Kavkaz: oblast vášní a zrady
O minulém víkendu pohřbila šokovaná Arménie zavražděného ministerského předsedu, který zahynul, když minulý týden vtrhla do jerevanského parlamentu skupina ozbrojenců a začala střílet, napsal Independent on Sunday. Mezitím o několik desítek kilometrů dál dopadají nemilosrdně bomby na nešťastný čečenský národ.
Kavkaz byl vždycky nebezpečnou a nestabilní oblastí, avšak málokdy natolik nebezpečnou oblastí, jakou je dnes.
Pravděpodobně neexistuje žádná souvislost mezi zavražděním arménského ministerského předsedy a tupým masakrováním Čečenska, které provádí Moskva. Ale na Kavkaze není nic jisté. Je to země vášní a zrady, kde žije než padesát různých etnických, rasových a náboženských skupin a kde může vést řetězová reakce k nestabilitě skoro všude. V historii o tuto oblast spolu bojovali Řekové, Turci a Peršané. Zdálky do oblasti zasahovaly mocnosti jako Británie. Ale největší stín vrhá Rusko.
Až do roku 1991 patřila tato oblast Sovětskému svazu. Předtím po víc než století byly kavkazské národy a státečky součástí ruského impéria. Pádem komunismu získaly Gruzie, Arménie a Ázerbajdžán nezávislost, avšak ty oblasti, které předtím byly v sovětském Rusku, Čečensko, Dagestán, Ingušetije, severní Ossetie a další - zůstaly součástí nového Ruska. V mnoha ohledech to nic neznamená. Romanovovi jsou dávno pryč, a nynější Rusko je oslabené a napůl zbankrotované. Avšak mentalita cara Mikuláše I. z doby před sto padesáti lety stále platí. Mikuláš poznamenal: "Tam, kde byla jednou vyvěšena ruská vlajka, nemůže být nikdy svěšena." Nyní stejně tako tehdy považuje Moskva Kavkaz za svou sféru vlivu, kde si může dělat, co chce. Před osmi lety se Kreml jen obtížně vyrovnal s nezávislostí tří států v Zakavkazí. A jak dokazují dvě války o Čečensko za posledních pět let, běda území, které je součástí Ruska a které se chce osamostatnit.
A tak vzniká typický vzorec řetězových reakcí. Ofenzívu proti Čečensku nevyvolaly jen bomby, které prý rozmísťovaly v ruských městech čečenští teroristé, ale také to, co Moskva považuje za pokus muslimských partyzánů v Čečensku dobýt sousedního Dagestánu a založit na jižních hranicích Ruska fundamentalistickou islámskou republiku. V důsledku ofenzívy však uprchlo 180 000 čečenských občanů na Západ a uvrhlo Ingušsko do chaosu. Seismické otřesy se rozšířily i na jich, do Gruzie, které s Čečenskem sympatizuje a sdílí s ním krátkou hornatou hranici. Není jasné, zda Gruzie chrání čečenské partyzány. Kdyby tomu tak bylo vyvolalo by to jistě zuřivost Moskvy. Rusko a Gruzie nemají ani tak zrovna nejvřelejší vztahy. Gruzie má dobré důvody, aby podezírala Moskvu, ze snahy oslabit gruzínský stát podporováním separatistických hnutí v Abcházii a v jižní Ossetii. Rusko jedná z osobního hněvu i z geopolitických ambicí.
Moskva nikdy nezapomněla Ševarnadzemu, že uspíšil rozklad Sovětského svazu, když byl za Gorbačovova ministrem zahraničních věcí. V ruské vládě ho mnozí téměř považují za zrádce . To potvrzuje Ševarnadzeho silně prozápadní postoj a jeho úsilí, aby byla Gruzie přijata do NATO.
Čečenská válka ovlivňuje i situaci v Ázerbajdžánu. Vláda Moskvy nad Čečenskem, kudy prochází ropovod z Baku v Ázerbajdžánu do přístavů na ruském Černém moři je životně důležitá, má-li se Moskvě podařit zachovat si vliv ve hře o ropná pole u Kaspického moře a v západní Asii. Ruští velitelé jsou přesvědčeni, že je Ázerbajdžán průchozí cestou pro zahraniční ýoldnéře, kteří bojují na straně čečenských rebelů - i když popírají, že bombardují cíle na území jiného, suverénního státu.
Arménie je v této oblasti hlavním křesťanským spojencem svaté Rusi, ale od doby, kdy získala nezávislost, se potácí v opakujícím se kavkazském cyklu války a hospodářské zaostalosti. Jedenáct let starý konflikt Arménie s historickým nepřítelem Ázerbajdžánem o Náhorní Karabach sice vedl k arménskému vítězství a v podstatě k včlenění Náhorního Karabachu do Arménie, ale důsledky byly pro Arménii velmi záporné: izolace, ztráta obchodních cest vedoucích přes Ázerbajdžán a do Ruska, destabilizace arménských zdrojů energie. Arméne je země, která zůstala na přechodném "území nikoho" mezi komunistickou příkazní ekonomikou a svobodným trhem. Vládnou tu korupce a jednotlivé mocenské klany.
