K házení vajíček na Madeleine Albrightovou
Pane Čulíku,
k Vaší poznámce v Britských listech...
7. března 2000 Poznámka JČ: Možná, že ti anarchisté házeli
vajíčka na Madeleine Albrightovou právě proto, že navzdory tomu,
co řekl Havel, o "vážných problémech dnešní civilizace" silně
přemýšleli. Způsob, jak přeúslužně se stavějí české sdělovací
prostředky k "Leonidovně Iljičovně Albrightové" (jak ji nazval
jeden čtenář BL) , si o to hození vajíčky na dámu vysloveně říkal,
aby vznikl aspoň trochu pluralistický kontrast. - Házení vajíček
na politiky sice není vyložené slušné, ale zase, jak má řadový občan
vyjádřit svůj protest vůči politikovi? Zdá se mi, že házení vajíček
na politika je naopak docela tradičním a přijatelným způsobem
vyjádření protestu. Ivan Hoffman má v poznámce pravdu, když podotýká,
že to celé bylo hlavně problémem a odpovědností ochranky. - Rád bych
k tomu dodal, že je tristní, budou-li oba "útočníci" vážně vyšetřováni,
případně ohroženi až vězením na dobu dvou let. Pokud by k tomu došlo,
zdá se mi, že by to bylo daleko důležitější, a přitom alarmující
zprávou, než nejdojemnější projevy Leonidovny Iljičovny v Brně
či jinde.
...bych rád připodotkl:
(a) Jsem jeden ze dvou lidí, kteří na Policii ČR vznesli proti těm
dvěma žalobu. Samozřejmě předpokládám, že vážně vyšetřeni budou. Bohužel
již nežijeme v dobách, kdy bych měl jako rektor nad lidmi z akademické
půdy soudní pravomoc a kdy bych se o to mohl postarat sám. Nejednalo se
ani o studenty university ani žádné jiné vysoké školy v ČR. (Jeden
z nich je nezaměstnaný a druhý pracuje jako zřízenec v psychiatrické
léčebně, oba mají 23 let.)
(b) Tento incident není možné považovat za projev svobody projevu.
V dané chvíli šla M. Albrightová ke skupině cca 200 lidí ve foajeru
Právnické fakulty ze své vlastní iniciativy. Pokud by nebylo tohoto
útoku,
neměla by bývala dotyčná dvojice žádné velké problémy jí na místě své
námitky říci.
(c) Celé toto se odehrálo nikoli před budovou, což by snad mohlo být
považováno za veřejné prostranství a najít zde nějakou relevanci k tomu,
jak se k někomu staví nebo nestaví sdělovací prostředky, ale uvnitř
budovy university, která z vlastní vůle M. Albrightové předávala
svou medaili. V prostředí university jiní lidé vznášeli protesty v této
souvislosti způsobem adekvátnějším a nevím o tom, že by vůči nim byly
vyvozovány nějaké represe. Před budovou vykřikovala nějaká pomateně
působící žena nějaké ne zcela konsekventní nadávky slovníkem pro
ženu patrně nevhodným i k poslouchání, ale ani zde k represi nedošlo.
Nemusím asi dodávat, že celou věc vnímám primárně jako útok proti
Masarykově universitě, nikoli proti jejímu hostu.
(d) Pravděpodobně jediná fyzická oběť této příhody jsem já osobně,
protože jsem si z ní odnesl zlomený palec na noze. Může se Vám to
sice zdát komické, ale odpovídá to až měsíční pracovní neschopnosti.
(f) Nevím, nakolik se zkomolenina jména, kterou používáte ve své
poznámce, shoduje s novinářskou etikou, kterou jinak proklamujete.
Působí to na mne (zejména ve verzi bez uvozovek) jako projev dosud
ne zcela odeznělé puberty, nikoli projev alespoň mírně seriózního
editora. Mám dojem, že výšplechty tohoto typu jsem od editorů i těch
nejpokleslejších novin nebo televize v ČR už dlouho neviděl (ale dno
tohoto žántu skutečně systematicky nesleduji). Připojit to přímo
do textu k tradičně velmi decentnímu projevu I. Hoffmana mi přijde
trochu silné, ale asi jste to s ním konzultoval...?!
(g) Pokud máte zájem o nenovinářský projev k vyvážení projevů nebo
jiných zpráv, přikládám své laudatio z universitního ceremoniálu.
Uveřejnění samozřejmě podmiňuji tím, že s výjimkou obvyklé úpravy
nadpisů či označení autora nebude doplňován jinými komentáři (čímž
se samozřejmě nebráním jakémukoli komentování v samostatných
příspěvcích).
S úctou,
Jiří Zlatuška
rektor Masarykovy university
P.S. To nejpodstatnější, co v projevu paní Albrightové zaznělo, bylo
Fulbrightovo-Masarykovo stipendium pro české akademiky pro studia
podporující občanskou společnost.
podporujici obcanskou spolecnost. Kupodivu (?) to většina médií
nepovažovala za zajímavější než syrová vejce.
Laudatio, které pronesl na počest paní Madeleine Korbelové
Albrightové
rektor Masarykovy university v Auditoriu Maximu MU 6. března 2000
Vážená paní ministryně,
Excelence páni velvyslanci,
vážený pane předsedo ústavního soudu,
vážená paní nejvyšší státní zástupkyně,
vážení členové Parlamentu České republiky,
vážení páni ministři,
Magnificences,
vážená akademická obci,
dámy a pánové,
Dnešní slavnostní shromáždění v Auditoriu Maximu Masarykovy university
se koná při příležitosti udělení Velké zlaté medaile americké ministryni
zahraničních věcí paní Madeleine Korbelové Albrightové.
Paní ministryně se jako Maria Jana Korbelová narodila v prvorepublikovém
Československu v rodině Anny a Josefa Korbelových. Její otec byl
významný intelektuál a diplomat, kterému se po Mnichovu podařilo s
manželkou a roční dcerou vycestovat na falešné diplomatické doklady do
Londýna, kde během války působil v exilové československé vládě. Po
komunistickém puči v roce 1948 musela rodina znovu uprchnout a
jedenáctiletá Madeleine Jane Korbelová našla nový domov v americkém
Coloradu.
V roce 1959 ukončila s vyznamenáním bakalářské studium na Wellesley
College, během kterého rovněž redigovala universitní časopis a získávala
první praktické zkušenosti jako politická aktivistka.
Graduovaná studia, při kterých získala titul M.A. a PhD, absolvovala na
Kolumbijské universitě. Během necelého desetiletí zde excelovala ve
studiu na katedře veřejného práva a vlády pod vedením Zbigniewa
Brzezinského, který byl pověstný svou náročností, vyprofilovala si svůj
svůj odborný zájem na problémy terorismu a tisku mnohem dříve, než se
tato témata stala populárními, naučila se rusky a získala diplom Ruského
ústavu na Kolumbijské universitě, ale také vychovala tři dcery,
Katharine a dvojčata Alice a Anne. Další studia absolvovala na Fakultě
pokročilých studií University Johnse Hopkinse.
Po přestěhování do hlavního města Washingtonu se stala vedoucí právní
asistentkou senátora Edmunda S. Muskieho, člověka pronikavého intelektu,
jež po svých spolupracovnících vždy vyžadoval nekompromisně špičkový
výkon. Poté, co se stal Muskie ministrem zahraničních věcí, přešla pod
Brzezinského vedením do Rady národní bezpečnosti jako jediná žena v ní,
a v administrativě Bílého domu se zabývala legislativou zahraniční
politiky.
Jako lektorka sovětských a východoevropských záležitostí působila ve
Středisku ve strategická a mezinárodní studia, kde se specializovala na
výzkum vývoje a trendů v Sovětském svazu a východní Evropě.
V mezinárodní soutěži, které se zúčastnila s prací o úloze tisku v
politických změnách v Polsku na počátku 80. let, získala v letech
1981-82 postdoktorské stipendium v Mezinárodním vědeckém středisku
Woodrowa Wilsona při Smithonianském institutu.
Na universitě v Georgetownu se na Fakultě pro služby v zahraničí stává
profesorkou mezinárodních vztahů. Na pregraduální i postgraduální úrovni
zde přednášela mezinárodní vztahy, zahraniční politiku USA, ruskou
zahraniční politiku a politiku střední a východní Evropy a rekordní
čtyři roky po sobě získala ve studentském hlasování ohodnocení
nejlepšího profesora fakulty. Současně zde působila jako ředitelka sekce
žen v oboru diplomatických služeb, kde vypracovávala a uskutečňovala
programy na podporu profesního zařazení žen v oboru mezinárodních
vztahů.
Působila jako presidentka neziskové výzkumné organizace Centrum pro
národní politiku, založeného v roce 1981 zástupci vládních,
průmyslových, zaměstnaneckých a vzdělávacích kruhů za účelem podpory
studia významných domácích i zahraničních otázek a diskuse o nich.
Zásadní změnu ve stylu pojímání zahraniční politiky zde přineslo zejména
její integrální chápání otázek domácích i zahraničních, pro které
používala termín "internestic" jako kombinace "international" a
"domestic".
V druhé polovině 80. let se stává jednou z ústředních osobností
Demokratické strany a v týmech demokratických presidentských kandidátů
je poradkyní pro zahraniční politiku.
V letech 1993-96 působila jako stálá zástupkyně Spojených států v OSN a
jako členka kabinetu presidenta Clintona a Rady národní bezpečnosti. V
OSN se zasloužila o prosazení věcnějších postojů mezinárodního
společenství k problémům v Iráku, Bosně nebo na Kubě. Dominantním stylem
jejího jednání není spřádání akademických teorií o světě, ale podnikání
praktických kroků k řešení mezinárodněpolitických problémů.
Dne 23. ledna 1997 skládá Madeleine Korbelová Albrightová přísahu jako
64. ministryně zahraničních věcí Spojených států. Slouží tak nejen v
nejvyšší funkci, kterou kdy v americké administrativě zaujímala žena,
ale také v nejvyšší funkci, kterou podle americké ústavy ona sama jako
Američanka, která se narodila mimo Spojené státy, může zastávat.
Ministryně Albrightová svým osobním nasazením a komunikativním stylem
jednání dokáže získávat respekt a uznání napříč politickými stranami.
Podstatně se zasloužila o zvýšení zájmu americké veřejnosti o
zahraničněpolitické problémy i ochoty aktivně se v jejich řešení
angažovat. Pro Českou republiku byla zvlášť významná její rozhodná
podpora rychlému rozšíření NATO, které jednak významně posílilo vazby
České republiky na Spojené státy a jednak doplnilo přirozené zájmy České
republiky v Evropě. Velmi významná je zejména její trvalá angažovanost v
aktuálních problémech v jihovýchodní a východní Evropě, zejména rozhodné
kroky k zastavení etnických čistek v Kosovu, podpora demokratických změn
v Chorvatsku nebo odsouzení masakrů na civilním obyvatelstvu v Čečně,
stejně jako tlak na Čínu kvůli systematickému odpírání základních
politických a náboženských svobod.
Životní i rodinné zkušenosti Madeleine K. Albrightové významně přispěly
k formování její osobnosti. Sama sebe jednou označila za "ztělesnění
turbulence 20. století stejně jako tolerance a optimismu Spojených
států". Vyhnanecká zkušenost, kterou si odnesla z 38. a 48. roku, nebo
vzpomínky na dlouhé hodiny strávené v protileteckých krytech při
bombardování Londýna a noční lůžko umístěné pod velkým železným stolem,
které dávalo větší pravděpodobnost přežití při zásahu domu bombou, to
jsou zkušenosti, které formujícím způsobem poznamenal Mnichov a dává
jejím politickým postojům fundament morálních zásad, pochopení pro
trpící a ponižované, ale také neuvěřitelnou sílu, vytrvalost pevnost v
přesvědčení, že proti zlu je třeba konat.
Otec Josef Korbel byl intelektuál tradičního středoevropského vychování
s formálním vystupováním, který dbal na dodržování pevných rodinných
zvyků. Od něj získala dcera pevný fundament svých kvalit duchovních i
mravních, stejně jako výtečnou schopnost sebeovládání se. Od matky Anny,
ženy ze zámožného prostředí s vychováním získaným ve ©výcarsku, podědila
hodně sveřepé vytrvalosti a nevzdávání se ani v největších těžkostech.
Po odchodu do Ameriky rodina využila plně pohostinnosti a otevřenosti k
přistěhovalcům a své dceři poskytla nasměrování k budoucnosti, růstu
osobnosti i cílevědomé a vytrvalé práci pro svůj nový domov, Spojené
státy americké.
Vazby na české prostředí ani český jazyk však ani jako Američanka
Madeleine K. Albrightová nikdy neztratila. Hovoří plynně česky a velmi
aktivně se zajímá o české prostředí v zemi, kde se narodila, i o průběh
a výsledky demokratických změn, kterými v uplynulém desetiletí Česká
republika procházela. Důležité je zejména její zdůrazňování významu
budování právního státu a vlády zákona jako kritického činitele úspěchu
trvalých demokratických a ekonomických reforem.
Pro Masarykovu universitu je velkou ctí, že dnes této osobnosti může
udělit Velkou zlatou medaili za její přínos světové diplomacii a za
morální rozměr, který v problematice mezinárodních vztahů uplatňuje.
Secretary Albright,
I'm extremely happy that I can host you in this Aula Maxima of this
great University to which I'm proud to serve as its Rector, in order to
bestow upon you the Great Gold Medal of Masaryk University. It is a
special coincidence that makes this event to take place on the eve of
150's anniversary of Masaryk's birthday. Even though you life path did
not intersect with Masaryk's, your achievements and statue resonate with
the heritage of Masaryk's First Republic. Indeed, there is a symbolic
parallel that one of the first allies Masaryk found for the idea of
independent Czechoslovakia, were the United States, and in the same
spirit your recent efforts to complete Czech Republic's joining NATO
have contributed to reaffirmation of our place among democratic nations.
Speaking about Masaryk, a new statue of his will be unveiled tomorrow at
a square in front of one of the University buildings. His statue is
heading towards the building of old high school that expelled Masaryk
from his studies. One of the stories about why that happened shows
Masaryk with poker in his hand opposing the headmaster with a whip, and
fighting for a cause of conscience. Clearly, even for great humanists,
there is a time when one needs to take a weapon and to fight for a good
cause. I applaud to you very sincerely that your courage and
determination has demonstrated that you yourself belong to this company.
Madame Albright,
In your American homeland, you succeeded to assume the highest office
ever held by a woman. In that context, you may find it amusing to come
to the country where you were born and discover that today not only
there is not a single woman in the government and occasional comments on
that are treated as a joke, and a reference is made to the infamous
civil war between man and women from Old Czech Legends. In any case, I'm
fairly confident that I will speak not only from my heart but also from
the hearts of majority of those who have assembled here that we would
like to see you to come back more often and for more extensive periods
of time in the future. And even more so, I hope that your example will
encourage someone to give it a try to break a similar record over here.
Madame Secretary,
Please, allow me now to invite you to come down to the stage in front of
your table for the bestowal of the Great Gold Medal of Masaryk
University.
