Utopie svobodného trhu
(Dovětek k semináři o médiích)
Hned po závěru semináře o nezávislosti médií jsem vyhledal mladého
sympatického muže Kryzánka, jenž zahájil diskusi, kterou jsem výše
popisoval. Chtěl jsem vědět, co ho vede k názoru, že antimonopolní zákony
jsou zlem. Setkal jsem se s člověkem jasných a přehledných idejí, které do
sebe krásně zapadaly.
Dotázal jsem se, zda dotyčný ví něco o Shermanově antitrustovém zákoně,
který v USA platí už od roku 1890, zdali je zlem, a pokud je antimonopolní
zákon zlem, proč teď probíhá proces s Microsoftem. Bylo mi odpovězeno, že
Microsfot není monopol. Proč? Protože prý nevznikl násilím, tj. zásahem
státu, ale svobodnou soutěží získal převahu nad svými konkurenty a tudíž mu
jeho místo náleží. A navíc je tu více firem v oboru a všechny měly a mají
stejnou šanci jako Microsoft. Opáčil jsem: ale i když Microsoft nemá možná
absolutní monopol, pokoušel se zneužít svého dominantního postavení na trhu
a bránit ostatním ve vstupu na tento trh, proto jsou tady ty antimonopolní
zákony, aby skutečně trh fungoval. Víte vy vlastně, co je to trh?
Dostalo se mi stručné odpovědi: směna zboží. A já se přiznám, že jsem
to vzdal. Mladíkovi jsem doporučil několik internetových míst, například www.fcc.gov, kde by se mohl přesvědčit, že
ono contradictio in adiecto, ono regulované svobodné podnikání existuje i v
Mecce svobodného trhu v USA. Možná by se divil, co si tam takový regulátor
vůči držiteli licence v USA dovoluje, když mu například poroučí, aby v
daných termínech zavedl paralelní terestrické digitální vysílání, což by
naši panelisté zajisté odsoudili jako "hrubý zásah do práva svobodně
podnikat", protože to jsou investice navíc, ze kterých ten vysílatel nemá v
podstatě žádný profit.
Ale jak už jsem napsal, diskusi s panem Kryzánkem jsem vzdal. Viděl
jsem, že by to bylo na dlouhé povídání, kdy bychom se museli dlouze
propracovávat od učebnic k realitám, se kterými se dotyčný ve svém životě
zřejmě ještě nesetkal, a tudíž o nich nemá ani potuchy.
A také jsem pochopil, že podobně jako před padesáti lety mnozí mladí
lidé jeho věku v naší zemi věřili utopii komunistické, dnes on i jemu
podobní věří v utopii svobodného trhu.
The Free-Market Utopia jsem si nevymyslel. Je to jedna z utopií, které
ve svém eseji, úvaze na začátku millenia, popisuje známý vědec-fyzik Steven
Weinberg v lednovém vydání amerického časopisu The Atlantic Monthly na t
éto adrese.
Weinberg svoji úvahu uvádí citátem z Čechovových Tří sester, které
vznikly vlastně přesně na počátku předchozího století, a kde plukovník
Veršinin říká (parafrázují z angličtiny): "Za sto, dvě stě, možná za tisíc
let budou lidé žít jinak, šťastněji. My to sice už nezažijeme, ale to je
důvod, proč tady jsme, proč pracujeme. A proč také trpíme. My tu budoucnost
tvoříme. To je smysl naší existence. Jediné štěstí, které můžeme poznat, je
pracovat pro takový cíl."
A poté se Weinberg ohlíží za tím, jaké to století bylo a s čím do
nového tisíciletí vstupujeme my. Definuje zde pět utopií, které si lidstvo
před sebe staví jako vizi lepší budoucnosti. Je to utopie volného trhu,
dále pak utopie osvícenecká, náboženská, "zelená" (tady SW cituje Václava
Havla) a utopie technologická.
Podle Weinberga utopie volného trhu vychází z následujících tezí:
"Státní překážky kladené svobodnému podnikání zmizí. Vlády ztrácejí většinu
svých funkcí a slouží už jenom k tomu, aby trestaly zločiny, vynucovaly
plnění smluv a zajišťovaly národní obranu. Osvobozen od těchto umělých
překážek svět se stane industrializovaným a prosperujícím."
Weinberg připomíná výhody i nevýhody této utopie. Výhodou je, že není
závislá na nějaké předpokládané změně lidské povahy k lepšímu. Počítá s
lidmi takovými, jací jsou. Vychází se tady ze zdůvodněného předpokladu, že
svobodné trhy umožňují maximální zvyšování toho, co si zvolíme. Ale ať už
je to cokoli - produktivita, hrubý národní produkt, efektivita výroby a
služeb - stejně nakonec musíme rozhodovat o tom, co vlastně chceme, aby se
maximalizovalo.
Weinberg se pak zamýšlí nad tím, že dvě věci prostřednictvím svobodného
trhu maximalizovat nelze. Jednak je to rovnost. Ano, nerovnost je
přirozená, každý jsme trochu jiný. Svobodný trh dokonce předpokládá
nerovnost jako systémovou podmínku. Problém ovšem je, že tato nerovnost
nezůstává pouhou ekonomickou funkcí pomáhající regulovat výrobu a efektivní
využívání zdrojů. A tak vzniká jedna slepá ulička této utopie, kterou ovšem
většinou neregistrují ti, kteří vyrůstali v dobrých podmínkách a
frustrující dopady nerovnosti nepociťují.
(Tady si Weinberg všímá i situace u nás, když konstatuje, jak se v
bývalých komunistických státech egalitarismus, který společnost zavedl k
rovnosti v chudobě, zdiskreditoval, a tudíž jakékoli volání po nějakém
rovnoměrnějším rozdělování bohatství se tady napadá jako snaha vracet se k
rovnostářským tendencím třídního boje.)
Druhým nedostatkem této utopie je podle Weinberga neschopnost volného
trhu maximalizovat civilizaci, tj. kulturu v tom nejširším slova smyslu. Do
této civilizace patří i výdaje na vědu a výzkum a to i na takový, jehož
výsledky nemohou přinášet zisk, nicméně pokrok si bez něj nelze
představit.
Představa, že svobodný trh automaticky vyřeší veškeré civilizační
problémy, je tudíž stejnou iluzí jako představa, že odumírání vlády a státu
osvobodí jedince od utlačování kolektivní mocí. Weinberg doslova říká: "Pro
mnohé Američany dnes nebezpečí tyranie nehrozí od vlády, ale od
zaměstnavatelů, od pojišťoven, od organizací zajišťujících lékařskou péči,
tam dokonce potřebujeme, aby nás vláda a stát chránily. Představa, že
dělník má svobodu uniknout utlačovatelskému zaměstnavateli tím, že ho
opustí a najde si jiné zaměstnání, je iluzorní..."
Ale přesvědčujte o tom zastánce liberální teorie v postkomunistické
zemi, aby se své utopie - zvláště je-li mladý, zdravý, silný a inteligentní
- vzdal.
Já mu ji tedy neberu, jenom bych si přál, aby od učebnicových pouček
někdy sestoupil k praxi. Co je platné, když učebnicová poučka praví:
"Soukromá firma, chce-li si udržet svůj podíl na trhu, musí zvyšovat
uspokojení zákazníků" (LN 4.11.1995, V.Klaus: Znovu o takzvané průmyslové
politice), když každý z praxe kolem nás ví a vidí, že chce-li se někdo
udržet na trhu, tak k tomu používá všech možných i nemožných prostředků, z
nichž zlepšování služeb přichází na řadu až tehdy, když všechny ostatní
metody selžou. Pražští taxíkáři a jejich "volný trh" budiž příkladem.
Takže contradictio in adiecto "regulovaný svobodný trh" z hlediska
sémantické logiky sice neobstojí, ale v praxi je to běžná věc, bez níž se
bohužel neobejdeme. Co s takovým trhem, který nectí žádná pravidla? Vždyť i
ten trhovec na Havelském náměstí, aby mohl otevřít stánek, musí přijmout
nějaká pravidla. Je to omezování jeho podnikatelské svobody? A co když to
není stánek na vyhrazeném tržišti na Havelském náměstí, ale vyhrazená
přenosová cesta v části kmitočtového spektra, vhodného k rozhlasovému nebo
televiznímu vysílání.
Vždyť svobodný trh ve vysílání je velice speciálním trhem. Jeho tržiště
je vymezené fyzikálními zákony (alespoň na terestrických frekvencích),
tudíž není sem neomezný přístup a navíc zákazník nemůže bezprostředně
ovlivňovat sortiment. Ten mu totiž ordinují spíše reklamní agentury se
zájmem o většinového diváka, jejichž přání se z existenčních důvodů
vysílatelé podřizují...atd. atd. Možná, že jsem tu diskusi s panem
Kryzánkem asi přece jen neměl vzdávat.
