Giňa a Čulík: Odpověď F. Ročkovi
Obviním-li Františka Ročka veřejně, že je Marťan, a on se mi za to pomstí
podáním žaloby pro trestný čin pomluvy, policie nejenže není povinna mne ve
věci předvolat a vyslechnout, ale učiní-li to, mohu si právem na postup
vyšetřovatele stěžovat jako na pochybení: záležitost svou absurdní povahou
mé "podání vysvětlení" (jak zní rozkošný policejní terminus
technicus) nevyžaduje a policista nemá právo obtěžovat občana jinými
než nezbytnými úkony. Tečka.
F. Roček nemá pravdu ani
v druhé otázce, nicméně zde je jeho omyl omluvitelný neznalostí fakt.
Rozhodně nešlo o nedorozumění a zbytečnou dramatizaci, když jsem nazval
postup vyšetřovatele vůči Janu Čulíkovi nátlakem. Podle Čulíkových
informací (které jsem obdržel telefonicky a které se následně ve vydání BL
objevily v poněkud redukované podobě) byl výslech veden způsobem, který
vybočuje z běžné praxe, a podtón pokusu o zastrašení - aspoň podle toho, co
mi J. Čulík sdělil - tu byl zřetelný. Časová shoda obou "nestandardních
postupů" pak působí dojmem kampaně, při níž policie plní určitou politickou
objednávku. Přesně tak jsem formuloval i svůj fax Petru
Uhlovi.
Přeji proto panu Ročkovi do dalších příspěvků více rozvahy a méně
informačního šumu (a panu Zlatuškovi rychlou rekonvalescenci palce i
rektorské důstojnosti, která, soudě dle televizního zpravodajství, doznala
při incidentu srovatelné újmy).