O vydírání
Kolektivní terorismus se liší od terorismu vůči jednotlivé osobě
Kolektivní terorismus se liší od terorismu vůči jednotlivé osobě či skupince v podstatě pramálo. Jistá skupinka lidí má za
to, že je třeba důrazněji, než je v demokraciích běžné, upozornit na svoje problémy nebo potíže, nebo vznést jakési
politické požadavky a k tomu použijí na věci zcela nezúčastněných rukojmí a pod hrozbou jejich fyzické likvidace se
pokouší dosáhnout svých cílů nebo alespoň vymoci nějaké ústupky.
Teroristé, ač mávají fanglemi spravedlivých požadavků, a smutné je, že mnohdy i oprávněně, bývají okolním světěm
považování za zločince mimořádného kalibru. S teroristy se nejedná a když, tak nikdy v rukavičkách.
Terorismus je mezi slušnými lidmi považován za zvrhlost a teroristé nezřídka končí kulkou speciálního komanda.
V naší vlasti, jako ostatně v lecčems, je tomu jinak. Naši teroristé dostávají široký prostor v mediích a místo odmítnutí a
opovržení získávaji politické ostruhy předznamenávající budoucí funkce.
Ano správně tušíte, mluvím o terorismu například lékařského klubu, leteckých dispečerů, automobilových přepravců nebo drážních zřízenců či družstevních honáků krav.
Ambiciózní a bezohlední doktůrci neváhají k smrti děsit churavé stařenky hrozbami stávky, obhroublí šoféři kliďánko
zablokují cestu ze služby nebo k pacientovi smrdutým kamionem i farmáři neméně nevonícím hovězím dobytkem. Ačkoliv se říká, že na provozu českých drah lze stěží poznat, jsou-li v
plném nasazení nebo uprostřed generální stávky, domívám se, že odříznutí od byť nejisté přepravy vlakem může také
pěkně ohrozit chod nejedné rodiny.
A tak se malý a obyčejný človíček stává rukojmím v boji o plnější měšec nebo politickou kariéru, aniž by měl sebemenší šanci do zápolení
zasáhnout či výsledek ovlivnit. Může jen doufat, že v době akutního zánětu slepého střeva dcerky nebude silnice k
okresnímu špitálu blokována teroristy v modrých montérkách nebo gumových holínkách a že teroristé v montérkách
bílých nebudou zrovna svádět svůj marný boj o jistotu trojnásobku.
Chci však říci, že mnohým požadavkům rozumím a považuji je za oprávněné.
Jen ten způsob vymáhání se mi tak nějak
nezdá.
(Proč neobsadit ozbrojenci ze skalpely třeba finské velvyslanectví a zadržet tam i řeckého konzula s chotí? Celý problém
by pak získal mezinárodní rozměr, že.)
Nebo jinak, co takhle nakopat předákům jejich zadky.
O ty jim totiž jde především.
Putování dr. Ratha k moci to jasně dokládá.
