K diskusi Motl - Cihelková: Nejsem přítelem osobně zaťatých
příspěvků
Lubomír Fendrych je autorem a editorem pravidelné přílohy
Neviditelného psa Hudba a
zvuk.
Nejsem přítelem
takových osobně zaťatých příspěvků, jak předvedl pan Motl. Podle mne to
neslouží ani popularizaci vědy, ani vědeckým diskusím. Nejsem z toho
oboru, jen jako redaktor jsem dělal většinou muzikologicé - tedy vědecké
texty takže si dovoluji říci, že takto laděné příspěvka by se tisknout
neměly. Podle mne existují určité hranice dané obecnou slušností -
a chcete-li z racionálního hlediska tedy i snahou o produktivitu tištěného
slova.
Když otisknu něco, co druhého nutně musí namíchnout, tak ten se
samozřejmě brání - a odborná disputace problému bývá v háji. Pak je
škoda papíru, pardon obrazovky.
Nemějte mi za zlé - je mi přes sedmdesát a vím, že času je na
světě málo, škoda ho takhle vyplýtvat.
Hádat se to ano, urputně to také - přinášet námitky vyracející
(podle pana Poppera) tu či onu teorii by však měli nejen takzvaní
odpůrci, ale i sami tvůrci oné teorie.
A pokud jde o pochybení, takzvané blbosti, pak je dobré uvážit, zda
nevyplývají třeba z jiného pohledu na věc.
Podle mne ono vidění světa, které hájí pan Motl - a je zdá se
většinovým, vyžaduje stejnou porci víry - když totiž dojde na otázky
zásadní, přesahující běžnou agendu onoho vědního oboru -jako u těch,
kdož věří v prvotního hybatele či jak by to bylo možno nenábožensky
nazvat.
Myslím, že jsou i jiní fyzici - skutečně tvůrčí, s fantazií a
schopnosti nedůvěřovat tomu, čeho bylo dosaženo. No raději dost.
Jen jsem chtěl naznačit vlastní laický názor na morálku v diskusích
i na tak trochu navěc samu.
Nechci se ale zaplétat do diskusí v nichž jsou vidět především zuby
a až někde
hodně daleko věc, o niž by mělo jít především.
A tohle je tak trochu i na Vás: ono tohle bývá v Britských listech
dosti časté.
Nevadí mi vyhraněnost názorů, nekonformnost tvrzení. To je vzhledem
ke stavu českého tisku moc fajn. Vadí mi bohorovnost a dogmatičnost, s
níž často bývají hlásány... určitá nesnášenlivost, připomínající mi
Klause. Asi to je už naše domácí nemoc.
PS. Měl bych nějaké připomínky i jinak, například ke klubu či co
to je Sysifos (?) - tam maji velice dobre zasady, ale jdou do toho jako
slon v porcelanu. Pripomínaji mi sektu, která chce zachraňovat všechno
kolem hlava nehlava. Je v tom skryto hodně pýchy.
A paní Julianě: i když někdo není fyzik, přece jen rozezná, jestli ony
pravdy hlásá pouze s oprávněným a už tím sympatickým nadšením, nebo s
vášní dogmatika, který musí mít vždy pravdu. Já vím, on obsah páně
Motlova projevu - myslim toho o fyzice - lahodí jejímu přesvědčení, ale
kolik ještě bude revolucí ve vědě i fyzice, kolikrát se ještě změní
paradigma... a stále tu a nejspíš pořád budou ty otázky zásadní, které
zodpovídat může pouze víra: v nejsvětější hmotičku, nebo v nějakého
pánbíčka - bílého, žlutého.... Obojí je podle mne špatně. Takhle snad
přece problém nezní.
Dejme do práce - bez zbytečných emocí, zkoumejme vsechno, co se zkoumat
dá, nevylučujme předem nic - pak snad někdy k něčemu dojdeme.
Řekl bych, ze skeptik má byt skeptický hlavně vůči sobě, zvlášť když
chce svou skepsi naordinovat jiným.
Asi je možné nahradit slovo skeptik také slovem vědec, ale třeba i
"náboženský fanatik".
Jenže v praxi je zrovna tento požadavek splnitelný jen těžko - pro
každého z nás.
A nekterym fyzikum bych rad poslal vzkaz
NE VŠE, CO JE DŮLEŽITÉ, LZE SPOČÍTAT,
NE VŠE, CO LZE SPOČÍTAT, JE DŮLEŽITÉ
ALBERT EINSTEIN
A za sebe coby muzikanta a muzikologa bych dodal, že fyzika opravdu, ale
opravdu není všechno.Tam, kde by byla vším, bych žít nechtěl. Naštěstí
patent na rozum ani na konečné vysvětleni světa zatím nikomu udělen
nebyl, natož pak obecně uznán.
Doufám, že jediný, jednotný zákon všeho
(nebojakxetojmenuje) nejenže nebude nalezen, ale že ani neexistuje -
aspoň ne v tomhle
vesmíru...
Zdraví Lubomír Fendrych
