čtvrtek 17. února O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Výzva k diskusi: Mladí lidé v České republice: Kde máme bydlet? (Vladislav Kruťák) Jak je tomu v českých dětských domovech? Skandál v Británii: Systematické zneužívání dětí v dětských domovech v severním Walesu Evropská politika: Rakousko, KDU-ČSL, izolace a solidarita (Ivan Hoffman) Česká politika: Havel v Evropském parlamentě (Ivan Hoffman) Sdělovací prostředky a řeka Tisza: Novináři všech zemí, ztraťte se (Ludvík Vavřina) Zápisky z Británie: Poslední týden ve Skotsku (Rudolf Merkner) Věda, Motl, Bůh a Cihelková: Věda není neomylná: Diskuse o Bohu se zvrhla ve frašku (Jiří Drašnar) Racionalisté a tvůrčí myslitelé (V. Novák) Privatizační a právní vakuum je horší (Karel) K polemice Cihelková - Motl (Bob Štěpánek) Ještě k panu Novotnému (Miloš Zahradník) Na čem stojí matematika (Josef Bukač) Pan Štemberk na prahu 21. století (Luboš Motl) Ekologie: Obnovitelné zdroje energie - spolupráce a integrace Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Luboš Motl

Předem chci poděkovat mnoha čtenářům za souhlasné a často zároveň inspirativní reakce, které mi zaslali, jakož i mým kritikům za jejich zajímavé články. Ne na všechny se dostalo, omlouvám se.

Feudalismus už dávno skončil, ani církev už dnes ve vyspělém světě neurčuje, co se děti učí ve škole, a také nemá moc upalovat lidi. Středověké názory však mezi námi žijí nadále a podílejí se na velké rozmanitosti pohledů na svět, kterými se lidé dnešního moderního světa mohou pochlubit. Zaplať pánu Bohu, vládne svoboda tisku, a tak jsme si mohli přečíst i "teistický" článek pana Jaroslava Štemberka. V této úvaze rozeberu tento jeden konkrétní anachronismus.

Pan Štemberk reaguje na hezkou řádku předchozích autorů. Panu Jírovcovi si stěžuje, jak málo prostoru měli a mají "teisté" (lidi s názorem podobným panu Štemberkovi) v médiích a jak by měli mít více času, protože definovat Boha je těžší než zdůvodnit ateismus (autor má asi dojem, že polovina článků v médiích obhajuje ateismus); zároveň tvrdí, že by nemělo být pravidlem, že mají "teisté" více času. Zmatený čtenář to nemá jednoduché, pokud chce pochopit, co chtěl pan Štemberk opravdu vyjádřit. Autorovi budiž omluvou, že to také nemá jednoduché: potřebuje totiž vecpat středověké mýty do tisku v roce 2000, aniž by bylo zjevné, že chce vecpat středověké mýty do tisku.

Panu Obereignerovi autor vysvětluje, o kolik byly ateistické režimy krvavější než režimy nábožensky fundamentalistické. Podle nejen mého přesvědčení existovaly jak teistické, tak ateistické zrůdné režimy, jistá forma argumentace, která se snaží dokázat opak, však člověka nutně praští do očí. Autor srovnává množství mrtvých ve Španělsku mezi roky 1936-1939 s lidmi povražděnými španělskou inkvizicí, kterých bylo méně. Jaksi mu nevadí, že ve Španělsku v uvedených letech 20.století řádila občanská válka, ani to, že ve 20.století žilo ve Španělsku poněkud více lidí než v dobách inkvizice (dnes žije ve Španělsku asi 40 miliónů lidí, ve středověku kolem 7 miliónů - počítám-li velkoryse i Portugalsko, asi šestkrát méně, percentuálně si tedy inkvizice vyžádala trojnásobek obětí proti občanské válce, byť na to měla trochu delší čas).

To přece nevadí, hlavní je předložit působivý pseudoargument, za který Bůh pana Štemberka jistě pochválí. Věřím však tomu, že si většina čtenářů uchová odstup a vědomí, že nejen občanská válka, ale i inkvizice znamenala velké trauma; nástup španělské inkvizice kromě toho znamenal velký kulturní propad ve Španělsku, muslimové byli skutečně dále. A dlouho by se dalo mluvit o tom, jak se inkvizice postarala o vyhnání 2 miliónů Židů a 3 miliónů muslimů ze Španělska; srovnejte s celkovým počtem obyvatel 7 miliónů. O hrozivé netoleranci tehdejších křesťanů se lze dočíst hodně a je třeba velké neznalosti nebo arogance, pokud křesťan zmíní křesťanský teror ve Španělsku jako pozitivní příklad.

Je alespoň možné souhlasit s autorovou interpretací papežova prohlášení o Mistru Janu Husovi i s tvrzením, že katoličtí teologové přijímají běžně evoluční teorii. Poslední bod panu Obereignerovi tvrdí, že Lutherova zásada "sola fidei" nebyla Obereignerovým spolupracovníkem (který mně, přiznávám, jaksi unikl) správně vyložena a dokazuje to sedmou kapitolou Matoušova evangelia (nejsem si jist, zda jsou uvedené verše těmi nejrelevantnějšími). Tento způsob argumentace je podle mě na prahu 3.tisíciletí, ať se na mě Bůh ani Matouš nezlobí, poněkud zábavný - už proto, že vhodnou manipulací lze s Biblí v ruce obhájit téměř cokoliv, přesto si dovolím kromě úsměvu přidat pár vět.

Luteránští reformátoři uctívali slogan, který se skládá ze dvou částí: "sola fidei" - totiž "pouze víru" jako cestu k Bohu - a "sola scriptura" - totiž "pouze Písmo" jako zdroj autority a poučení. Od této teze se odvíjí postoj k Bohu většiny protestantů i dnes; co se týče pocitů, jde jen o pevný vztah k Bohu, zatímco fakta a otázky je třeba doslovně zodpovídat podle Bible. Mám dojem, že si pan Štemberk "sola fidei" a jeho chybné spojení s "ve světle Písma" vymyslel - je jediným, kdo o "sola fidei" mluvil a chybně přeložil, možná jsem ale něco nepochopil.

K otázce, zda je řešení romské otázky, navrhované panem Burjanem, rasistické či nikoliv, se vyjadřovat nebudu, protože jsem nečetl všechny původní prameny a nemám ani dokonalý přehled o bantustanizaci v JAR před 20 lety. Mohu se tedy vrhnout na Štemberkovu kritiku mé úvahy - lépe řečeno mé osoby. Autor říká, že se v mém článku "vyskytuje nerozumnost a nepoctivost" a že "vzbuzuji dojem fyzika-fundamentalisty, který proto podceňuje jiné vědní obory - botaniku a filosofii; dostane-li se mimo rámec fyziky, působí spíše dojmem naivního nedovzdělance".

Chápu to tak, že autor neporozuměl hloubce úvahy o fatální závislosti fyziky na rovnováze mezi chladnými a nudnými fakty z experimentu a horkými spekulacemi, jejíž narušení zvrhne fyziku na filosofii, nebo na botaniku; slůvka jsou dobře volená, ačkoliv je jasné, že mohou třeba botanika-fundamentalistu bez smyslu pro humor urazit. Možná bychom si měli podobné bonmoty nechat pro posluchače, kteří je dokážou unést. Je mně přesto líto, že tuto úvahu nedocenil, a přesto měl kuráž otisknout o svém nedorozumění článek. Dokázal tím přinejmenším to, že neví, co je to fyzika, filosofie a botanika a čím se liší.

Jen aby nedošlo k nedorozumění, tahle hluboká metafora není z mé hlavy (kdyby byla, jsem na ni opravdu hrdý), nýbrž z hlavy profesora Michaela Turnera, předsedy Fakulty astrofyziky v Chicagu a jednoho z nejrespektovanějších žijících kosmologů dneška - například nositele Ceny Julia Edgara Lilienfelda - a velmi široce vzdělaného pána. Zajímalo by mě, jestli by autor prohlásil, že na něho působí dojmem "naivního nedovzdělance", i kdyby předem věděl, kdo je autorem. Buď jak buď, tahle propast mezi náboženskou filosofií, představovanou panem Štemberkem, a astrofyzikou dokládá, že se způsob myšlení "zapálených" křesťanů příliš nezměnil od dob, kdy katolická církev upalovala lidi za to, že se Země točí. Naštěstí se změnila jiná věc: lidé přesvědčení, že jsou astronomové poslové ďábla, už nemají exekutivní moc k vykonávání exekucí.

Hluboká metafora Michaela Turnera o fyzice, filosofii a botanice nemá za cíl urážet filosofy nebo botaniky. Odpor myslitelů, kteří nemají věci v hlavě úplně srovnané, ale dnes sotva něco změní na tom, že fyzika svá tvrzení srovnává s experimentem, čímž se dramaticky odlišuje od filosofie, ale zároveň není jen sbírkou izolovaných poznatků, čímž se odlišuje od toho, co Turner vtipně nazval "botanikou". Pro fyziku jsou obě tyto vlastnosti fatálně důležité a pan Štemberk svým osobním útokem ukazuje jen to, že podstatu lidského poznávání příliš nepochopil.

Z druhé strany jsem dojat Štemberkovým argumentem, odvolávajícím se na autoritu (...) Johna C.Polkinghorna. V této pasáži Štemberkova textu nepadl jediný nový argument, jen citace z knihy Polkinghorna, kterou ještě napsal recenzent a která říká jen "není to pravda". Polkinghorne je možná teolog, pokud se ovšem ptáme, zda je fyzik, asi bychom měli odpovědět, že je bývalý fyzik. Každý se může podívat, že zatímco v sedmdesátých letech publikoval desítky článků, po roce 1982 se už živil jen vydáváním podobných knih míchajících vědu dohromady s křesťanstvím. Vydal celkem asi 20 různých knih, které už v titulku kombinují náboženství a vědu. Má asi hodně věrných čtenářů - těch, kteří se nedokážou srovnat s tím, že moderní věda kromě mnoha věcí také vyvrací nějaká ta náboženská dogmata minulých věků. Každopádně Štemberkem uvedená kniha je v pořadí prodejnosti asi na 40 000. místě. Podle mého názoru nejsmysluplnější recenze jeho knihy říká:

An interesting piece but no more than an apologists attempt to reconcile two fields that have no common ground. Polkinghorne attempts to treat the metaphysical as though it had more substance or basis than the legends, myths and superstitions upon which it is based. The fact that he has some background grounded in science, unfortunately, lends unwarranted credence to his work. At some point the myth followers will have to accept that the universe as revealed by science is not compatible with their myths.

Chci tedy pana Štemberka požádat, aby už příště nikomu neříkal, že je Polkinghorne "fyzik", nanejvýš "bývalý fyzik". Autor recenze věc samozřejmě vystihl: Polkinghornův vědecký titul a jeho fyzikální minulost dodává jeho knihám neoprávněnou a zdánlivou důvěryhodnost. Stoupenci mýtů však jednoho dne budou muset pohledět pravdě do očí a zjistit, že vesmír vědou odkrývaný je s jejich mýty neslučitelný. Věda je s náboženstvím slučitelná, ale jen s takovým náboženstvím, které neprotiřečí vědě, abych řekl jednu tautologii, kterou nicméně mnozí nedoceňují.

V pasáži, kterou pan Štemberk adresuje mně, je řádka dalších hloupostí, u nichž není jasné, zda je opravdu napsal bývalý fyzik Polkinghorne, nebo si je vymyslel pan Štemberk. Například "práce fyzika je založena na Goedelově teorému". Ještě jsem nepotkal fyzika, jehož práce je založena na Goedelově teorému; fyzikovi je úplně jedno, jaký systém logických axiómů za matematikou předpokládáme, pokud jejich volba nemá fyzikální dopady - a to Goedelovy teorémy jistě nemají. Autor si pravděpodobně spletl fyziku s matematikou (či přesněji s teorií množin). Je ale těžká debata s člověkem, který si plete fyziku s matematikou a nerozezná ji ani od botaniky a filosofie - a asi ani od náboženství. Fyzikální teorie opravdu nestojí na žádných provždy daných a pevných axiómech, jak Štemberk chybně prohlašuje, a tím se (kromě mnoha dalších rysů) od fundamentalistické náboženské víry liší.

Pan Štemberk se nakonec alespoň může přihlásit k popletené úvaze Dany Cihelkové, přičemž mě přirovná k Aureliovi Augustinovi, mezi křesťany nejváženějšímu starověckému mysliteli, jelikož prý mluví o pekelných trestech stejně jako já. Mně ani jiným není příliš jasné, co tímto přirovnáním chtěl pan Štemberk říci. Budu se muset znovu podívat, kdy jsem mluvil o pekelných trestech, i kdybych něco našel, zdá se mně, že taková nalezená podobnost je přece jen trochu povrchní. Myslí si pan Štemberk opravdu, že lze slučitelnost fyziky a mýtů dokázat lingvistickou analýzou odpovědi dnešního fyzika a starověkého křesťana na jednu zábavnou a jinak nepodstatnou filosofickou otázku?

Závěrem chci říci, že je smutné, pokud je třeba křesťanství obhajovat tak relativně zmateně a neférově, jak to dělá pan Štemberk. Jestli to jde s křesťanskou teologií opravdu tak z kopce, obávám se, že třetí tisíciletí bude pro křesťanství - alespoň křesťanství představované panem Štemberkem - poslední.