Teatrální gesto
Vážnost skutečnosti, že KDU-ČSL s Unií svobody zahájily proces vyslovení nedůvěry vládě je přímo úměrná tomu, kolik podpisů proti vládě budou obsahovat petiční archy. Jestliže se v hojném počtu nepřipojí poslanci ODS, vládě žádné nebezpečí nehrozí.
Podobně je tomu s teatrálním gestem ODS, jejíž super velká koalice je ostatním stranám pro smích. ODS nemá šanci vtáhnout lidovce s Unií do pochybného politického dobrodružství a ČSSD nemá důvod dělit se s ostatními o příští zásluhy na hospodářském růstu.
Ve hře jsou navíc velké peníze ze zamýšlené privatizace státních podílů ve strategických podnicích. Zemanova vláda je sice nepopulární, nebude ovšem chudá.
Právě to ODS špatně snáší. Současná vláda může být poslední, která z privatizace naplní konsolidační banku a takto utržené prostředky utratí. ODS tomu nemůže zabránit: V případě vyslovení nedůvěry této vládě nemá valnou šanci usednout v té příští.
Tato politická konstelace je pro Miloše Zemana větší jistotou než opoziční smlouva. Sedí v křesle tak pevně, že ani nemá důvod vylepšit obraz vlády personálními výměnami.
Stručně řečeno - nejsme ve Francii. Tam včera odstoupil populární a úspěšný ministr hospodářství, financí a průmyslu kvůli podezření z účasti na finančním skandálu.
Prohlásil, že podle jeho názoru politik nemůže vykonávat funkci v době, kdy je podezříván a hrozí mu soudní procedury, protože taková situace by byla přítěží pro celou vládu.
Ve Francii asi ano, v ČR nikoli. Být v podezření je v naší politice standardní situací a každá další výplata je dobrá, podle hesla co je doma, to se počítá. Ještě štěstí že politici nejsou schopni zabránit oživení ekonomiky a že některé černé vize se nakonec rozplynou. Například České spořitelny se prý nakonec štastně zbavíme.
Vysílá se ve středu 3. listopadu 1999.
