Dopis z Alice Springs č. 3
Domorodci
K mému rozhodnutí zít nejaký cas v pouštích strední
Austrálie mne privedlo nekolik duvodu a jedním z nich
byla touha poznat lépe australské domorodce.
Je to
nejstarší prezívající lidská spolecnost na svete. V
Austrálii zijí nejméne 30 000 let, poslední výzkumy
však posunují jejich pobyt zde mnohem hloubeji do
historie.
Po stovky generací zmenil se jejich zivot
jen málo a kdyz v roce 1770 pristál kapitán Cook u
australských brehu, našel tu obyvatelstvo zijící
zpusobem, který pripomínal dobu kamennou.
Jejich
technologie byla nepochybne velmi primitivní. Toulali
se rozsáhlými plánemi kontinentu, nebudovali sídlište
ani obydlí, pouzívali pouze nejjednodušší nástroje -
pár oštepu, bumerang, predmety ze dreva i kamene.
Jejich rituály a mytologie jsou ovšem nesmírne slozité
a pro Evropana prakticky nesrozumitelné.
Historie
australských domorodcu zustává i nadále velkým
tajemstvím. O jejich zivote v období pred obsazením
kontinentu Anglicany, ví se toho málo.
Odhaduje se, ze
koncem 18. století zilo tu nejméne pul milionu, ne
však více nez dva miliony domorodcu.
Tato populace
byla etnicky bohate clenená, nejakých 600 etnických
skupin, které mely své jazyky i odlišné zvyklosti.
Anglictí dobyvatelé byli znamenitými mistry v oboru
genocidy a dnes tu prezívá jakz takz necelých 50
jazykových skupin, tedy neco jako národu.
A i tyto
zbytky prastaré kultury vlivem pusobení západní
technologické civilizace mizejí rychle z tohoto sveta.
Ve velkých australských mestech zijí dnes uz jen
míšenci, kterí vetšinou mají anglická jména a neznají
zádný z jazyku svých predku. Inu vzdyt az do roku 1967
byli vystaveni organizovaným tlakum "civilizacním."
Deti byly odebírány matkám a dávány do bílých rodin ci
institucí na prevýchovu ve snaze zaradit je do systému
západní, lépe recené, anglosaské civilizace.
O domorodce jsem se zajímal od svých prvních dnu zde,
natocil jsem o nich a s nimi radu poradu, s nekterými
jsem se i blíze seznámil, tam na jihu byli to však
vzdy australizovaní míšenci.
Za cistokrevnými
domorodci musil jsem tedy do odlehlých kraju tohoto
kontinentu.
Nekterí ceští prátelé, znalí místních pomeru mne
varovali - budeš zklamán, v Alice Spring uvidíš vecne
opilé domorodce, povalující se ve vyschlém recišti
reky Todd, rozumná rec s nimi není, jen otravují a
zebrají o peníze na alkohol.
Meli pravdu, ovšem jen
cástecnou. Dojem z prvního styku s temito historickými
lidmi je vskutku spíše nepríjemný.
Není tu nouze o
prílezitosti videt podnapilé domorodce uz brzy
dopoledne. Ubytoval jsem se blízko reky a jsem tak
vystaven blízkému kontaktu s nimi.
Kdyz ráno vyjízdím
do práce musím jet opatrne abych neprejel nejakého
opilého neštastníka povalujícího se podél cesty. Celý
den sedí v krouzcích v recišti, povídají si, popíjejí,
nekdy zpívají country písne.
Videl jsem i prípady
násilí, treba jak opilý domorodec kopal na zemi lezící
zenu, ale i domorodku spílající a fackující svého
muze.
Hned musím dodat, ze tyto reálné situace mohou
být silne zkreslující. Násilí v rodinách belochu deje
se za zavrenými dvermi, aboridzinálové však mají málo
útocišt a jejich zivot odehrává se pred zraky
verejnosti.
Posuzovat je podle techto jevu je jako
kdyby cizinec prijel vlakem do Prahy, vyšel pred
hlavní nádrazí, pozoroval tam v parku se povalující
bezdomovce a sanktusáky, vrátil se zpet na vlak a
potom by v treba v Parízi vydával soudy o tom jací
jsou Ceši, ví to, byl tam, na vlastní oci to videl.
Není proto rozumné ukvapit se pri tvorbe úsudku,
pravda je mnohem slozitejší.
Uz samotné uzívání termínu "domorodci" je zmatecné. V
Evrope se také lidé zpravidla nepovazují za Evropany
nýbrz za Francouze, Cechy, Slováky, Nemce atd.
V
oblasti Alice Springs zijí lidé kmene Arrente neboli
Aranda. Pricházejí sem i lidé jiných kmenu - Papumya
ci Pitcancara.
Mezi sebou se príliš nesdruzují. V mé
cásti reky jsou to zpravidla Arandové, kousek více na
sever táborí Anmatyerrové.
Jejich jazykum nerozumím
ale slyším, ze jsou zvukove znacne rozlišné. Kazdý
domorodec zná pasivne i jiné jazyky takze se mezi
sebou domluví, kazdý ovšem pouzívá pri diskusi ten
svuj jazyk.
Na jednom míste však nesetrvávají,
pricházejí sem a odcházejí neznámo mi kam. Bylo mi
receno, ze domordci s problémem alkoholu jsou casto
vykázáni ze svých kmenu.
V prvních dnech svého pobytu zde snazil jsem si
dokázat, ze nemám predsudky, zastavil jsem tedy
mladému domorodci a svezl ho do mesta. Chtel vysadit u
hospody, neb mel zízen a tak jsem ho pozval na pivo.
Nez jsem ale stacil objednat, uz byl domorodec vyhozen
ven. Místní lidé mi vysvetlili, ze takovéhle veci je
tu lépe nedelat, vznikají z toho zbytecné problémy.
Mne pivo nacepovali, já ho vypil a odešel jsem.
Mladý
Aranda tam sedel pod stromem, tak jsem s nim prohodil
pár slov na omluvnou a on mne ochotne seznámil se svým
bratrem, prišel další domorodec, byl to jeho strýcek.
Za chvíli jich tam bylo asi dvanáct, všichni nejak
zpríbuzneni. Kdyz videli, ze jsem slušný bílý clovek,
pozvali mne abych se s nimi na to napil. Zdvorile mne
pozádali bych nejprve zašel koupit ctyrlitrovou
krabici bílého vína. Tak jsem se omluvil, ze spechám.
Z domorodcu zije podstatná cást bílé populace našeho
mesta, jako jejich poradci a manazeri. Tito bílí
Australané jsou dulezitým zdrojem mých informací,
casto mi prozradí veci o kterých jinak na verejnosti
není vhodno mluvit. Mým nejlepším poradcem z rad
Aboridzinu byl Arthur, dvacetiletý domorodec, který u
nás delal porady.
Jeho povídání bylo vzdy zajímavé, o
jeho poradech se to však ríci nedalo. Neslyšel jsem
nikoho, kdo by byl schopen ríci v rádiu tolik nesmyslu
behem pár minut.
A tak jsem uvítal, kdyz mi oznámil,
ze se stehuje na sever do Darwinu. Jeden problém s
krku, pomyslil jsem si. Za týden se Arthur objevil ve
dverích a hned se hrnul zase do poradu. Vysvetlil mi,
ze do Darwinu musel odjet neb byl podezrelý z vrazdy.
Našel se ale taxikár. který dosvedcil, ze Arthura
vysadil, kdyz ješte ona zahynulá zena zila a tak se
vrátil uz jen jako svedek k soudu.
Co se stalo, si
nikdo nepamatuje. Se skupinou prátel se opili a jeli
taxíkem nekam pokracovat, jenze Arthur podlehl únave a
taxikár ho vyhodil z auta.
Další dva chlapci a dívka
jeli kamsi dále. Za pár dnu byla objevena mrtvola
dívky a zacalo se vyšetrovat. Arthur mi tvrdil, ze za
to mohla vodka, kdyby prý pili jenom pivo, tak by si
neco pamatovali.
On si myslí, ze dívka zahynula na
nadbytek alkoholu, ti dva hoši propadli panice a
domorodku zahrabali do písku v recišti, zrovna v
místech kde bydlím a kam chodím na procházky.
Já bych
byl radeji, kdyby mi práve takovéhle veci Arthur
neríkal.
Prozradil mi i jiné zajímavosti ze zivota svého lidu,
více se uz ale od neho nedozvím. Jedno pondelí rano mi
zavolala rozhorcená posluchacka a oznámila mi, ze bude
naši stanici zalovat za urázku, neb ve svém sobotním
poradu rekl o ní Arthur, ze je cubka (bitch.) Slíbil
jsem tu zálezitost prošetrit a Arthur to priznal.
Také jsem zjistil, ze ona posluchacka je manazerkou
jednoho obchodu a tatínek vlivným obcanem mesta.
Vypadalo to, ze máme dobrou šanci ztratit vysílací
licenci. Tak jsem dostal první prílezitost vyzkoušet
svuj manazerský um. Aféru jsem urovnal se slibem, ze
se Arthur v dalším poradu omluví.
Skutecne to udelal,
ovšem pri té omluve se mu podarilo urazit pro zmenu
nekolik clenu reditelské rady naší stanice. Nezbylo
nez vyslovit Arthurovi dozivotní zákaz vstupu do
naších studií.
Byl to úkol pro mne silne nepríjemný,
nejak jsem k tomu chlapci získal sympatie. Zákaz
prijal s nevolí, potom mi ale sdelil, ze mu to nevadí,
ze si radeji najde kariéru v nejaké komercní stanici,
kde ho alespon budou platit.
Poprál jsem mu hodne
štestí v jeho konání a napsal jsem mu doporucující
dopis. Pro ten si ale uz neprišel.
Cím více poznávám onen svet domorodcu tím méne mu
rozumím. Problémum domorodcu asi nejlépe rozumí bílí
lidé ve mestech, kterí cistokrevného domorodce nikdy
nepotkali, ti by vám toho nejspíš povedeli více.
Ale
já se k tomuto námetu ješte nekdy vrátím.
Poznal jsem
uz i domorodce jiného, méne viditelného druhu. Treba
malíre, kterých jsou tu desítky a malují teckovanou
technikou akrylovými barvami na plátna.
Mnohé obrazy
jsou kýcovité, jiné jsou vskutku pusobivé. Tyto obrazy
jsou charakteristické pro strední Austrálii, nikde
jinde je nenajdete.
Uz si nacházejí cestu i do
prestizních galérií v Evrope a Americe, kde se
prodávají za vysoké ceny. Vetšina penez však koncí v
kapsách bílých odborníku na umení. Inu takový uz je
zivot umelcu, i tech domorodých.
A dále od Alice, na nedozírných planinách, zijí
skupiny domorodcu ve svých komunitách.
Bílý clovek tam
bez povolení nesmí, naše universita pro ne však porádá
ruzné vzdelávací kurzy a tak doufám, ze se mi podarí
tam nekdy s nejakou naší expedicí zajet ci zaletet.
Stane-li se tak, rád o tom napíši, bude-li zájem. A
také o jiných událostech našeho pozoruhodného zivota
zde, to ale az zase nekdy jindy.
Jaroslav Kováříček duben 2000
Preji Vám všem hezké prozití Velikonoc.
