Systematické zneužívání dětí v dětských domovech v severním Walesu

V úterý byla v Británii zveřejněna podrobná zpráva nezávislého analytického týmu, v jehož čele stál Sir Ronald Waterhouse, která dokazuje, jak byly děti v britských dětských domovech obětí dlouhodobého sexuálního, fyzického a emocionálního zneužívání. Britský tisk věnuje šokující analýze mnoho stran. Může k něčemu podobnému docházet v dětských domovech v České republice? Zjistí to někdo?

Zaku Saviovi byly pouhé čtyři roky, když byl umístěn do dětského domova. Před čtrnácti dny, píše deník Independent, ve věku třiceti let, se pokusil potřetí spáchat sebevraždu.

Saviův život je narušen zneužíváním, jehož obětí se stal v dětském domově ve městě Bryn Alyn v severním Walesu. Alespoň dvanáct dalších lidí, kteří prošli systémem dětských domovů ve Walesu, bylo tou zkušeností natolik ztraumatizováno, že spáchali sebevraždu.

Tento týden se Savio zotavuje z pokusu o sebevraždu v nemocnici a tento týden byla také zveřejněna analýza týmu bývalého soudce sira Ronalda Waterhouse, dosud nejrozsáhlejší vyšetřování zneužívání dětí v britských dětských domovech.

Analýza "Lost in Care" má 937 stran, stojí 76 liber a zaznamenává důkazy fyzického a sexuálního násilí v dětských domovech v severním Walesu od 264 svědků a v 311 písemných podáních. Vláda okamžitě oznámila, že se zahajuje pátrání po 28 osobách, jmenovaných ve zprávě, které se dopouštěly fyzického a sexuálního zneužívání dětí a které dosud nebyly zatčeny.

Celkem jmenuje zpráva 200 osob, včetně činitelů komunálních úřadů, kteří jsou ale obviněni jen z nekompetentnosti a nikoliv ze zneužívání dětí. Pětadvacet osob bylo za zneužívání dětí odsouzeno do vězení.

Výtisky zprávy, která obsahuje 500 000 slov, budou umístěny do všech britských veřejných knihoven a vláda uvažuje o tom, že zprávu umístí i na internet, aby se lehčeji hledaly dosud nezjištěné osoby. Zpráva bude také rozeslána do všech organizací britské policie (v Británii neexistuje centrální řízení policie, ale jen jednotlivé nepropojené regionální policejní organizace, aby nemohl vzniknout policejní stát), do nemocnic, dobrovolným organizacím ve veřejném sektoru a místním výborům na ochranu dětí.

Stovky obětí budou žádat u soudu o finanční odškodnění. Očekává se, že toto odškodnění bude stát miliony liber.

Analýza doporučuje celou řadu důležitých inspekčních opatření pro provoz dětských domovů.

Vyšetřování nařídil v roce 1996 William Hague, když byl v tehdejší konzervativní vládě ministrem pro Wales. Pracovníci z dětských domovů v hrabství Clwyd byli odsuzování za sexuální zneužívání dětí už od roku 1976. Ale celkový skandál odhalila až Alison Taylorová, ředitelka dětského domova v Gwynnedd, která šla se svými stížnostmi až k nejvyšším politikům. Celá záležitost byla dlouhá léta pracovníky dětských domovů potlačována. Vyšetřování nyní původně vznesená obvinění od Alison Taylorové "velkou měrou potvrdilo".

Zpráva líčí všechno, co si člověk dokáže představit, a mnoho věcí zcela nepředstavitelných, napsal list Guardian. Většina pozornosti je věnována sexuálnímu zneužívání chlapců zaměstnanci dětských domovů a pedofily zvnějšku, ale i zaměstnankyně dětských domovů sexuálně zneužívaly děti obojího pohlaví. Většina obvinění se týká fyzického a emocionálního násilí, včetně bití a škrcení dětí, jejich zastrašování a ponižování. Mezi tresty bylo například drhnutí podlah kartáčkem na zuby, anebo vykonávání zahradnických prací příborem. Vyšetřovací tým dospěl k závěru, že kvalita péče o děti a standard jejich vzdělávání byl ve všech vyšetřovaných dětských domovech hluboko pod přijatelnou úrovní.

Dětský domov, který byl peklem

Zvenku to vypadalo jako tradiční alžbětinské šlechtické sídlo, ale děti, které bydlely v dětském domově BrynEstyn v severním Walesu, byly v očistci, praví analýza největšího dětského sexuálního skandálu, jaký kdy byl odhalen v Británii.

V letech 1974 - 1984 se stal Bryn Estyn "nejhorším střediskem zneužívání dětí v severním Walesu po dobu 10 let, aniž by si toho zvenku kdokoliv povšiml."

Po registraci 259 stížností a po vyslechnutí bolestného svědectví 129 lidí dospěl tribunál k závěru, že v ubytovnách tohoto dětského domova docházelo v letech 1974 - 1990 k intenzivnímu sexuálnímu zneužívání chlapců. Občas, méně častěji, docházelo i k sexuálnímu zneužívání dívek. Dva čelní pracovníci tohoto dětského domova, Peter Howarth a Stephen Norris sexuálně zneužívali chlapce v Bryn Estynu a Norris posléze do roku 1990 v dětském domově v Cartrefle. K sexuálnímu zneužívání dětí docházelo dále v celé řadě dalších dětských domovů ve Walesu.

Howarth byl v červenci 1994 odsouzen za své sexuální trestné činy k deseti letům vězení. Zemřel v dubnu 1997.

Doporučení zprávy

Zpráva obsahuje 72 doporučení. Má být jmenován nezávislý komisař pro Wales pro dohled nad právy dětí. Jeho úkolem bude monitorovat, že fungují procedury pro stížnosti dětí. Každé oddělení sociálních služeb musí jmenovat řádně kvalifikovaného a zkušeného činitele pro stížnosti dětí, schopné jednat v zájmu dětí.

Dítě, které se stalo obětí zneužívání, nemá být převedeno do jiného dětského domova, pokud to není v jeho nejlepším zájmu.

Musejí vzniknout jasné procedury pro odhalování sexuálního a jiného zneužívání dětí. Pokud zaměstnanec dětského domova nebude informovat vyšší úřady o zneužívání dětí či o podezření, že k němu dochází, bude s ním zavedeno disciplinární řízení.

Každé dítě v dětském domově bude muset mít příslušného sociálního pracovníka zvnějšku, který ho bude navštěvovat ne méně často než jednou za osm týdnů.

Kevin Maher, 31, se dostal do dětského domova, když mu bylo pět let, když se jeho rodiče rozešli. V 11 letech ho převedli do nyní notoricky známého dětského domova Bryn Estyn, kde brzo začal trpět tamějším režimem.

Vypovídá: "Nebyl jsem nikdy sexuálně zenužíván, ale prostě mě fyzicky neustále tloukli." Jednou mu dva dozorci v dětském domově dali ruce za záda a střídavě ho kopali do prsou. Viděl jednoho zaměstnance dětského domova, jak vtlačil obličej jeho kamaráda do hromady střepů z žárovky, kterou náhodou rozbil. "Byl to můj nejbližší přítel. Oběsil se, když mu bylo 27."

Keith Gregory, 42, který byl v Bryn Estynu v letech 1972 - 1974, vypovídá, že byl denně bit. Poslali ho do dětského domova, že utíkal ze školy. "Bili mě rákoskou pod koleny a na krku. Bylo to systematické bití za malé přestupky. Nutili nás, abychom běhali řadou puštěných sprch, jedna byla vždy vařicí a druhá ledově studená. To vždycky trvalo hodinu. Když jsme zpomalili, bili nás rákoskou. Poslali mě tam, abych začal chodit do školy, ale už jsem do školy nikdy nešel."

Když se Katrina konečně dostala k záznamům o jejích letech v dětském domově, jedna věc se jí zdála divná. Většina jmen ostatních dětí, které s ní byly v celé řadě dětských domovů v severním Walesu, kde docházelo k násilí, byla začerněna. Pak jí došlo, že nezačerněná jsou jména těch dětí, které jsou dnes mrtvé. Už jim nic nemůže uškodit.

"Zdá se, že přežily ty, kterým se podařilo dostat se ze severního Walesu," uvedla. I když ona sama přežila, v tom smyslu, že má ukončené vysokoškolské vzdělání a dva syny, je poškozená. Osm let chodí na psychoterapii.

Katrinin příběh není zdaleka nejhorší. Nikdy nebyla znásilněna ("vypadala jsem příliš jako kluk") a nikdy ji nikdo do vaginy nestrkal kramli nebo nohu od židle. Avšak byla pravidelně bita, ponižována a od té doby, kdy se poprvé ve věku 18 měsíců octla v dětském domově, ji byla odepřena lidská hřejivost a láska.

"Začala jsem se bát styku s druhými lidmi. Jediný kontakt, jaký jsem kdy měla, byl trest," říká. "Nikdy mě nikdo jako dítě nevzal do náručí, nikdy, nikdy nikdy." (Jak jsou na tom v tomto smyslu asi děti v českých děts kých domovech? JČ)

Než získala loni své spisy - musela o ně příslušné orgány zažalovat - si Katrina nikdy nebyla jistá, proč skončila v dětském domově. Často přemýšlela o tom, jaký děsný zločin spáchala.

Složka potvrzuje, že její matka, která vychovávala děti sama a podle zpráv sousedů přijímala doma pravidelné pánské návštěvy, souhlasila, aby byly obě její dcery dány do dětského domova. Matka na následujících dvanáct let zmizela a děti taky, do systému, zdánlivě odříznutého od ostatního světa.

V roce 2000 je obtížné hodnotit dnešními měřítky úroveň péče v dětských domovech před třiceti lety . Ale bití a zavírání dětí za trest, k němuž docházelo každý den v dětském domově jménem Upper Downing ve Whitfordu ve Walesu, bylo nepřijatelné podle všech měřítek. Ovšem, jak se ukázalo, připravilo to obě sestry na to, co mělo teprve přijít.

Z Upper Downing šly obě dcery na sedm let do rodiny, která je adoptovala. Vstřícné rodinné prostředí to nebylo. "Měli dospělé děti a když jste se nechovali poslušně, jedno z nich na vás přišlo a začalo vás kopat, tlouct vás po celé místnosti, že jste zlobila jeho matku. A pořád nás ukazovali kolem, jak že pomáhají společnosti. Katrina nebyla v této domácnosti znásilněna, ale její sestra ano. Dohližitelské služby nic toho nikdy neobjevily: ve složce se jen praví, v jakém krásném domě obě dcery žijí.

Pak byla Katrina poslána do dětského domova v Llanelwy. Byla tou dobou už teenager a moc si z toho nepamatuje. Je to asi proto, že jí byla pravidelně podávána sedativa: valium, prášky na spaní a další léčiva, jejichž účelem bylo omezit její údajně "divoké" chování. Nakonec odtamtud utekla.

Trestem za útěk bylo to, že byla poslána do polovězeňského dětského domova Little Acton ve Wrexhamu. Tam, říká Katrina, se odehrávala spousta sexu mezi dětmi a zřízenci dětského domova - svolného i násilného.

"Nebylo tam vůbec žádné soukromí. Nedaly se zamykat koupelny, takže se na vás dívali muži ve vaně. A děti se při prohledávání musely svlékat donaha. Slyšela jsem, jak si holky stěžují na zřízence, ale nikdo tomu nevěřil a nikdo to neposlouchal."

Nakonec Katrinu poslali do "ubytovny pro mladistvé zaměstance" ve Flintu. Nezůstala však dlouho v přiděleném zaměstnání, poslal ji zpět jeden místní farmář, protože s ním nechtěla spát, a tak ji poslali k psychiatrovi. Ten diagnostikoval její chování jako "normální rebelii mladistvých".

Nakonec, i když pozdě, začal systém pořádně fungovat. Jedna sociální pracovnice se o Katrinin případ začala zajímat a našla jí ubytování v přátelské rodině. "Poprvé v životě se mnou začali zacházet jako s člověkem. Řekli, 'Jsi chytrá, hezká holka.' Divila se tomu.

Podporovali ji, aby rozvinula svůj talent na kreslení a  Katrina začala chodit do večerních kursů. I když neměla úplnou kvalifikaci, přijali ji k univerzitnímu studiu a získala v oboru kunsthistorie slušný univerzitní diplom. Nyní pracuje jako terapeutka a mimo jiné učí kreslit děti z dětských domovů.

Ve snaze zpětně si doplnit svůj život si právě Katrina udělala maturitu z angličtiny. Jiné mezery v jejím životě nejsou tak lehce zaplnitelné: například nemá vůbec žádnou fotografii sama sebe z dětství. Se svými syny vždycky bydlela jen v krátkodobém ubytování a přiznává, že je pro ni obtížné udržet si dlouhodobý vztah k osobě druhého pohlaví.

Když bylo Katrině 18 let, komunální úřad okresu Clwyd jí poslal 8 liber (480 Kč) pro začátek do dospělého života. "Měla jsem jim říct, 'Strčte si to někam.' Opravdu lituju, že jsem to neudělala."