Květinářství aneb Návrat ke Kytkovi
Jan Čulík se již několikrát ohradil proti výpadkům, že núměrně šanuje
Ivana Kytku. Je to jistě otázka osobního názoru a zkušeností. Každý máme
na sítnici své slepé místo.
Nicméně, za usvědčující považuji Čulíkův argument v článku , který
vyšel v v Reflexu zde a v BL zde.
Mám na mysli tento výňatek, který je v Reflexu (redakčně?) nadepsán
'Návrat ke Kytkovi'.
"Snad nejdůležitější oblastí vysílání veřejnoprávní televize je oblast
zpravodajství. I tady nachází Chmelíček tytéž chyby jako v ostatních
částech struktury České televize. Je zajímavé, že ve snaze o nápravu přímo
vychází z reformního projektu Ivana Kytky, který byl donucen v důsledku své
snahy svůj projekt realizovat odejít z funkce šéfa zpravodajství ČT na jaře
roku 1998 už za rekordních sedm týdnů. Kytka, jak se zdá, měl pravdu. Bez
jeh o reforem zpravodajství ČT nepřejde do moderní éry. Je pozoruhodné, že
z Kytkova modelu v oblasti zpravodajství přímo vychází ve svém projektu
nejen Dušan Chmelíček, ale i druhý uchazeč o funkci generálního ředitele ČT
Petr Sládeček, který to i otevřeně ko n statuje. Je to asi logické, protože
struktury, které se pokoušel do zpravodajství zavést Kytka, jsou součástí
racionálního provozu každé moderní televizní redakce - není to nakonec nic
zas tak světaborného. Bez nich to prostě ani v ČT dál nepůjde. Hlavní z
měnou, kterou chtěl Kytka zavést do zpravodajství ČT, bylo vytvořit pro
každý zpravodajský pořad samostatný výrobní a redakční tým. "
1) Kytka je zde jmenován jako autor myšlenky, kterou, obrazně řečeno,
odkoukal odjinud, a "není to nakonec nic zas tak světaborného" . Vzpoměňme,
že Kytkovi kritici mu nepodsouvají, že by byl výrazně špatný, ale poukazují
na jakýsi nedostatek světobornosti, minimálně ve smyslu zacházet s lidmi
tak diplomaticky, aby dosáhl svého.
2) To, že se Chmelíček hlásí ke stejné koncepci, je v uvedeném textu
presentováno tak, že "přímo vychází z reformního projektu Ivana Kytky".
Pardón? Pokud je tato tzv Kytkova koncepce však " součástí racionálního
provozu každé moderní televizní redakce", proč připisovat nějaké prvenství
nebo autorství myšlenky právě Kytkovi. Ale byl to údajně Kytka, který, "jak
se zdá měl pravdu", ne skutečný anonymní autor této koncepcezpravodajství.
Jak pravil americký dramatik Wilson Mizner (1876-1933)"If you steal from
one author, it's plagiarism; if you steal from many, it's research." -
krást od jednoho autora zove plagiát; krást od mnoha je podstata
badatelství."
Chmelíček není plagiátor, ale student, tříditel převzatých myšlenek.
Není, dejme tomu, nikterak světoborný. Pokud ovšem dokáže v ČT nějakou tu
změnu provést - to už by bylo pozoruhodné, jak upozorňuje Jan Čulík
A je škoda, že z jinak zajímavé půdy na zamyšlenou trčí plevel zaujaté
nelogičnosti. Nelogičnost mi z principu vadí více než Čulíkova snaha
rehabilitovat Ivana Kytku jakožto neuznaného novátora zásadního významu, po
jehož odkazu šplhají druzí.
I v argumentační nouzi poznáš přítele, neboť pod vlivem emocí se
chybička do logiky snadno vloudí.
Co takhle něco o budoucnosti ČT, bez toho nekonečného květinářství?
Však trochu symbolické botaniky na závěr :- Chmelíček je zdrobnělina
popínavé rostliny, a pivo slouží k oblouznění velké části české populace.
Poznámka JČ: Už jsem si zvykl od některých čtenářů, že
usoudili, že jsem údajně nekritickým propagátorem "všeho kytkovského", a
musím říci upřímně, že je mi to srdečně jedno - pokud někdo prokazuje
takový nedostatek soudnosti, že nevidí, že nejde o osobu, ale o hodnoty,
které zastává, případně prosazuje, tak se nedá nic dělat. Shodou okolností
redaktor Reflexu poznal okamžitě, že souvislost mezi Kytkovým projektem a
projektem Chmelíčkovým je zjevná a průkazná a že to prostě je zpráva.
Kromě toho, druhý kandidát na funkci šéfa ČT Petr Sládeček uvedl ve svém
projektu zcela otevřeně, že v něm vycházel z myšlenek Ivana Kytky.
Ve
světovém kontextu nebyly Kytkovy myšlenky skutečně nijak světaborné, v
českém kontextu je však jako první nikdo nezformuloval, ani se je nepokusil
prosadit - neexistuje výraznější tradice české profesionální zpravodajské
televizní praxe.
Objedná-li si ode mne týdeník Reflex článek o projektu
nového ředitele ČT a zjistím-li při jeho studiu, že některé jeho součástí
téměř doslova odpovídají projektu člověka, který za pokus o realizaci téhož
byl z České televize vynesen v zubech za pouhých sedm týdnů, ať se na mě
pan Pinkava nezlobí, ale podle mě je to zpráva - bylo by neetické
a neprofesionální na to nepoukázat, zvláště proto, že nikdo jiný na to
nepoukáže, neboť, jak mě bylo před časem stalinsky řečeno, Kytka patří v
České republice k "bývalým lidem" - holt takovým odborníkem na sdělovací
prostředky, jakámi jsou pánové Jakl či Zahradil, Sedlák či Kryzánek (viz
příspěvek Milana Šmída na jiném místě těchto dnešních BL) Ivan Kytka holt
asi není.
Není pravda, že kritici Kytkovi nepodsouvají, že byl "výrazně špatný" -
podsouvají mu manipulativně ve vlastním zájmu cokoliv, jen aby se
neporušené udržely dosavadní kamarádšoftské, nepříliš profesionální metody
práce ve zpravodajství České televize. Nikdo nepřišel po Kytkově odchodu s
žádným jiným projektem, Šámal a Puchalský konstatovali, že budou dále
realizovat právě Kytkův projev. Nepohnuli s tím za dva roky zřejmě vůbec,
jinak by Chmelíček nemusel po dvou letech jako úplně na začátku poukazovat
znovu na totéž. V zájmu objektivní historie vývoje české veřejnoprávní
televize je to třeba zaznamenat.
V Kytkovi měla česká mediální scéna osobu, která dobře rozuměla mediální
problematice na základě přibližně šestileté zkušenosti z televizní práce
uprostřed silné konkurence v Londýně, v jednom z nejvýznamnějších center
světové televizní žurnalistiky a byla schopna tuto zkušenost v modifikované
formě ve prospěch České republiky přinést do Čech. Kytka měl nové, neotřelé
nápady a v Británii se naučil, jak funguje demokracie a jaká má být
role sdělovacích prostředků v ní.
Ze sobeckých individuálních, partikulárních zájmů bylo v
realizaci tohoto projektu zabráněno a důvody byly zamlženy. Nevidím důvodu,
proč by se na to nemělo poukazovat, zvlášť pokud vyjde najevo, že Kytkův
vliv byl v českém kontextu tak výrazný, že ještě půldruhého roku po jeho
odchodu píší uchazeči o post šéfa České televize projekty podle jeho
reformních textů. Nevím, proč bych to nezdůraznil, zejména vzhledem k tomu,
že Kytka nemá žádné ambice nadále zasahovat do české televizní scény. Až se
dovím něco skutečně záporného o Ivanu Kytkovi, Václav Pinkava může být
ujištěn, že budou Britské listy první, kdo to zveřejní.
