Racionalisté a tvůrčí myslitelé
Jak vidno, rozdělili jsme se na tupé racionalisty a ty "skutečně
tvůrčí,
s fantazií a schopnosti nedůvěřovat tomu, čeho bylo dosaženo". Chtěl
bych se v této souvislosti zeptat Lubomíra Fendrycha, co říká
následující větě:
"Věrné naše milování" z Prodanky je gregoriánský, rokový, dodekafonický
chorál, který složili Luis Armstrong spolu s Mozartem pro Lucii
Bílou.
Je to dostatečně nesmyslné, nemožné, muzikologicky nevědecké, hovadné? Je
to tak strašné, že Vás
okamžitě napadne, že ten Novák musí být vůl, který žvaní o něčem, čemu
nejen nerozumí, ale nemá o tom ani šajn? A když mě opravíte, co řeknete
na mou odpověď, že přece mám nárok na vlastní názor a koneckonců Vaše
tvrzení, že byl nějaký Smetana a Armstrong se s Mozartem nikdy nesetkal,
je založeno pouze na víře?
Buďte ujištěn, pane Fendrychu, že Vaše zděšení je jen stínem hrůzy,
kterou ve mně vzbudil elaborát sl. Cihelkové. Je asi nemožné Vám
dokázat, že oprávněné hrůzy. Tak mi nezbývá, než Vám to předložit k
věření.
Existují vědy exaktní, které pracují s exaktními "tvrdými" a
ověřitelnými daty, hypotézami a teoriemi (třeba fyzika, astronomie
nebo chemie) a vědy, které
snad jsou také vědami, ale více se blíží umění (historie, muzikologie a
spousta dalších).
Existuje určitě spousta možností, jak interpretovat "Devátou", jak
vykládat Máchův Máj nebo Joyceova Odyssea. Existuje také nekonečně
způsobů, jak vypočítat 2+3. Na rozdíl od výkladu Máje však jen jeden
z nich je správný. Takže 2+3 je 5, a ne 7, 1024 nebo kostra z tuňáka.
Rovněž derivaci funkce, nosnost pilíře nebo potřebnou
dávku léku můžete spočítat libovolně. Pokud to ale spočítáte špatně,
no, pořád se nemusí dít nic víc, než že Vás vyhodí od zkoušky. Když
ovšem šlo o zkoušku. Pokud ta postmoderní konstrukce někomu nespadne
na hlavu nebo neotrávíte dítě dávkou, jež by byla i pro metrákového
chlapa koňská.
Psal jsem tady o jazyku matematiky jako jediném vhodném pro popis
objektů a jevů, které reálně existují, ale existují zcela mimo naši
běžnou zkušenost a jsou tedy běžným jazykem nezachytitelné a
nepopsatelné a pro n8s nepředstavitelné. Možná je to složité a možná
bude vyhovovat spíše analogie.
Představte si, že nejde o matematiku, ale nějaký exotický jazyk, třeba
čínštinu. Takový S. Hawking, geniální fyzik, by v tomto přirovnání byl
rodilý mluvčí s výborným klasickým vzděláním. Člověk, který v daném jazyce přímo
myslí.
Obyčejný fyzik, který v oboru pracuje, bude člověk, který čínštinu
dobře či hůře ovládá, a tedy Hawkingovi snadno či méně snadno rozumí.
Bývalý fyzik (třeba já), pak někdo, kdo se kdysi
čínsky učil a s pomocí slovníku a za značného úsilí dokáže něco přelouskat.
Poučený laik (sl. D.C.) nezná ani základy jazyka, neví jak se
konstruují znaky, ale přečetl si Zpěvy staré Číny v překladu Bohumila
Mathesia, a na základě této "hluboké" znalosti vytváří dalekosáhlé
závěry o vývoji čínské, japonské a korejské kultury v minulosti,
současnosti i budoucnosti.
Konec legrace.
Moderní svět (včetně postmoderních žvanilů) by neexistoval bez závěrů tvrdých
věd. To, že si můžeme mailovat, mobilně telefonovat, psát na počítači
texty (doplň dle libosti) souvisí velmi úzce se správnou (tedy tupě
racionální až racionalistickou) interpretací kvantové mechaniky. Jdete-li
na výlet podle
GPS, využíváte nejen kvantovku, ale také praktické důsledky teorie
relativity. Výroba eletřiny v jaderných elektrárnách stojí a padá s
vědeckou interpretací jaderných sil... Že by zde byl
důvod iracionální nenávisti zelených k Temelínu?
Na závěr ještě jednu osobní poznámku. Panu Motlovi je hej!
Postmodernističtí blábolilové se obvykle deklarují jako levičáci (jakým
právem?) a to pro něj může být dalším důkazem nesmyslnosti levicové
orientace. Ale co já?
