Pozor na mýty kolem 17. listopadu
Polemika s článkem Dany Cihelkové
V článku Dany Cihelkové ze středečních Britských listů se objevuje několik mýtů, které už asi nikdy nepůjde vyvrátit, ale které se podle mého názoru alespoň musíme pokoušet zpochybňovat. Některé z nich jsou spíše zábavné (údajně "neobjasněná existence" Prognostického ústavu, údajně tajuplné odstoupení ministra Hradilka, o kterém on sám vydal nedávno upřímné a velmi sympatické svědectví v rozhovoru pro Lidové noviny), jiné se však staly součástí národního folklóru. Soustředím se alespoň na tři z nich:
1. Studentskou demonstraci odvedli z Vyšehradu do centra města agenti STB.
Nesmysl. Každá demonstrace těch let končila na Václavském náměstí. Každý, koho jsem v průvodu potkal, počítal s tím, že se z Vyšehradu půjde na Václavák. Dokonce na samém začátku při pochodu z Albertova se čelo průvodu chvíli nemohlo rozhodnout, jestli to Na Slupi neotočí rovnou doprava, a těch pár pořadatelů mělo notnou práci nás nasměrovat správně. Na Vyšehradě na Máchovým hrobem zakončil jeden z organisátorů (Martin Klíma? Benda jr.?) demonstraci konstatováním, že oficiální část končí, nyní že je to na nás, ale pokud on ví, nejkratší cesta na Václavské náměstí vede přes Most Klementa Gottwalda. Odpovědělo mu skandování "Přes most toho vraha!" a lidé začali odcházet tím směrem. Pak se začalo volat, že most je zavřený (což byla pravda), a že je lépe jít spodem po nábřeží. Dav se nejprve rozdělil, ale na nábřeží se jednotlivé proudy zase slily. Žádného Zifčáka-Růžičku k tomu nikdo nepotřeboval.
Mimochodem, nevím o tom, že by policejní antony čekaly "celé hodiny na Národní třídě". O vyšetřování událostí kolem 17. listopadu vyšlo několik knih, a nic moc spikleneckého z nich nevyplývá. Pamatuji se z nich, že pohotovostní jednotky měly hlavní hnízdo na Karlově náměstí a pak postupovaly paralelně s postupem davu.
2. Zpráva o smrti Martina Šmída "pozvedla herce a studenty k aktivnímu avšak pokojnému odporu proti režimu".
No, to se říká. Je to ale opravdu tak? Docela by mě zajímala anketa na tohle téma. Za sebe mohu říci, že mě zpráva o smrti Martina Šmída k ničemu nepozvedla. První zprávy o údajném zabití studenta se začaly po Praze šířit v sobotu večer, od nedělního odpoledne byly poměrně přesvědčivě dementovány, definitivně ve večerním zpravodajství TV. O studentské stávce bylo rozhodnuto v sobotu dopoledne, o stávce divadel a požadavku na generální stávku v sobotu v podvečer. Praha k demonstracím žádnou poplašnou fámu nepotřebovala (převrat tady visel ve vzduchu), "venkov" se stejně přidal až později, když už zprávy o smrti studenta na Národní třídě byly jen trapnou episodou. Za sebe mohu říci, že na mně měla ta zpráva a její vyvrácení efekt právě opačný: bál jsem se, že lidé ztratí ke studentům a OF důvěru a že z vysokoškolské stávky v pondělí sejde. Naštěstí si to nikdo moc nebral.
Dosud jsem přesvědčen, že policejní provokace kolem mrtvého studenta měla právě tento účel (diskreditace oposice, konkrétně Petra Uhla) a že žádné ďábelské spiknutí neexistovalo. Každý psychiatr vám ale řekne, že paranoidní blud vyvrátit nelze.
3. Revoluce byla "příliš sametová", OF šlo při jednání s komunisty do příliš velkých kompromisů:
Chacha. Vzpomíná si ještě někdo na demonstraci na Letné 26. listopadu a na nevinné žertíky Václava Malého ("Gusto, je tu husto")? Jak tam komunisti lezli na tribunu s vlastním prohlášením a Kocáb je tam nepustil? Ten večer studenti málem odstoupili ze stávky a OF se skoro rozsypalo kvůli "příliš konfrontačnímu přístupu toho faráře". Havel to musel žehlit až do noci. Komunisty pak s omluvou nechali přečíst resoluci naVáclavském náměstí při generální stávce.
Teď si představte, kdyby tam někdo promluvil o vyrovnání s minulostí , zákazu komunistické strany a potrestání jejích funkcionářů. Vypískali by ho hůř než Adamce. Ten radikalismus se v lidech objevil jaksi až dodatečně.
