Den, kdy padla berlínská zeď

Nebyl to konec historie, spíš odrazový můstek

Tento redakční komentář vyšel v deníku Guardian v úterý 9. listopadu.

Pád berlínské zdi, k němuž došlo tento týden před deseti lety, je jedním z nejmocnějších symbolů naší doby. Zeď se stala cihlovou metaforou zla, strachu a nedůvěry. Likvidaci této překážky mezi Východem a Západem tedy lidé viděli jako radostné potvrzení možnosti lidského pokroku. Studenti a vojáci, kteří zeď rozbili na kusy dláty, kladivy a holýma rukama, byli náhodnými představiteli miliónů, žijících i mrtvých, kteří utrpěli rozdělením Evropy v roce 1945. Pro celé nové generace jsou tyto padající kusy zdi symbolem nové éry. Ze zpětného pohledu nahlížejí mnozí na pád zdi jako na chvíli, kdy sovětský autoritářský systém byl poražen a západní svoboda triumfovala.

Avšak plné důsledky rozpadu východního bloku dosud vůbec nebyly zmapovány, ani je nikdo řádně nepochopil. A ty důsledky pokračují do současnosti. Vnitřní síla nového Německa je dosud každým dnem omezována realitou hluboké hospodářské nerovnosti a politické nejednotnosti. Ambice nové Evropy rozšířit se na Východ jsou ochromovány národním sebezájmem a rozpornými, navzájem soutěžícími vizemi budoucnosti, stejně jako ta druhá jednotící síla, jednotná měna. Boj smířit kapitalismus a sociální svědomí je dosud, jako vždy, nerozhodnut. Bezprecedentní volný pohyb lidí po Evropě vyvolává stres ohledně totožnosti, pracovních příležitostí a rasových otázek. Ani nepřinesla nová éra nové bezpečí. Společná evropská obrana zůstává vzdálenou vyhlídkou. Zatímco některé bývalé země Varšavského paktu jako Polsko a Maďarsko byly přijaty do NATO, jiné, zcela náhodně, přijaty nebyly. A přechod Ruska od totalitního státu k pluralitní demokracii je bouřlivý a nebezpečný. Spojené státy odcházejí zmateny a zraněny z Balkánu po rozkladu Jugoslávie a ustupují směrem k unilateralismu za novou zeď obranných střel a obchodních válek.

Evropa po pádu berlínské zdi je rozdělané dílo: není to konec historie, spíše je to nedokončená kapitola. Jistoty ideologické polarizace a vzájemně jistého zničení byly vyměněny za iritující, opojnou, často zmatenou hazardní hru svobody.

Ale nic jiného bychom nechtěli.