Výročí státní vlajky
Včera v osmnáct hodin a pětačtyřicet minut tomu bylo přesně osmdesát
let od chvíle, kdy poslanci Národního shromáždění Československé republiky
zákonem číslo dvě stě padesát dva schválili podobu státní vlajky.
Tuto
událost včera připomenul člen podvýboru poslanecké sněmovny pro Heraldiku
Aleš Brožek s tím, že původně československá a nyní česká vlajka sice
nepatří k nejstarším v Evropě, ale určitě k nejhezčím.
Je pikantní, že
naše vlajka nevzešla z veřejné soutěže. Návrhy vytvářela i posuzovala
znaková komise, ve které byli jak odborníci - heraldici, tak politici.
Veřejnost ovšem byla s některými návrhy seznámena a například definitivní
podoba modrého klínu, který sahá do poloviny vlajky, zatímco původně měl
zasahovat pouze do její třetiny, je právě výsledkem tehdejší veřejné
kritiky.
Tato historická reminiscensce je dokladem, že našim předkům
nebylo lhostejné, jak bude vlajka vypadat. O to je smutnější, že
v současnosti přenecháváme vyvěšování vlajky o státních svátcích
institucím, zcela výjimečně ji vyvěšuje na svém domě jednotlivec. Příkladem
země, kde občané svou vlajkou ozdobují vánoční strom, ale také narozeninový
dort, je Dánsko.
Na otázku proč jsem dostal rozpačitou odpověď, že
nespíš proto, že dánská vlajka je hezká.
Jestliže ovšem totéž podle
ředitele ústecké Státní vědecké knihovny Aleše Brožka platí i o vlajce
naší, pak určitě stojí za úvahu, proč nás vlajka zcela samozřejmě neprovází
i při jiných, osobnějších příležitostech, než jsou okupace, revoluce,
sportovní triumfy, anebo pochody skínů.
Argument, že při pohledu na stav
země není co slavit je chybný. Kdybychom vyvěšením vlajky oslavovali
narozeniny svých blízkých, určitě bychom měli vážný důvod změnit stav své
země k lepšímu.
31. března 2000
