Obnovitelné zdroje energie - spolupráce a integrace
Dne 16. února se v aule
Výzkumného
ústavu rostlinné výroby konal seminář
zabývající se možnostmi spolupráce na poli obnovitelných zdrojů energie
(OZE) a jejich vzájemné integrace. Provázání jednotlivých OZE je považováno
za jednu z cest zvýšení jejich reálného potenciálu.
Seminář zahájil Jaroslav
Váňa předseda CZ
BIOMu,
který zdůraznil dominantní roli biomasy
v rozvoji OZE. Biomase se přičítá až 80%-ní podíl na růstu využívání
OZE. To však neznamená, že v budoucnosti hrozí energetický monopol biomasy.
A to zejména díky decentralizovanému využívání tohoto zdroje energie, kdy
např. obce vlastnící centrální výtopnu na biomasu si sami pěstují na zemědělsky
nevyužívaných plochách energetické plodiny a jsou tak energeticky zcela či
částečně soběstačné. Nemusí však jít pouze o výtopnu na biomasu. Do
stávajících roštových a fluidních kotlů na uhlí je možné biomasu přidávat,
což vede ke snížení emisí, o čemž informovala Dagmar
Juchelková z Vysoké školy
báňské.
Tento způsob energetického zhodnocování biomasy není investičně náročný.
Pod pojmem biomasa se skrývají nejenom pevná biopaliva - štěpky,
pelety, brikety, piliny, sláma balíkovaná, volně ložená atd., ale i paliva
plynná a kapalná o nichž hovořil Jaroslav
Kára z Výzkumného ústavu
zemědělské
techniky. Z plynných biopaliv je nejdůležitějším bioplyn,
který může být vyráběn z exkrementů hospodářských zvířat, bioodpadu
a testuje se i možnost využití fytomasy některých rostlin. Získaný
bioplyn se většinou spaluje v kogeneračních
zařízeních za produkce elektřiny a tepla.
Z kapalných biopaliv se v ČR využívá zejména bionafta,
ale začíná se prosazovat i bioetanol, který je hlavním zdrojem pro výrobu
ETBE (etyl-terc-butyléteru), jímž by měl být v dohledné době nahrazen
MTBE (metyl-terc-butyléter) vyráběný z ropy a používaný pro zvýšení
oktanového čísla a obsahu kyslíku v bezolovnatých benzinech. Tato náhrada
by v ČR znamenala potřebu 50 tisíc tun bioetanolu, což by znamenalo využití
17 - 45 tisíc ha zemědělských ploch, jež leží v současnosti ladem.
Biomasa si však, zejména na vesnicích, sama nevystačí.
Proto se začínají rozvíjet malé solárně-biomasové komplexy, o kterých
se zmínil Ladislav Michalička ze Společnosti pro solární energii. Širšímu
rozvoji takovýchto řešení však podle Josefa Matyáše z firmy Bohemia
solar brání příliš složitá administrace žádostí o státní dotaci,
kdy pro instalaci tohoto zařízení, i třeba do rodinného domku, je vyžadován
energetický audit.
Michalička dále hovořil o využívání velkoplošných solárních
systémů se sezónní akumulací tepla v nádržích o objemu až 80 000 m3.
Plocha solárního kolektoru pro takovýto zásobník je 26,5 tisíc
m2.
Rovněž větrná energetika přechází na zařízení s většími
výkony, o čemž hovořil Josef Štekl z Ústavu
fyziky atmosféry AVČR. Zatímco v počátcích větrné energetiky se zaváděly
generátory o okamžitém výkonu 50 kW, nyní se prosazují zařízení s okamžitým
výkonem 600 - 1000 kW.
Hlavní nevýhodu větrné energetiky - nestabilnost - je možné
eliminovat předpovědí rychlosti větru, která umožňuje již 48 hodin dopředu
určit jaká bude produkce elektřiny. Na základě této předpovědi lze,
podle Emila Pázrala z Výzkumného
ústavu zemědělské techniky vyrovnávat produkci elektřiny:
-
spoluprací s vodními elektrárnami, jež mohou zapnout či
vypnout o generátor více či méně,
-
regulací na straně spotřeby,
-
zapnutím kogeneračního generátoru, apod.
Videozáznam geotermálních tepláren na Novém Zélandu předvedla
Instalace OZE obvykle vyžaduje úsporné využívání energií.
Samotné snižování spotřeby energie může být mnohdy mnohem levnější než
kterýkoliv zdroj energie, což platí např. pro aplikaci výměníků pro zpětné
využívání tepla z větracího vzduchu v živočišné výrobě, o kterém
hovořil Radomír Adamovský z České
zemědělské univerzity. Při vyšších teplotách jsou vhodnější
tepelné trubice s účinností zpětného získávání tepla 70-80%, zatímco
u nízkých teplot kolem 17°C stačí deskové křížoproudé výměníky s účinností
30-40%.
Hlavní zábranou rozvoje OZE jsou vyšší výrobní náklady
energií z většiny OZE vůči fosilním a jaderným zdrojům. To je však dáno
především nezahrnováním externalit (negativních vlivů na životní prostředí)
do ceny těchto zdrojů, o čemž hovořil Jan Motlík z Asociace pro využití
OZE. Dokud nebudou externality internalizovány např. prostřednictvím uhlíkových
či energetických daní, bude potřebné OZE podporovat, pokud nechceme i nadále
zaostávat nejenom za zeměmi EU, ale i za ostatními zeměmi střední a východní
Evropy.
Seminář byl hodnocen v celku příznivě, ač se zcela nepodařilo
splnit primární záměr, a to nalézt možnosti spolupráce v rámci OZE.
