Změny ve vládě
Kolem výměny ministrů v české vládě panuje dokonalý chaos. Pouze se
spekuluje, kdo bude vyměněn, pouze se spekuluje kdy a pouze se spekuluje
proč. Někdo říká, že změny si vymínila ODS, jiní říkají, že dojde-li
k nim, pak z vůle sociální demokracie. Podle někoho budou k lepšímu, jiní
míní, že ničemu neublíží, a další že ničemu nepomohou.
Někomu ten
způsob, kdy se ministrům řekne, že budou odvoláni až poté, co se prezident
seznámí s jejich náhradníky, připadá etický, zatímco někomu jinému tentýž
přístup připadá problematický.
Nejhorší pak je to, že si na tuto situaci
zdá se zvykáme. Normální by přece bylo, kdyby ministr po nástupu do úřadu
řekl, co má v plánu, v čem míní pokračovat, co chce změnit. Pokud pak
v práci uspěje, není důvod ho měnit. Pokud se mu nedaří, omluví se a odejde
sám.
Pokud se mu nedaří a nedojde mu to, normální šéf ho upozorní, že
s jeho prací není spokojen. Jak ale máme rozumět tomu, že jeden
z místopředsedů vládní strany svěří novinářům, že (cituji): "Má tušení kdo
bude vyměněn", a o nejmenovaných náhradnících že "si myslí že to budou
plnohodnotné náhrady".
A jak máme rozumět jednomu z místopředsedů strany
opoziční, když sice neví, kdo z vlády odejde a kdo do ní přijde, a přesto
je přesvědčen, že pokud bude vyměněno ministrů pět, napomůže to pověsti
vlády a vzrůstu jejího kreditu, což je prý dobře pro tuto zemi.
Pro tuto
zemi by přece bylo dobré, kdyby v čele institucí stáli ti nejlepší
profesionálové, kteří jsou v této zemi k dispozici.
Praxe je ovšem
taková, že si u nás ministry, a to zpravidla bez konzultace se svou
stranou, vybírá její předseda z lidí, kteří na něj udělali dobrý dojem.
Pak by ale měl za ministry ručit a v případě, že v sedmi, či osmi
případech zjistí, že neměl šťastnou ruku, raději už nevybírat.
Vysílá se ve středu 9. února ráno.