Poslední útok za účelem podmanění České televize?

V úterý bude parlament jmenovat novou Radu ČT

Jan Čulík

Motto:

Paní poslankyně Dostálová zareagovala velmi prudce. "To jsou neuvěřitelné sprosťárny, co si ta Česká televize dovolí. Všechny ty Intolerance, Katovny, Sněží, to prostě není možné. To je přímé zpochybňování parlamentní demokracie."

Dostálová potvrdila svou myšlenku, o útoku na parlamentní demokracii. Podle ní tím, že autoři [v pořadu Intolerance] zpochybňovali obrovské investice do Poslanecké sněmovny, zpochybnili svobodně zvolené zástupce lidu.

Ozvěny plus, Radiožurnál, sobota 1. dubna 2000, 18.15

České elektronické sdělovací prostředky nejsou svobodné. Podléhají rozhlasovým a televizním Radám, které jmenuje parlament podle stranického klíče a které může parlament také předčasně odvolat, kdykoliv se mu Rada znelíbí. Rady tedy nemohou jednat nezávisle, ani kdyby chtěly (většinou stejně moc nechtějí, protože jsou její členové najmenováni jednotlivými politickými stranami). Nad jejich rozhodováním visí možná hrozba odvolání.

Před několika týdny otiskl britský deník Independent nekrolog jednoho významného amerického mediálního činitele, kultivátora americké mediální scény. Článek doprovázela fotografie motta, vytesaného na desce, připevněné na budově nadace, kterou tento činitel založil. Na desce bylo vytesáno:

"Agresivní novinářská práce je základní podmínkou zdárného rozvoje demokracie."

Seděl jsem tak nad těmi novinami, díval jsem se na tuto fotografii a uvažoval jsem o  propasti, jaká dělí žebříček společenských hodnot českých a amerických.

Mediální komise českého parlamentu by se měla usilovně a neúplatně snažit o to, aby v České republice fungovaly profesionální, autoritativní a agresivní sdělovací prostředky. Vyplatí se to nejen zemi, když nutí sdělovací prostředky politiky veřejnou kontrolou, aby pracovali co nejlépe, ale nakonec se to může dobře vyplatit i lidem jako je Ivan Langer, až se jeho strana octne úplně mimo vládu a kdesi v opozici. Politikové by neměli krátkozrace myslet jen na nynější volební období, případně na nejbližší všeobecné volby, ale měli by uvažovat v dlouhodobější perspektivě. Co bude dělat Ivan Langer tak za pět let, až bude řekněme v České republice u moci komunistická strana, která bude mít v parlamentu většinu a bude využívat pout pro sdělovací prostředky, které jim připravují svým nynějším chováním lidé jako Ivan Langer tak, že se pak Langer v opozici třeba do televize vůbec nedostane?

Sdělovací prostředky musejí provádět veřejnou kontrolu politiků - mají tedy politikové ovládat i je?

Z výše citovaných výroků Kateřiny Dostálové, poslankyně za ODS, pokud je Český rozhlas citoval přesně, vyplývá zarážející postoj, který nyní zaslechneme od českých politiků častěji. Kde berou novináři tu drzost kritizovat nás, politiky. My poslanci a politikové máme od posledních všeobecných voleb demokratický mandát, novináři takový mandát nemají. Nemají tedy právo nás kritizovat a jakákoliv kritika je zpochybněním našeho demokratického mandátu.

Je to pozoruhodná logika, která poněkud protiřečí dosud známé teorii i praxi demokracie.

Na Západě to funguje trochu jinak: poslanci a politické strany dostanou sice ve všeobecných volbách mandát, jsou však jen zástupci, prostředníky občanů. Voliči mají během celého funkčního období právo kontrolovat, jakým způsobem za jejich zvolení spoluobčané vykonávají vládu. Nástrojem k této veřejné kontrole jsou právě sdělovací prostředky.

Sdělovací prostředky musejí být v demokracii aktivním činitelem v politickém procesu, jinak demokracie zakrní. Občané musejí prostřednictvím sdělovacích prostředků dostávat autoritativní a systematické informace, jak se jejich volení zástupci lidu ve funkci chovají. Systematická veřejná kontrola politiků prostřednictvím ostře kritických, autoritativních a neúplatných sdělovacích prostředků je také životně důležitým korektivem jejich nesmírné moci.

Kdyby voliči nedostávali prostřednictvím sdělovacích prostředků průběžné, nezávislé a kritické zhodnocení práce politiků, jak by se mohli voliči při dalších všeobecných volbách spolehlivě rozhodnout, koho mají volit?

Jenže jak mohou české elektronické sdělovací prostředky efektivně kontrolovat práci politiků, když jsoutato média politikům podřízena?

Nejmocnějším sdělovacím prostředkem je televize a Poslanecká sněmovna se, jak se zdá, nyní velmi soustřeďuje na to, aby ji měla pod kontrolou. Komerční televize Nova hraje do ruky politikům podle soukromého srozumění, uzavíraného mezi nimi a jejím ředitelem, Vladimírem Železným. Českou veřejnoprávní televizi je však nutno zkrotit trochu jinak.

Při svém procesu přeměny z propagandistického nástroje komunistického režimu v osmdesátých letech v to, co by se mělo stát nezávislým, autoritativním a svobodným médiem zaznamenala Česká (dříve Československá) televize za posledních deset let jistě některé úspěchy, ale také mnohé chyby.

Jak už jsme o tom mnohokrát psali v Britských listech v konkrétních analýzách, zpravodajství České televize (které je jedním z hlavních důvodů existence této instituce veřejné služby) se nedokázalo zbavit celé řady neprofesionálních nedostatků.

Těchto nedostatků nyní čeští vládnoucí politikové jak se zdá velmi efektivně využívají, a to bohužel nikoliv k zlepšení kvality a posílení nezávislosti médií, ale naopak jako záminky k posílení vlastního vlivu nad sdělovacími prostředky. Je to znepokojující vývoj.

Jedním z výraznějších nedostatků ČT byla loni na podzim např. dosti podstatná podpora protivládnímu hnutí Děkujeme, odejděte, která byla možná jen nepřímým důsledkem neobratnosti pracovníků zpravodajství ČT - pracovníci zpravodajské redakce a moderátoři nezpochybňovali výroky příslušníků nového hnutí na obrazovce dostatečně razantně.

Vládní strany ČSSD a ODS z toho usoudily, že snad jde o plánovitou, úmyslnou podporu tohoto protivládního hnutí, zahořely proti "příliš nezávislé" České televizi intenzivním hněvem a zařekly se, že "stát musí něčemu takovému učinit přítrž."

A k tomu se právě parlament chystá v nadcházejících dnech. V úterý má jmenovat novou Radu České televize, a to přísně podle stranického klíče. Čtyři z devíti členů rady má jmenovat ODS, tři ČSSD, jednoho Unie svobody a jednoho KDU-ČSL.

Proč nejsou čeští politikové schopni nestrannosti?

Už několik měsíců se v ČR diskutuje o tom, že by nedokonalá česká zákonná ustanovení o jmenování, složení a odvolávání televizních rad měla být změněna. Kdyby českým politikům skutečně šlo o nezištnou kultivaci české mediální sféry, v zájmu prospěchu občanů i země, zasadili by se urychleně o to, aby byla tato zákonná ustanovení novelizována tak, aby napříště v rozhlasových a televizních Radách nezasedaly pouze loutky politických stran, ale i osoby nominované nevládními organizacemi, církvemi, univerzitami, odbory.

Anebo jestliže v posledních týdnech a měsících, kdy začala být tato otázka výrazně aktuální, nebyla taková novelizace zákonných ustanovení technicky rychle proveditelná, poslanci si mohli vysloužit uznání veřejnosti prostě jen tím, že by rozmyslně nominovali do nové Rady ČT skutečně nezávislé, nepolitické, moudré a zkušené profesionály.

Mohli tím neutralizovat obvinění, že odvolali nedávno (10. března) předchozí Radu České televize jen proto, aby se jí pomstili, že nejmenovala novým generálním ředitelem ČT politikům úslužného a někdejším veřejným lhaním ve prospěch svého ministra proslulého kandidáta Kamila Čermáka.

Bohužel, jak se zdá, české politické strany se nyní rozhodly jednat přesně opačně. Co je doma, to se počítá. Navzdory probíhající diskusi se rozhodly české politické strany zcela bezostyšně nominovat do nové Rady České televize většinou jen své stranickopolitické propagandistické loutky. Nejvíce, jak se zdá, při tom hodlá excelovat především Občanská demokratická strana. (Vládní sociální demokracie je při nominaci nových členů Rady spíše jen chabá.)

Právem vyvolala pozdvižení zpráva, že ODS hodlá nominovat do Rady svého tiskového mluvčího Lukáše Herolda. Tvrzení Kateřiny Dostálové, že se Herold do Rady hodí, protože jako tiskový mluvčí ODS "rozumí sdělovacím prostředkům", lze kvalifikovat jako špatný vtip. Ani jiní kandidáti ODS (Karel Kříž - je-li to onen ekonomický komentátor, který psával v první polovině devadesátých let do Lidových novin - Petr Mareš, atd.) nebudí velkou důvěru. Prostě proto, že jsou to neotevření lidé.

V Radě České televize by měli zasedat osoby bez úzce stranickopoliticky zaměřených postojů, se širokým rozhledem a se zkušenostmi ze zahraničí. Nemusejí to být nutně přece lidi z úzkého konvenčního okruhu zavedených českých "intelektuálů", jejichž nenápadité myšlenky tak rády kolem dokola citují sdělovací prostředky. Bohužel, i údajně nezávislé hnutí Impuls 99 při nominaci poněkud zklamalo, protože ani ono většinou nenabídlo lidi s širokým, otevřeným, nadstranickým rozhledem.