Neschopnost sebereflexe u druhu Homo Sapiens
Londýnský večerník Evening Standard vydal ve středu 19. ledna 2000 reportáž,
na kterou mne upozornil můj bratr Pavel. Nabízím překlad:
Why the inept are blissfully ignorant
by Richard Allen
THE truly incompetent are blissfully ignorant of their lack of ability,
according to a study by two American psychologists.
Whereas people who do things well underestimate their performance, the
inept have no idea how bad they are, according to the research.
This means they suffer twice, say Dr David Dunning of Cornell University
and Dr Justin Kruger of the University of Illinois.
Writing in the Journal of Personality and Social Psychology they state:
"Not only do they reach erroneous conclusions and make unfortunate choices
but also their incompetence robs them of the ability to realise it."
Their tests have found that the skills needed for competence are the
same skills necessary for recognising it.
Those who scored in the bottom quarter in tests of logic, grammar and
humour were also those most likely to have delusions of competence.
Asked to evaluate how well they had done at the logic test, those who
scored in the bottom eighth reckoned that their ability was in the top
third. Those in the bottom tenth in grammar also believed that they were in
the top third. Those who really were in the top third, however, tended to
underestimate themselves.
In the absence of information on how well others do, they tended to
assume others were just as competent.
When shown other people's work the competent soon revised their opinion
but the incompetent did not - some even inflated their estimates of
themselves.
Blažení neschopní
píše Richard Allen
Američtí psychologové potvrdili, že lidé skutečně neschopní žijí v
blažené nevědomosti o tom, jak jsou omezení.
Zatímco schopní lidé svůj výkon podceňují, neschopní nemají ani potuchy,
jak špatně jim to všechno jde, tvrdí výzkum.
To ale znamená že [neschopní] jsou postiženi dvojnásob, říká Dr David
Dunning, Cornell University a Dr Justin Kruger, University of
Illinois.
Ve studii, kterou vydal Journal of Personality and Social
Psychology konstatují autoři: "Nejenže neschopní dospějí k mylným
závěrům a nešťastným výběrům, ale postrádají schopnost si toto
uvědomit."
Výzkum odhalil, že schopnost 'být schopný' je v podstatě stejná jako
schopnost si svou schopnost uvědomit.
Ti, kteří se v testech
logického myšlení, gramatiky a humoru propadli do poslední čtvrtiny, byli
zhusta právě ti, které blud vlastní schopnosti neopouštěl.
Když byli požádáni o vlastní hodnocení, jak dopadli v testu logického
myšlení, nejhorší osmina se odhadem pasovala do horní třetiny. Do horní
třetiny se taktéž pasovala nejhorší desetina respondentů v testech
gramatiky. Ti, kteří v horní třetině skutečně byli, však měli tendenci se
podceňovat.
Pokud jim nebylo sděleno jak to zvládají ostatní, obvykle soudili, že
ostatní jsou s nim ve schopnostech srovnatelní.
Když jim bylo dílo ostatních předloženo, zatímco schopní své hodnocení
přepracovali, neschopní se nezmohli ani na toto - někteří své sebehodnocení
dokonce ještě více nafoukli.
Pár úvah na závěr: Autor se nechal trochu unést anglickou frází
'ignorance is bliss' - která má vedle původního erbenovského významu "lepší
nevědět" (... před sebou čirou temnotu), i druhý výklad "blažená blbost".
Schopní lidé jsou tedy schopni trefného úsudku o sobě dosáhnout na
základě zpětných informací, i když se a priori podceňují,
respektive přeceňují druhé. Určitě člověk není blažený z pocitu, že se
mýlil v sobě i druhých, a že se ve své snaze o toleranci a neazujatost
naletěl takto zásadně. Důležité je však poučit se a takové dobročinné
úsudky neopakovat. Chvilkový pocit blaženosti může vypramenit právě z
náhledu: "Aha, takhle to je."
Ovšem neschopní, kteří si svou neschopnost chronicky nepřipouštějí, také
nemusejí být blažení. Své objektivní neúspěchy z vlastního přičinění
vnímají jako nevysvětlitelnou nespravedlnost, rány osudu. Jelikož si
vlastní neschopnost neuvědomují, mohou být navzdory objektivní situaci
pevnější v kramflecích, než jejich schopní, vnitřní nejistotou zmítaní
kolegové. Nicméně, jedou nejspíš dál po své slepé koleji a pořáad to k
ničemu nevede. Co s tím? Příroda je milosrdná. Pro neschopného je,
subjektivně vzato, nedostatek sebereflexe nejlepším východiskem.
Napadá mne dodatek k aforismu, že 'člověk je tvor, který trpí
nespokojeností se současným stavem věcí.' Skutečně moudrý člověk je tedy
nespokojen se sebou, avšak nepřeceňuje ani ty kolem sebe, a přitom si to
tak nebere.
Co takhle být blaženě nespokojen s celým našim druhem, potažmo i s oním
'pachatelem' vesmíru.
Homo Non Sapiens ?
