Bude-li o tom rozhodovat internet, budeme mít méně zpravodajství než nyní

Toto je shrnutí článku známého britského rozhlasového a televizního novináře Johna Humphryse, který vyšel v neděli 6. února v týdeníku Sunday Times.

Internet má nyní moc úplně zlikvidovat denní tisk i televizi, jak jsme ji dosud znali.

Základní službou, kterou společnosti poskytují redakce zpravodajství rozhlasových a televizních stanic už po dobu několika generací je, že vytvářejí něco, co mohou všichni lidé vzájemně sdílet. Chceme si zapnout svět, kde máme všichni společnou zkušenost, vzniká pocit, že někam patříme. Chceme patřit na celostátní fórum. Zpravodajství nám v tom pomáhá.

Dosud to fungovalo, protože existoval jen omezený počet novinářů. A protože je v novinách omezený prostor pro tisk a v rozhlasovém a televizním pořadu je omezený čas, redaktoři musejí rozhodovat o tom, čemu dát přednost, a to s ohledem na čtenářskou, posluchačskou či diváckou veřejnost. Jedna věc je společná všech novinám: rády by všechny chtěly mít víc čtenářů.

Vstupujeme do éry, kde nebudou žádná časová omezení a zároveň vzniká doba, v níž denní tisk a rozhlasové a televizní pořady mainstreamových okruhů zaznamenají nevyhnutelný úpadek.

Předtím, než existovala televize, jsme se spojovali se společným světem prostřednictvím denního tisku. Mnozí se domnívali, že televize povede k zániku tisku: namísto toho vznikl mezi nimi vztah, který prospěl oběma.

Avšak denní tisk silně závisí na tištěné reklamě a internet odlákává inzerenty jinam. Je obtížné konkurovat něčemu, co je zadarmo.

Pro hlavní televizní zpravodajské pořady je konkurencí příliš mnoho nových televizních okruhů, které nabízejí příliš mnoho alternativ. A to jsme ještě nezažili, co bude znamenat příchod digitální televize. Budeme se sice stále asi dívat na televizi, ale už to nebude sdílená zkušenost, protože se všichni budeme dívat na něco jiného.

Bezpochyby budeme získávat stále větší množství zpravodajství z internetu. Internet má nyní moc úplně zlikvidovat denní tisk i televizi, jak jsme ji dosud znali. Mí optimističtější kolegové jsou přesvědčeni, že se to nestane, protože jsou noviny tak pohodlné - vzali byste si s sebou svůj čtecí internetový přístroj do metra? Odpovídám: proč ne, bude-li dostatečně malý?

Už nyní si můžeme přečíst v mobilních telefonech přehled aktuálních zpráv. Právě proto se stane konsorcium Vodafone-Mannesman takovým obřím monstrem.

A pak jsou tady elektronické noviny. Už se na tom pracuje. Budete si je moci složit a dát do kapsy, jako nynější noviny. Rozdíl je v tom, že je po přečtení nevyhodíte do popelnice. Vezmete si je domů a stáhnete si na ně zítřejší noviny. Nebo něco jiného.

Zásadním rozdílem je to, že vás nikdo nebude omezovat jen na to, co pro vás vybere šéfredaktor určitých novin. Vy budete vlastním šéfredaktorem a vaše volba informací a zábavy bude v podstatě neomezená.

To je všechno velmi hezké v tom smyslu, že to odstraňuje hranice a umožňuje nám vybrat si nejen, co chceme vědět, ale kolik o každém konkrétním tématu chceme vědět. Jistě jste si povšimli, jak často je nyní v (britských) novinách na konci článku poznámka, že další, podrobné informace jsou na internetu na té a té stránce. Ten proces už začal.

Ale pro sdílení informací, pro náš společný svět je to špatná zpráva. Na internetu je člověk jako jeden atom ve vesmíru, kde je nekonečné množství atomů.

Také je možné, že si budete vybírat informace pouze od jednotlivců či organizací, které se vám názorově zamlouvají. Pokud jste severoirský protestant z Portadownu, anebo severoirský katolík z Falls Road, za dvacet let si možná zvolíte jako zdroj informací o nejnovější etapě severoirského mírového procesu jen ten zpravodajský zdroj, s nímž budete souhlasit. Tak je možné, že budou naše informace omezenější a bigotnější než dosud.

I ty nejzaujatější dnešní britské noviny nabízejí širokou škálu informací, interpretací a dokonce i komentářů. Největší hodnotou tisku či mainstreamových rozhlasových a televizních pořadů ve vzkvétající demokracii je právě jejich schopnost informovat nás o věcech, o kterých třeba nevíme, které nás nezajímají anebo na něž nemáme názor.

Možná, že si kupujete bulvární deník The Sun, abyste se podívali na fotografie dívek nahoře bez na straně 3. Přesto si však přečtete pár článků a podíváte se na úvodník. Denní tisk nám poskytuje společné celostátní debatní fórum.

Takže moc nevěřte všem těm řečem, že nám internet poskytne nejlepší fórum pro demokratickou debatu od dob starého Řecka. Není vyloučeno, že efekt bude úplně opačný.