Protection Agency, Nuclear Regulatory Commission a dalších institucí k
otázkám výroby a testování zbraní obsahujících ochuzený uran a k
dekontaminaci bývalých střelnic prokazuje, že zmíněné instituce vědí, že
ochuzený uran je nebezpečný jak pro lidi, tak pro životní prostředí.
Jsou si rovněž vědomy, že ochuzený uran je natolik aktivní, že vyžaduje
přemístění kontaminovaných předmětů, včetně zeminy z okolí výrobních
podniků a střelnic na skládky nízkoradioaktivního odpadu. (Konec ukázek
ze Zajícovy studie).
Použití uranové munice je podle mého názoru zločinem politiků, kteří se ve
své nadřazenosti domnívají, že si mohou dovolit cokoli. Jejich jednání je
bohužel usnadněno nezájmem veřejnosti, která zůstává díky zmanipulovaným
sdělovacím prostředkům neinformovaná.
Ostatně i Jan Charvát (možná díky vnitropodnikové cenzuře) vlastně jen
poslal politicky motivovanou polopravdu dál.
Sdělovací prostředky by měly mít odvahu odhalovat lži a polopravdy "velkých
zvířat" a jejich přisluhovačů a nazývat věci pravým jménem. Vždyť by to,
konec konců, prospělo i politikům samým - víme přece, tedy alespoň
teoreticky, že je ošklivé nežít v pravdě.
Jiří Jírovec
PS Rád rozšířím svůj slovník o synonymum, jímž by šel nahradit starořeční
výraz přisluhovač. Například ve větě: Paní Morrisová, která zjevně říká
to, co od ní chtějí politikové slyšet je Š
