Temelín, Dvořák a peníze
Jsou polemiky, které upadnou v zapomnění dříve, než se vůbec rozvinou, a jsou takové, které nemají konce.
Těsně před dokončením jaderné elektrárny Temelín bylo včera oznámeno zahájení podpisové akce, požadující vypsání referenda o jejím spuštění.
Těsně před provizorní instalací sochy Antonína Dvořáka na schodech Rudolfina v Praze se včera k odpůrcům tohoto řešení přidal ředitel Národní galerie Milan Knížák.
Pokud jde o Temelín, ve hře jsou kromě ekologických, bezpečnostních a sociálních hledisek stále i hlediska ekonomická.
Proti Temelínu hovoří skutečnost, že v Evropě je nyní odhadem přebytek třiceti tisíců Megawatt výrobních kapacit elektřiny.
Na druhé straně existuje názor, že by se část nákladů mohla vrátit v případě rychlé privatizace ČEZu. Ta by prý mohla přinést sto miliard korun díky elektřině z Temelína, o které analytik deníku Wall Street Journal suše zkonstatoval, že "jen málo byznysů je natolik efektivních jako nukleární elektrárna".
Stejně jako u Temelína hrají i v případě Dvořákovy sochy významnou roli peníze. Socha má být odhalena dvanáctého května na schodech Rudolfina, kde by měl Dvořák dva roky čekat na přemístění do středu náměstí, kam dosud ústí vzduchotechnika z podzemních garáží.
Proti umístění protestuje Dvořákova společnost, památkáři a Klub za starou Prahu. Veřejnost prý s tímto řešením bytostně nesouhlasí a prý hrozí, že na schodech budou za asistence televize přespávat demonstrující studenti.
Instalaci Dvořákovy sochy na problematickém místě osamoceně prosazuje skladatelův pravnuk houslista Josef Suk. Jeho argument?
"Nelze věřit, že by z jiného provizorního místa sochu ještě někdy někdo před Dvořákovu síň přestěhoval".
Ve společnosti, kde peníze jsou až na prvním místě má pravdu.
20. dubna 2000
