Reakce Jana Čulíka:
Kritika neznamená osobní averzi
Ivo Mathé, jak vyplynulo z dalšího jeho dopisu, dovozuje mou osobní
averzi vůči němu z údajně nedoložené, systematické kritiky kvality
zpravodajství za jeho působení v České televizi (kritizuji ovšem ještě
ostřeji kvalitu zpravodajství ČT za působení Jakuba Puchalského; je
zajímavé, že navzdory všem zveřejněným informacím považuje např. nynější
kandidát na funkci generálního ředitele ČT Dušan Chmelíček její
zpravodajství za dobré - vysvětluji si to tím, že pan Chmelíček
předpokládá, že se pracovníkům ČT bude muset nejprve lichotit, jak jsou
dobří, než se podaří prosadit nějakou změnu. Snad je to praktická
strategie, vzhledem k tomu, co jsme dosud zažili. - Na druhé straně pan
Chmelíček otevřeně přiznává, že např. pořad Katovna "není optimální"...).
Dále vadí Ivo Mathému, že jsem neposkytl dostatečnou publicitu jeho kritice mého rozhovoru s
Ivanem Kytkou proč selhala reforma zpravodajství v České televizi. Mathého
kritiku jsem zveřejnil, nepovažuji ji však za přesvědčivou - obsahuje celou
řadu skutečností, kterou by bylo potřeba vyjasnit v konfrontaci s oponenty.
Tato Mathého reakce je totiž příliš motivována jeho usilovnou snahou
prezentovat svůj režim v ČT jako ideální.
Žádnou osobní averzi vůči Ivo Mathému přirozeně nechovám. Pokusím se
ještě jednou, jasněji, aniž bych byl nucen přikročit k detailní analýze
jednotlivých zpravodajských a publicistických pořadů za Ivo Mathého,
shrnout kritiku vůči zpravodajství v jeho éře.
Mathé možná skutečně docela efektivně bránil nezávislost České
televize navenek (projevilo se to například jeho spory s Vladimírem
Železným o bojem a televizní poplatek), avšak interně existoval problém.
Domácí redakce zpravodajských pořadů nebyla nestranná. Těmito pořady
prosakoval nekritický obdiv k tehdejší vládnoucí garnituře a současně
nekritický odpor vůči sociální demokracii - televizní redaktoři se o
sociálnědemokratických politicích vyjadřovali s naprostou samozřejmostí a
vědomě pejorativně jako o "socanech". (Když byly volby v červnu roku 1996
nerozhodné, vykřikoval během volebního dne, jak přicházely výsledky, Ota
Černý v kuloárech České televize, "To je druhý Únor!!" )
Myslím, že není přesné uvádět, že Jan Štern vytvořil v České televizi
investigativní žurnalistiku - pozorovatelé vzpomínají na některé
investigativní publicistické pořady z let 1990 - 1991, které byly prý
kvalitnější než Šternův Nadoraz. Ze způsobu, jakým reportéři pořadu Nadoraz
zpracovali bamberskou aféru a některé další pořady, vyplývá, že tito
reportéři naprosto nerespektovali některé základní principy pravé
investigativní žurnalistiky, totiž cross-checking citovaných zdrojů. Jak se
staví Ivo Mathé nyní k tomu, že jeho televize v pořadu Nadoraz ještě za
jeho éry zahájila dezinformační bamberskou kampaň?
Znovu opakuji, že byl Mathé v mnoha ohledech dobrým manažerem. Za
jeho vedení však zpravodajství a publicistika pracovaly metodou
nekritického přebírání jakýchkoliv informačních zdrojů, které poskytovanými
informacemi konvenovaly s politickým přesvědčením producentů nebo
redaktorů. Pojetí politicky nezávislého novináře bylo v České televizi
neznámé. Tento přístup má paradoxně oporu i v zákoně o České televizi,
který ho zakotvuje, aniž by ukládal České televizi přinášet informace
přesné, nestranné, pravdivé a ověřené.
Je pro Českou televizi naděje, že by se dostala do moderní éry?
Dovolte mi závěrem citovat ještě jednu poznámku, kterou jsem dostal: Tuto
instituci lze za současné situace v ČT buď "převzít" vojenským převratem,
nebo se ředitelem může stát jedině člověk zevnitř, se schválenými
mocenskými vazbami.
