Opoziční smlouvy: Velká a malá a ty nejmenší
Stalo se dobrým zvykem svádět všechny problémy na tzv. opoziční smlouvu,
která je prý komplotem jedněch politických stran usilujících o to, aby
pod záminkou zabezpečit "stabilní politické prostředí" omezily vliv jiných
politických stran.
Zapomíná se přitom, že existuje velká, malá a řada "nejmenších"
opozičních smluv. Nejmenší jsou smlouvy o dílčím příměří mezi znesvářenými
skupinkami nejen uvnitř ČSSD ("grossovci" a "zemanovci"), KDU-ČSL
("kasalovci" a "svobodovci"), US ("rumlovci" a "mlynářovci"), ale i uvnitř
ODS ("klausovci" a "langrovci"). Ta "malá" je smlouvou mezi ČSSD a ODS.
Této smlouvě však z časového i kauzálního hlediska předcházela "velká",
tj. smlouva mezi ČSSD, ODS, KDU-ČSL a US o - jak jen to půjde - vyloučení
KSČM z politického života země. Právě tato velká opoziční smlouva byla
hlavní příčinou, proč po volbách v roce 1998 byla za účelem "řešení patové
situace" přijata malá opoziční smlouva.
Zajímavé a v našich podmínkách
současně příznačné je, že ti, co nejvíce horují proti malé opoziční smlouvě
(US), jsou současně nejmilitantnějšími bojovníky za velkou opoziční smlouvu,
přitom malá opoziční smlouva je jen pokračováním a logickým důsledkem velké
opoziční smlouvy.
A nemá tedy smysl rozhořčovat se nad "malou", pokud platí
"velká". A pokud ve jménu těch nejmenších je zákeřnými mediálními útoky
dnes a denně rozeštvávána koncepčnost práce všech stran, jejich ideová
soudržnost i politická čitelnost. Ti, kdo z toho mají prospěch, jsou paradoxně
ti, kteří se všech rozeštvávačů včas zbavili a to je sjednotilo - komunisté.
Kde jsou dnes obrodymilovní členové SDL či Levého bloku? Není načase stejný
řez udělat i uvnitř ostatních stran?
Poznámka vyšla původně v časopise Pražský demokrat.
