Přihlížíme pádu Grozného
Západ nemá žádné prostředky, jak zastavit ruskou ofenzívu, argumentoval v deníku Guardian ve středu 8. prosince 1999 Martin Woollacott.
Jak se Rusové připravují dokončit svou ofenzívu proti městu Groznyj, obtížná pravda je to, že nemůžeme učinit skoro vůbec nic jak tu invazi zastavit. I kdyby západní země okamžitě oznámily nejrozsáhlejší sankce vůči Rusku, útoky proti Groznému by stejně pokračovaly. Byly by odvolány jen v tom případě, pokud by Rusko mělo nějaký vlastní důležitý důvod, aby to učinilo, a žádný takový důvod není viditelný. Určitá malá naděje by mohla být v tom, kdyby byla lhůta prodloužena a kdyby čečenská vláda nabídla rozhovory, v nichž by se na prvním místě hovořilo o stažení čečenských extremistů, ale to je nepravděpodobné.
Západní pokusy o tiché přesvědčování byly a budou stejně neproduktivní jako dosud. Ruská politika je v krátkodobé perspektivě nezměnitelná. Ale v dlouhodobé perspektivě může Západ pomoci vytvářet méně šílený postoj v Moskvě i v Grozném. To je jejich jediná naděje a a je to i naše jediná naděje, protože Čečensko je konflikt s potenciálně destruktivním dopadem nejen na Kavkaz a na Rusko, ale na situace všude na světě, kde jsou menšiny v ostrém konfliktu s ústřední vládou.
Dospět k názoru, že Rusy nelze zastavit, je tragické, když jsou natolik ohrožováni civilisté. Bylo by samozřejmě horší, kdyby se Rusko nepokusilo varovat alespoň některé civilisty, aby z města odešli, a je nutno říci, že konečný útok na Groznyj se už chystal několik týdnů. Více se mělo udělat dříve. Ale argumentovat nyní, že by Západ měl potrestat Rusko diplomatickým ekvivalentem čečenské války samotné, až do konečného vítězství, to je poněkud pošetilé.
Měli bychom uvážit, jaké by to mělo důsledky. Kdyby se Západ pokusil zavést proti Rusku sankce, zřejmě by to zlikvidovalo OSN i celý vztah Západu vůči Rusku. Pohrozit, že budou pobaltské země rychle přijaty do NATO, by zřejmě dramaticky posílilo reakční kruhy ruské armády na dlouhá léta. Požadovat, aby Rusko zaplatilo své dluhy, by zlikvidovalo zbytky ruského hospodářství a mohlo by to vyvolat celosvětovou hospodářskou krizi. Přestat dotovat ruský program likvidace jaderných zbraní by bylo prostě nebezpečné.
Je rozumnější vypracovat si politiku, která bude odpovídat pravděpodobnému vývoji ruské války vůči Čečensku. Pocit, že se blíží triumf, totiž brzo pomine. Čečenci totiž zřejmě promění další etapu války v krvavější boj proti Rusku, než co Rusko zažilo dosud. Avšak i když se Rusům podaří dobýt Grozného bez mnoha ztrát na své straně a úspěšně izolují hornatý region na jihu, Rusko bude muset těžce řešit problém, jak Čečensko udržet a jak si vytvořit stabilní styky s odcizenou a rozhněvanou společností. Bude to pro Rusko obrovský politický problém, který zřejmě postihne tuto zemi na mnoho dalších let. Rusko bude mít brzo nový parlament a nového prezidenta, a to bude vedení, které se bude pravděpodobně více zajímat o řešení než o grandiózní vojenské akce, které mají udělat dojem na voliče. Až se konflikt dostane do této fáze, Západ i muslimský svět by mohly vykonávat velký vliv na výsledek, prostřednictvím moudře uplatněného tlaku, diplomatické pomoci, a v případě přijatelného narovnání i ekonomické pomoci.
To, co řekl Robin Cook v úterý, stačilo k vyslání určitých signálů do Moskvy. Evropská unie bude znovu uvažovat, zda poskytnout Rusku určitou hospodářskou pomoc, Mezinárodní měnový fond zdrží další platbu Rusku, skupina G8, jejímž členem je Rusko jen proto, že se snaží vytvářet demokracii, bude o čečenské otázce jednat příští týden. K tomu se asi přičlení suspendování Ruska z Rady Evropy a Spojené státy budou suspendovat půjčky od banky Export-Import.
Západ by měl dát taky najevo, že nepřijme žádné řešení, které by neuznalo vládu prezidenta Aslana Maschadova, který drtivě vyhrál volby v roce 1997. To sice není západní uznání čečenské nezávislosti, ponechává to, aby si tu otázku vyřešili sami Rusové a Čečenci, ale jasně to ukazuje, že je Západ proti vytvoření loutkové vlády v Čečensku.
Také to otevírá cestu k diplomatickému vyjednávání, pro něž je nejlepším rámcem Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.
