Američtí studenti seminárními pracemi o pochybných rozsudcích smrti zachránili životy a rozpoutali veřejnou diskusi o trestu smrti

Když zadal profesor žurnalistiky na Northwestern University v Chicagu svým studentům úkol, aby nově prozkoumali celou řadu trestů smrti, vůbec ho nenapadlo, k čemu to povede. Nyní byli tři američtí odsouzenci k smrti osvobozeni od čekání na popravu, stát Illinois suspendoval popravy a není vyloučeno, že k témuž dojde po celých Spojených státech, napsal v úterý 15. února deník Guardian.

Otázka: Mohli by něco podobného dělat čeští studenti, třeba studenti žurnalistiky na katedře sociálních věd? Třeba v případech odsuzovaných Romů? Před lety mi jako reportérovi Svobodné Evropy řekla jedna česká právnička, zabývající se rehabilitací vězňů, vracejících se do občanského života, že se prý normálně usuzuje, že třicet procent vězňů v českých věznicích jsou nevinní lidé. Je to pravda? - Jenže na rozdíl od Spojených států by se asi čeští vyšetřovatelé sporných vězeňských případů nedostali k soudní dokumentaci. Nebo ano? Nechce se o to někdo pokusit? JČ

Na stále se měnící scéně amerického života neexistuje mnoho šiboletů tak pevně přetrvávajících, jako je drtivá podpora veřejnosti pro trest smrt. Žádný vážný kandidát na významnější politický úřad se v Americe neodvážil navrhnout, že by trest smrti měl být zrušen. To alespoň bylo konvenčním přesvědčením do doby před několika dny, kdy se stalo něco pozoruhodného: Spojené státy se začaly znovu zamýšlet nad popravami.

31. ledna vyhlásil ve státě Illinois moratorium nad popravami republikánský guvernér George Ryan, který byl předtím nadšeným stoupencem smrtících injekcí jako trest za vraždy. Toto šokující oznámení vyvolalo celou vlnu podobných výroků politiků: 15 ze 38 států, v nichž se provádějí tresty smrti, oznámilo, že bude existence trestu smrti znovu zkoumána.

Minulý pátek zahájila Janet Renová, generální prokurátorka, vyšetřování ministerstva spravedlnosti, které bude zjišťovat, jestli nejsou tresty smrti disproporčně vynášeny především nad černými občany. Téhož dne byl v Senátu předložen návrh zákona, který zlepšuje možnosti obžalovaných, aby před soudem prokázali svou nevinu. Tento týden uvažuje prezident Clinton o zavedení federálního moratoria a kandidáti pro nadcházející prezidentské volby, kteří všichni podporují trest smrti, jsou novináři systematicky veřejně dotazováni, co si o tom myslí.

Je to pozoruhodný vývoj co se týče politické otázky, o niž si lidé ještě před měsícem mysleli, že je zcela nezajímavá. Nejpozoruhodnější však na věci je, že ten nový zájem o otázku trestu smrti vyvolal univerzitní kurs několika studentů žurnalistiky v Chicagu.

V rámci svých seminárních projektů dostali studenti na Medill School of Journalism na Northwestern University za úkol prozkoumat celou řadu trestů smrti, založených na minimálním množství důkazů a na pochybných přiznáních. Vyšetřování studentů už vedlo k osvobození tří odsouzenců, kteří čekali na vykonání trestu smrti a také k osvobození pěti dalších, odsouzených k dlouhým vězeňským trestům.

Průzkum studentů vyvolal znepokojení, že trestanci, většinou černoši, jsou odsuzováni k smrti za zločiny, které nespáchali. Nikdo nebyl překvapen více než studenti, kteří - stejně jako většina občanů - předpokládali, že jejich spoluobčané přece nebudou odsuzováni k smrti bez stoprocentních důkazů. Podařilo se jim však prokázat, že celá řada rozsudků nebyla vůbec přesvědčivá.

"Jestliže je mi jednadvacet let a do školy ani moc nechodím, protože si musím vydělávat, a přesto se mi podaří prokázat, že odsouzenec je stoprocentně nevinen, pak to ukazuje, jak nedokonalý je celý soudní systém," konstatuje Shawn Armbrustová, bývalá studentka na Medillu.

Armbrusová studovala případ, který se stal nejnovějším úspěchem této studentské třídy. Podařilo se jí osvobodit Anthonyho Portera, který strávil 16 let ve vězení a za pouhých padesát hodin měl být popraven smrtící injekcí. Avšak studenti dokázali, že případ proti němu byl založen na křehké stavbě lží, nekompetence a zlé vůle. Obrovský skandál, který v této věci posléze vyvolaly sdělovací prostředky, vedl nakonec guvernéra Ryana, aby suspendoval vykonávání trestů smrti.

Když byl poprvé v roce 1998 předán Porterův případ Armbrustové a skupině dalších studentů, neměli moc názor na to, jestli je vinen či nevinen. Jejich učitel, David Protess, je velmi pečlivý vyšetřovatel a aktivista, kterému se mnokrát podařilo prokázat nesprávný rozsudek, ale jeho kritikové poukazovali na to, že zastává příliš vášnivé názory na věc trestu smrti a že tedy není úplně objektivní.

Porter byl uvězněn v roce 1972 za vraždu dvou teenagerů v jednom chicagském parku. Vždycky tvrdil, že je nevinen, a neexistovaly fyzické důkazy, které by jeho vinu potvrzovaly, ale očitý svědek svědčil, že viděl, jak Porter na mladíky vystřelil, a to stačilo, aby byl odsouzen k trestu smrti. Profesor Protess řekl svým studentům, aby prostudovali veškeré soudní záznamy a vystopovali celý případ od samého začátku. A tak v listopadu 1998 se Armbrustová a její přátelé vydali do onoho parku v jižním Chicagu - čtyři bělošští univerzitní studenti do chudinské, většinou černošské čtvrti.

"Netušili jsme, co tam najdeme," říká Armbrustová. "Postavila jsem se na místo, kde došlo k vraždám. Ostatní se postavili na místo, kde stál ten svědek, a neviděli nic. V cestě byl železný plot."

Jeden student pak navštívil svědka, Williama Taylora, v přítomnosti Paula Cioliona, soukromého detektiva a bývalého policisty, Protessova přítele, který pomáhal s vyšetřováním studentů. Za pouhých dvacet minut odvolal Taylor své svědectví, že mu policie "vyhrožovala a zastrašovala a nutila ho", aby identifikoval Portera.

Protess ale věděl, že zrušení svědectví korunního svědka nebude stačit na to, aby byl zrušen trest smrti nad Porterem. "K tomu bylo zapotřebí přiznání skutečného vraha," uvedl. Studenti se stoprocentně věnovali vyšetřování případu, zrušili dovolené a přestali chodit na jiné přednášky, seděli a studovali transkripty a staré nahrávky ze soudní síně. Byl to zjevně proces, který byl výsměchem spravedlnosti. "Dvakrát jsem si povšimla, že soudce na pásku žádá nějakého zřízence, aby vzbudil obhájce, protože usnul," konstatovala Armbrustová.

Studenty zaujali dva místní lidé, Alstory Simon a jeho manželka Inez Jacksonová, kteří byli vyslýchání policií po vraždách a kteří odjeli o dva dny později z města. Nalezli Jacksonovou daleko ve státě Milwaukee, kde byla nemocná na AIDS, a vzali ji na večeři do místní restaurace.

"Řekla, že ji Alstory bil, a že jednou na ni vytáhl revolver, ale že už má od něho pokoj," vzpomíná Armbrustová. "Dívala se na mě pořád a zdálo se, že je přítomno něco nevysloveného. A pak najednou David Protess řekl: 'My víme, co se stalo té noci v tom parku.' Umlkla. Řekla, že slyšela vedle sebe výstřely a že ji pak Alstory odtamtud odtáhl a řekl, aby držela hubu, nebo že ji zastřelí. Má rodina žije v Milwaukee, a tak jsme ji vzali k mým rodičům a Paul Ciolino nahrál její přiznání. Řekla, že ji spadlo břemeno s duše."

Studenti se pak vrátili do Chicaga a hledali Alstoryho Simona. "Ze zpětného pohledu to byla pěkná pitomost, ale tehdy se to zdálo správné," říká Armbrustová. Simon se studenty promluvil, zjišťoval, co vědí, ale popřel, že s věcí má cokoliv společného. Ale Ciolino cítil, že váhá, a čtrnáct dní poté ho znovu navštívil v pět hodin ráno. "Vzbudil jsem ho a řekl jsem mu, že spěchám. Ukázal jsem mu výpovědi a on se docela rychle přiznal," řekl Ciolino.

O dva dny později byl Porter na svobodě. Po šestnácti letech v cele smrti běžel rovnou za Protessem a zdvihl ho do vzduchu. Totéž udělal Armbrustové a  studentům, kteří se shromáždili kolem věznice. "Jsem nesmírně dojat," řekl Porter. "Byl jsem ve vězení tak dlouho, tak dlouho jsem se snažil bojovat o život. A ti lidi se mě snažili zabít. Ti podvodničtí policajti na mě svalili falešné obvinění. Na pravdě jim nezáleželo. Tolik mě to bolelo. Můj život je v troskách."

Porter má právo žalovat stát za nespravedlivé uvěznění, ale navzdory důkazům o jeho nevině jsou byrokratické překážky obrovské. Jediné peníze, které dostal, bylo 5000 dolarů od filmového producenta, který se zajímá o práva na jeho životní příběh. "Jen v Americe jsme nuceni záviset na Hollywoodu, na hollywoodském producentu, který poskytne odškodnění člověku, který byl neprávem odsouzen," konstatuje Protess.

Od té doby, co byl ve státě Illionis v roce 1977 zaveden trest smrti, bylo třináct odsouzenců k smrti posléze osvobozeno, protože se ukázalo, že byli nevinní. Bylo to více lidí, než kolik jich bylo ve skutečnosti popraveno. Žádný státní žalobce ani policista nebyl obžalován ze zkreslování či falšování důkazů.

Protessovi nynější studenti analyzují nyní dva případy odsouzenců k smrti ve státě Illinois, o nichž je Protess přesvědčen, že jsou nevinní, a příští rok chce Protess studovat případy jinde ve Spojených státech.

Kampaň, kterou zahájil Protess, se zřejmě rozšíří, neboť podobné projekty nyní zahajují i jiné univerzity, vyučující žurnalismus a právo, Protess je však varuje, že projekty tohoto druhu jsou pro studenty neobyčejným zatížením. Protess dostal od jednoho studenta nedávno dopis: "Pořád se mi zdá o smrti." Nejhorší je, když se studentům nepodaří zabránit popravě. V květnu 1995 byli Protess a jeho studenti přesvědčeni, že mají dostatečné množství důkazů, aby zpochybnili trest smrti vynesený nad Girviesem Davisem. Ani v tomto případě neexistovaly žádné písemné důkazy a Davise, černocha, odsoudila stoprocentně bělošská porota na základě přiznání. Jenže Davis byl negramotný a nemohl to přiznání napsat. Protessův seminář také zjistil, že Davis podepsal přiznání skoro ke všem neobjasněným zločinům v oblasti, včetně tří vražd, o nichž úřady posléze přiznaly, že je nemohl spáchat.

Avšak navzdory zoufalým prosbám Protessovým - dokonce i jednoho porotce, který se vyjádřil, že by Daviese býval neodsoudil, kdyby věděl, že je negramotný - tehdejší guvernér státu Illinois Jim Edgar rozsudek schválil Davies byl popraven injekcí. Studenti, kteří se toho večera sešli v domě svého učitele, to nikdy nezapomenou. Jedna studentka, Lara Flintová, která nyní studuje právo ve Washingtonu, vzpomíná: " Girves nám zatelefonoval asi v devět hodin a byl orpavdu přátelský a  řekl, že je vděčný za tu práci, kterou jsme udělali. Bylo to velmi emocionální a hodně těžké, protože jsme věděli, že stát prostě někoho jen tak zabije."