Postgraduální stipendia na Glasgow University

Film televize BBC k prvnímu výročí začátku války o Kosovo

Stručně lze argumentaci filmu zrekapitulovat asi takto: Kosovské osvobozenecké armádě se systematicky podařilo využít nesmírné brutality srbské policie a armády k tomu, aby do svého konfliktu se srbskou státní správou úspěšně zatáhla Severoatlantické společenství. Od samého počátku reagovala KLA na srbský útlak v provincii Kosovo partyzánskými útoky na srbské policisty či pracovníky pošty, s tím, že velitelé KLA dobře věděli, že se za tyto krátkodobé útoky bude pokaždé srbská policie a armáda brutálně mstít na civilním albánském obyvatelstvu. (Jeden západní diplomat řekl na začátku konfliktu jednomu představiteli KLA: "Zájem, soucit a pomoc Západu nevzbudíte, dokud tady nebude usmrceno Srby alespoň pět tisíc civilistů.")

Západ měl velmi špatné svědomí z toho, že hrubě zanedbal bosenský konflikt a stál s rukama složenýma např. nad Miloševičovým vražděním Bosňanů. Zejména Madeleine Albrightová, nejen na základě bosenského konfliktu, ale také na základě své středoevropské zkušenosti s německými nacisty, požadovala intenzivní zásah proti zločinci Miloševičovi. Jenže situace byla dost jiná a byla podstatně složitější než v Bosně.

Složité peripetie konfliktu, které pozoruhodným způsobem postupně rozebral Littlův dokumentární film, lze snad jednoduše shrnout takto: NATO vstoupilo do války proti Srbsku v dobré (možná ze strany Albrightové zpočátku poněkud černobílé) víře a jakmile se ve válce jednou octlo, s hrůzou zjistilo, že neví, co činí. Bombardování nepřimělo Miloševiče za pár dní ke kapitulaci a asi šest dní po začátku bombardování byla na tom Madeleine Albrightová velmi špatně: všichni v americké vládě jí vyčítali, že zavlekla Spojené státy do "vlastní" války.

Bombardování Kosova bylo zpočátku zcela neúčinné, nejen proto, že "možná" v prvních dnech války mělo Srbsko v ústředí NATO vlastního špióna, ale také proto, že se NATO nikdy nepodařilo zlikvidovat srbskou protileteckou obranu, jeho letadla se nemohla odvážit bombardovat z nižších letových dráh a nemohla skoro nikdy najít své cíle.

Proto bylo posléze bombardování rozšířeno na vojenskou infrastrukturu i v Srbsku - a nakonec - v zoufalství, že válka nikam nevede - i na průmyslové cíle. Mezitím začínaly vznikat dosti ostré konflikty mezi jednotlivými spojenci v NATO. Zejména Francie požadovala omezení bombardování proti civilním cílům a systematickou kontrolu nad vojenským rozhodováním.

Celkový dojem z pořadu Allana Littla spočíval v tom, že navzdory vší nejmodernější vojenské technice vládl ve vedení NATO během války v podstatě chaos - Severoatlantické společenství nevedlo už padesát let žádnou válku a zapomnělo, jak se to dělá. (V jedné etapě války se britské premiér Tony Blair při návštěvě v Bruselu zoufale pokusil vládnoucí chaos a nedostatečnou prezentaci energicky zkoordinovat.)

Přitom NATO nechtělo působit zbytečné ztráty na životech a bylo neobyčejně zranitelné vůči lživé, sprosté a vysoce manipulativní propagandě srbské televize, která se volně šířila do světa. Mnoho televizních stanic přebíralo záběry RTS, protože jiné záběry nebyly k dispozici. (Zdá se, že když bylo rozhodnuto, že bude vybombardována budova srbské televize v Bělehradě, vedení srbské televize bylo sice pečlivě připraveno na zahájení alternativního vysílání hned po vybombardování z jiných prostor, ale schválně neevakuovalo svých patnáct nočních zaměstnanců v budově televize a nechalo je zemřít, aby měla posléze srbská propaganda velký emocionální trumf. Tak o tom alespoň hovořila ve filmu matka jedné mladé techničky, která při náletu v televizi zahynula: "NATO zavraždilo mou dceru, NATO je vrah, to je pravda. Ale vedení srbské televize se na tom plnou měrou podílelo.")

Miloševičovo rozhodnutí vyhnat z Kosova celé albánské obyvatelstvo a část ho vyvraždit západní politiky i vojáky naprosto zaskočilo: byli vůči tomu úplně bezmocní a nevěděli, co si s tím počít.

Nakonec se vedla válka podle pořadu Allana Littla nikoliv o Kosovo, ani o morálku, ani o Albánce či o lidská práva, ale už jen o to, aby se NATO nerozpadlo, což by vedlo k obrovské destabilizaci celého západního politického uspořádání.

A paradoxně, jak už to bývá, nakonec NATO zachránila v krizi ruská tajná služba, dědic KGB. Miloševič se nepoddával, protože neustále doufal, že ho Rusko zachrání. Na základě vyjednávání jednoho švédského podnikatele, jemuž vysocí činitelé ruské armády a tajné policie důvěřovali, vzkázala ruská tajná policie Miloševičovi, že ho Rusko nepodpoří, ať se vzdá. Teprve pak kapituloval, i když se Rusko na poslední chvíli rozhodlo vyslat do Kosova velké množství svých vojsk a Kosovo rozdělit, aby Miloševičovi zůstal alespoň sever provincie. Proto Rusové obsadili letiště v Prištině, ale v okupaci severního Kosova Rusku zabránili Rumuni, protože Rumunsko dalo ruské armádě nepokrytě najevo, že nedovolí přelet přes své území ruským vojenským transportérům.

Cíle války nebyly splněny. Bigotní nacionalistická nenávist, na jejímž základě utlačovali Srbové kosovské obyvatelstvo a na jejímž základě vyhnala srbská armáda a policie loni ze země téměř milion lidí a tisíce z nich usmrtila, pokračuje dál. Nyní mají vrch Albánci a zbylí Srbové žijí v Kosově v bojácných enklávách.

To, aby Britské listy přeložily do češtiny celý tento pořad, není v tomto týdnu v jejich silách - transkript by pravděpodobně vydal tak na padesát stran. Ale snad by Britské listy nemusely tolik suplovat práci českých sdělovacích prostředků. Je bezesporu, že by Česká televize měla tento pozoruhodný dvouhodinový film zakoupit a zařadit ho při nejbližší příležitosti do svého vysílání. Najde se někdo, kdo to rozhodnutí učiní a najde na to rychle příslušné finanční prostředky? JČ

Co je nového v České republice

Vazeny pane Culiku,

chtela bych Vas upozornit na zajimavou knihu:

Miroslav Hroch: Na prahu narodni existence, Mlada fronta 1999, edice Kolumbus

Nejsem odborne vybavena k tomu, abych posuzovala kvalitu knihy. V cem vidim coby laik jeji klad. Autor se vyjadruje jasne, logicky a velmi zajimave. Na rozdil od Podivena a autoru okruhu Stredni Evropy ma k problematice exaktni pristup. Nevybira si z dejin jen fakta, ktera se mu hodi, ale popisuje udalosti komplexne a vyuziva krome obecne znamych pramenu i archivni fondy Ceskeho gubernia, Vrchniho dozoru nad skolami, Gymnazialniho reditelstvi a archivu prazskeho arcibiskupstvi.

PS Studium historie muze byt uzitecne i kvuli ruznym analogiim. Cisar Frantisek I. pri navsteve Prahy 1824 projevil nespokojenost s prilisnym poctem studentu filosofie a upozornil, ze se nepotrebni studenti, kteri nebudou mit perspektivu zamestnani, mohou stat nebezpecim pro stat. (Vydesena fakulta mu vysla vstric a desetinu studentu nechala odvest na vojnu.). Vzpomnela jsem si na diskuse J. Sokola, ktery tez varoval pred tim, ze nezamestnani vysokoskolaci jsou nejvetsim nebezpecim pro establishment, a proto je treba mnozstvi studentu omezovat, se ctenari BL (myslim s Markem Housou).

Poznámka JČ: Celou tuto diskusi najdete zde v tematickém archívu Britských listů, viz příspěvky z června 1998.

Juliana pokračuje:

Co se tyka knih z humanitnich oboru, bohuzel se nelze orientovat podle recenzi otiskovanych v novinach. Hrocha jsem koupila proto, ze jsem nekde (asi v LtN nebo mozna v LN) cetla, ze se jeho pojeti odlisuje od beznych pristupu. Rekla jsem si: To je fajn. Bezny pristup je postmoderni blabol a "vypraveni pribehu", coz mi uz dlouho pije krev. Tuseni me nezklamalo. Hroch pise tak poutave, ze jsem pri cetbe jeho knihy minula svoji stanici a kdyby me pruvodci nevyhodil ze soupravy, dojela bych az do depa.

Myslim, ze "jine pojeti" zajima i dalsi lidi. Kdyz jsem knizku shanela, bylo mi nejdrive receno, ze uz ji nemaji, ale pro zajem kupujicich objednali novou zasilku, pak se prodavacce podarilo nalezt posledni exemplar.

Ale to uz je pristup jak za minula. Spoleham se bud na doporuceni pratel nebo jednam stylem, ze kdyz Kliment v Rudem pravu pohanel film, sla jsem koupit vstupenky.

Mám prosbu, až o nás budete příště psát - náš reportér se nejmenuje TULA ale TUNA a Martin Krpáč je ve skutečnosti Krpač. Děkuju.

Jana Kanisová, vedoucí vydání, TV Znova....pardon Nova

Poznámka JČ: Obávám se, že to celé vypovídá o jazykové kultuře reportérů této televizní stanice. Televizní noviny Novy jak známo neuvádějí na obrazovce jména svých reportérů titulkem, reportéři se na konci reportáže odhlašují vlastním hlasem. To, že nejsou schopni vyslovit ani své vlastní jméno tak zřetelně, aby ho recenzent dokázal přesně zaznamenat, je sice politováníhodné, ale těžko je to možno klást za vinu Britským listům. - Napadá mě ovšem, že paní Kanisová v ironické poznámce (že je z TV Znova) - podvědomě? - dává své televizní stanici velmi správné jméno: vyjadřuje to přesvědčivě, že tu stanici Vladimír Železný jaksi loni v srpnu původním zahraničním investorům vytuneloval... Skládáme paní Kanisové poklonu za upřímnost.

Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je znovu k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na tomto místě, v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

Výběr textů z posledních dní: