Matiční zeď v Německu
Na berlínském předměstí Stahnsdorf se usadili bohatí západní Němci v nově vybudované, luxusní vesnici. Je oddělena od starousedlíků, východních Němců, protihlukovou zdí, spíše hliněným valem, napsal v neděli 31. října 1999 týdeník Independent on Sunday.
V Berlíně se už nestavějí zdi z betonu a z ostnatého drátu. Ale přijedete-li do vesnice Stahnsdort na západním pomezí Berlína, najdete tam ekologickou bariéru, nedávnou vybudovanou k tomu, aby ochraňovala obyvatele nové luxusní vesnice. Pro lidi, kteří v té vesnici nebydlí, vypadá ta ekologická bariéra zvnějšku velmi silně jako zeď.
Je to asi dva metry vysoký násep hlíny, porostlý travou, s několika otvory pro průjezd automobilů. Když se před násep postavíte, uvidíte po levé ruce řadu neopravených starých činžovních domů. Tak vypadá skoro celý Stahnsdorf.
Vysoký člověk může přes násep právě jen zahlédnout střechy nově postavených garáží. Za náspem je nové sídliště domů v pastelových barvách, s miniaturními zahrádkami, s dokonalými hřišti, s moderními cihlovými chodníky přesně vybudovanými v geometrických vzorcích, je tam superčistý rybník a řady blyštivých automobilů, zaparkovaných na příslušných parkovacích místech. Je to "Sídliště lučních kobylek", rezidenční oblast pro bohaté obyvatele této někdejší východoněmecké vesnice. Obyvatelé luxusního sídliště jsou všichni západní Němci, kteří odešli z Berlína ve snaze najít více životního prostoru za přijatelnější ceny. "Tak nám to tady pěkně zkazili," nadávají místní lidé.
I holičce, jejíž malé holičství je těsně na hranici u nového sídliště, jsou noví obyvatelé nesympatičtí. Sabina Marschnerová sleduje život v Stahnsdorfu už 28 let. Byla u toho, když se rozpadla před deseti lety berlínská zeď . Vznik této nové zdi ji pěkně irituje.
"Zeď je to hnusná," konstatuje, hlas plný rozčilení. "Považujeme to za něco velmi nepříjemného. Údajně je to protihluková bariéra. Jenže hluk to odráží na druhou stranu, takže lidi tady žijí v dvojnásobně hlučném prostředí než dřív. Je to nefér."
"Cizinci" za zdí jsou obviňováni, že se "nechtějí podílet na životě naší komunity" a zároveň i z toho, že "se snaží vnucovat nám svůj způsob života. Ničí totožnost osm set let staré vesnice," tvrdí holička.
Marschnerová přesně rozeznává, kdo je z Východu a kdo ze Západu. "Poznám na 99.9 procent, kdo je z Východu nebo ze Západu. Ne podle oblečení, to mají dnes všichni stejné, ale podle toho, jak jednají, z jejich sebedůvěry." Jediným důvodem, proč není její zkoumání stoprocentně spolehlivé, je to, že "i celá řada lidí z Východu se teď už chová arogantně".
Avšak tito arogantní Východňáři dosud nesebrali odvahu k tomu, aby se nastěhovali do nového luxusního sídliště. "Všichni tady na tom sídlišti jsou ze Západu," potvrzuje Martina Sonnenová, právnička, která se sem před rokem přestěhovala z přeplněného západoberlínského Charlottenburgu. "Proto se nám to tady líbí."
Sonnenovi nejprve hledali byt v předměstské čtvrti Kleinmachnow, která je nyní neznatelně spojena se západním Berlínem. Dá se poznat jen, že to není západní Berlín podle názvů ulic, mnohé z nichž mají dosud jména komunistických hrdinů. Navzdory desetiletí vlivu západního Německa - anebo právě proto - tu v posledních volbách hlasovalo osmdesát procent občanů pro postkomunistickou Stranu demokratického socialismu. Sonnenovi se tam setkali s nepřátelstvím. Dovídali se historky o tom, jak jsou děti západních Němců zastrašovány spolužáky ve škole, jak se západním Němcům objevují na domech nápisy "západní prase", i příběhy o tom, jak mnozí západní Němci nakonec v hrůze uprchli. V západním Berlíně nyní existují kliniky, které léčí případy psychických problémů, způsobených západním Němcům několika lety na východě.
Sonnenovi se tomu chtěli vyhnout, a tak se nastěhovali do luxusního ghetta v Stahnsdorfu. Z obýváku paní Sonnenové není sice zeď vidět, ale i kdyby byla, jí by to nevadilo. "S lidmi na druhé straně nemáme žádné styky," uvádí.
Obě komunity se prostě nestýkají, i když paní Sonnenová nepoužívá slov "Ossi" a "Wessi". "Lidé, kteří se sem nastěhovali, jsou v relativně solidní finanční situaci," vysvětluje. "Lidé, kteří tady vždycky žili, jsou podstatně chudší." Ať tedy žije v době desátého výročí pádu komunismu sjednocené Německo, píše Independent on Sunday.
Sonnenovi pracují v západním Berlíně a mají tam veškeré své přátele i svůj společenský život. Jejich tříletá dcera ale chodí do zdejší školky. Jenže po měsíci je zřejmé, že to nefunguje. "Učitelce ve školce je 27, pochází z NDR" a na děti není dost hodná. A celá škola je pro paní Sonnenovou příliš autoritativní. Dcera je na čekacím seznamu pro školku v západním Berlíně. Ale na tom není nic neobvyklého - většina dětí z luxusního ghetta v Stahnsdorfu jezdí do školy do západního Berlína.
Sousedka paní Sonnenové má větší smysl pro dobrodružství. "Byli jsme se podívat na místní školu, a i když je velmi zanedbaná, asi není o moc horší než školy v Berlíně," konstatuje. Její šestiletý syn tam začne od příštího roku chodit. V každém případě budou vytvořeny z dětí ze západního Berlína samostatné, zvláštní třídy. Na novém luxusním sídlišti ve Stahnsdorfu to všechno vypadá tak dobře, uzavírá Independent on Sunday.
